Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že české orgány v trestním řízení nevyšetřovaly případ údajně vynuceného sexu ženy s knězem ve všech souvislostech. Nezohlednily zranitelnost ženy, ani že kněz ženu vydíral ukončením hmotné podpory její rodiny. Oběť byla závislá a nejednala svobodně. Stát proto zaplatí ženě 25 000 euro za porušení práva na účinné vyšetřování a náklady řízení. Stát nesplnil povinnost trestat nedobrovolný sex, uvedl Soud.
Stížnost se týkala sexuálních útoků, které měla oběť utrpět od kněze na faře, v autě, při hře na varhany v letech 2002 – 2014. Trestní oznámení podala žena v roce 2015. Celkem třikrát policie případ z různých důvodů odložila. Po neúspěšné ústavní stížnosti si žena v 2022 stěžovala u Evropského soudu pro lidská práva.
Rozsudek v případu stížnost Y v. Česká republika byl vyhlášen ve čtvrtek 12. prosince 2024 zde:
https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-238391
První vyšetřování policie uzavřela bez opatření kvůli malému odporu stěžovatelky. Toto rozhodnutí bylo zrušeno okresním státním zastupitelstvím. V druhém rozhodnutí v lednu 2017 policie usoudila, že jednání kněze PJ nebylo znásilněním ve smyslu zákona. Žena nebyla schopna kvůli své povaze a emoční nestabilitě vyjádřit nesouhlas tak, aby kněz pochopil, že jde o vážný odpor. „Stěžovatelka podle policie raději snášela sexuální jednání PJ, aby nepřipravila svou rodinu a sebe o materiální a finanční zajištění PJ,“ popsal situaci Evropský soud pro lidská práva.
Mohlo by vás zajímat
Kněz vydržoval sociálně slabou rodinu
Vývoj vztahu mezi ženou a knězem shrnul český Ústavní soud, před kterým žena vystupovala pod pseudonymem Jana B. S knězem se seznámila v létě roku 2002, kdy ze zájmu o církevní nauku začala krátce před nabytím zletilosti navštěvovat faru. Vypomáhala a hrála na varhany. V té době mělo dojít k prvnímu útoku kněze PJ. „Řekl jí, že by jí nikdo neuvěřil a vinili by ji. Stěžovatelka věděla, že je v církevních kruzích brán za velmi váženou osobnost, “ uvádí z policejního spisu český Ústavní soud.
Další léta mělo k sexuálním útokům docházet na faře, v automobilu, když ho doprovázela na varhany. Kněz dával Janě B. dárky a její rodinu finančně podporoval. Členové její rodiny byli sociálně slabí a na těchto darech měli být mnohdy existenčně závislí.
Na přelomu let 2005 a 2006 došlo mezi Janou B. a knězem PJ poprvé k souloži, čemuž se podle svých tvrzení bránila, on měl ale její odpor překonat. Od té doby mezi nimi mělo docházet k souloži, a to i po dobu jejího studia na vysoké škole, jehož financování dárci z Německa zajistil, stojí v nálezu Ústavního soudu. Tím si stěžovatelku zavázal.
Důkazy trestného činu nejsou, uzavřela policie
Žena uvedla, že při každém sexuálním útoku brečela a z počátku i křičela, avšak k útokům docházelo v době, kdy kolem nikdo nebyl. Muž, který byl i přes svůj věk silnější, její odpor vždy překonal. Cítila stále se prohlubující pocit viny a studu, poté rezignace. Jednání mělo vyústit v její pokusy o sebevraždu v roce 2014.
Policie ve svém třetím rozhodnutí v červenci 2017 usoudila, že jednání PJ nepředstavuje sexuální nátlak. „V říjnu 2014 na sebe nechala dokonce převést byt v Y, ačkoli věděla, že je v tom angažován a že sama na zaplacení kupní ceny bytu nemá prostředky. Cestovala s ním po farnostech, trávila s ním volný čas a přespávala s ním na různých místech,“ argumentovala mimo jiné policie.
Není zdokumentován jediný případ, kdy by došlo k jejímu poranění. Z důvodu opožděného oznámení byly zmařeny možné kriminalistické stopy, které by vedly k dalšímu objasnění věci. Důkazy svědčící o vině kněze PJ neexistují, uzavřelo policejního vyšetřování.
Státní zástupce souhlasil
S tím ovšem žena nesouhlasila. V listopadu 2020 požádala městské státní zastupitelství o přezkum postupu policie. Policie podle ní jednání kněze nevyhodnocovala ani neučinila předmětem výslechu jiných lidí.
Ani státní zástupce nesouhlasil se závěry vyšetřování. Podle něj nebylo dostatečně důkladné a skončení případu bylo předčasné. Ve světle judikatury Nejvyššího soudu a znalostí viktimologie měl za to, že kněz v tomto případě zneužil závislosti, vlastního postavení, důvěryhodnosti či vlivu ve smyslu ustanovení o sexuálním nátlaku. Dospěl však k závěru, že není důvod věc postoupit okresnímu státnímu zastupitelství, neboť promlčecí lhůta pro trestný čin pohlavního nátlaku uplynula.
ÚS: Čin není vyloučen, ani prokázán
Se závěrem, že nešlo o násilí, ale o jinou formu nátlaku, a že přečin sexuálního nátlaku byl promlčen, se ztotožnil v roce 2021 český Ústavní soud. Neshledal, že by městské státní zastupitelství při výkonu dohledu porušilo právo stěžovatelky na účinné vyšetřování, pokud nepovažovalo na základě důkazů skutek za prokázaný. Není pravděpodobné, že by se nyní podařilo získat důkazy.
„Tím není vyloučeno, že se vedlejší účastník vůči stěžovatelce nedopustil trestného činu,“ uvedl Ústavní soud. Městské státní zastupitelství ze získaných důkazů dovodilo, že mohl být spáchán trestný čin sexuálního nátlaku zneužitím závislosti. Svým „právním hodnocením částečně uznalo argumentaci stěžovatelky o nesprávnosti napadeného usnesení policejního orgánu, byť tato skutečnost již z důvodu promlčení nemohla vést k zahájení trestního stíhání“, uvedl Ústavní soud.
Jak vyplývá z příslušného policejního spisu, policejní orgán v minulosti kontaktoval různé osoby, u nichž se domníval, že by mohly vypovědět o okolnostech tehdejšího vztahu mezi vedlejším účastníkem a stěžovatelkou. „Jimi podaná vysvětlení však závěr o použití násilí nepodpořila,“ uvedl Ústavní soud.
Úplný nález českého ústavního soudu je zde:
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=117846&pos=3&cnt=3&typ=result
Přehlédnout podle Ústavního soudu nelze fakt, že jednání kněze skončilo před sedmi lety a dříve. „Pro úplnost je třeba dodat, že získané důkazy nenasvědčovaly tomu, že by vedlejší účastník spáchal jiný trestný čin v letech 2014 až 2019, a policejní orgán v posuzované věci neměl důvod prověřovat takovéto domnělé jednání,“ uvedl český Ústavní soud.
ESLP: Vyšetřování bylo nedostatečné
Podle Evropského soudu pro lidská práva však české orgány neprovedly posouzení výroků stěžovatelky ve všech souvislostech, které by zohlednily vývoj jejích vztahů s PJ a situaci popsanou obětí, jako nejprve vynucené vztahy, pak jako rezignaci. Řádně také neanalyzovaly vliv všech okolností, včetně psychického stavu, pokusů o sebevraždu a hmotné nouze stěžovatelky, tedy její zranitelnost. „I městské státní zastupitelství, které uznalo, že jednání PJ mohlo být považováno za sexuální nátlak, se opíralo o výsledky vyšetřování, které označilo za neúplné,“ upozornil ESLP.
Soud rovněž poznamenal, že se nezdá, že „by vnitrostátní orgány rovněž zohlednily novější judikaturu Nejvyššího soudu týkající se trestných činů znásilnění a sexuálního nátlaku, jak je od roku 2010 stanoví nový trestní zákoník. Ta už v roce 2014 připustila, že oběť znásilnění nemusí nutně klást fyzický ani verbální odpor. Že se může vzdát z vyčerpání, strachu či úzkosti nebo při psychickém bloku. Pojem „závislost “, který charakterizuje sexuální nátlak, odráží situaci, kdy se oběť nemůže svobodně rozhodnout a podřizuje se agresorovi, protože je na něm závislá. Právě v těchto bodech bylo vyšetřování ze strany městského státního zastupitelství považováno za nedostatečné
Nejde o výzvu vyšetřovat kněze
S přihlédnutím k právnímu rámci platnému v rozhodné době a k jeho použití v projednávané věci, nemohl podle ESLP přístup vnitrostátních orgánu zaručit ženě ochranu.
V důsledku toho má Soud za to, že žalovaný stát nesplnil svoji pozitivní povinnost, aby „účinně uplatňoval trestní systém schopný trestat nedobrovolné sexuální akty“. Tento výrok podle Evropského soudu pro lidská práva nelze považovat za výzvu k obnovení vyšetřování kněze PJ, uzavřel případ ESLP totožným konstatováním, jaké učinil český Ústavní soud.
„Výše uvedené úvahy jsou dostatečné k tomu, aby umožnily Soudu dospět k závěru, že v projednávaném případě došlo k porušení pozitivních povinností žalovaného státu podle článků 3 a 8 Úmluvy,“ uvedl Soud. Český stát má ženě, která chtěla původně téměř čtyřicet tisíc euro, zaplatit 25 000 euro a čtyři tisíce euro za náklady řízení.
