Česká národní banka (ČNB) od ledna zvyšuje takzvané povinné minimální rezervy (PMR) bank ze dvou na čtyři procenta. Bankám se tak zdvojnásobí objem peněz, které musejí bezúročně uložit u ČNB, místo aby je nechaly vydělávat na úvěrech či službách pro klienty. Pro velké banky to bude znamenat pokles zisků v řádu vyšších stovek milionů korun. Je zřejmé, že přinejmenším část výpadku zisků banky přenesou na své klienty například snížením úrokových sazeb u vkladů či naopak zvýšením sazeb u úvěrů. ČNB odůvodnila svůj krok snahou snížit náklady na provádění měnové politiky při zachování její efektivity. Takový cíl je ale podle ekonomů silně zpochybnitelný. A i kdyby tomu tak nebylo, přinese jeho naplňování minimální efekt. Zvýšení PMR kritizoval i bývalý guvernér ČNB a hlavní ekonom Generali CEE Holding Miroslav Singer.
„Dvojnásobné zvýšení povinných rezerv je pochopitelně výrazný regulatorní zásah, o jehož dopadu na hospodaření spořitelny nyní nemůžeme spekulovat,“ řekl České justici Filip Hrubý, mluvčí České spořitelny, které se opatření dotkne nejvíce.
Doposud musely banky u ČNB povinně držet dvě procenta z takzvaných primárních vkladů, tedy peněz, které si u nich uložily občané a firmy. Loni v říjnu přestala ČNB tyto rezervy úročit. A od nadcházejícího ledna se minimální objem peněz, které musejí banky takto bezúročně „ukládat u ledu“, zvýší na čtyři procenta.
K 10. prosinci letošního roku měly banky na neúročených účtech u ČNB uloženo 129 miliard korun. Po zvýšení sazby PMR by to teoreticky mohl být dvojnásobek. „Hlavní dopad spočívá v tom, že banka nemůže s vklady, které musí povinně bezúročně uložit u ČNB, běžně nakládat, tedy především je nemůže použít na poskytování úvěrů klientům. V případě Komerční banky bude objem neúročených povinných rezerv u ČNB po chystaném zvýšení přesahovat 40 miliard korun. Z toho vyplývá snížení výnosů banky,“ uvedl pro Českou justici mluvčí Komerční banky Michal Teubner.
Mohlo by vás zajímat
Ještě konkrétnější odpověď poskytla další z velkých bank, Moneta Money Bank. „Toto rozhodnutí pro nás znamená pokles úrokových výnosů v rozmezí 200 až 300 milionů korun ročně. Přesná částka bude záviset na vývoji objemu přijatých klientských vkladů a na dalších měnově politických rozhodnutích centrální banky,“ konstatovala pro Českou justici mluvčí Monety Lucie Leixnerová. „Pokud vezmeme v úvahu i předchozí rozhodnutí centrální banky přestat úročit povinné minimální rezervy platné od října 2023, celkový negativní dopad činí dvojnásobek, tedy 400 až 600 milionů korun ročně,“ dodala.
Další banky zatím kolem změny PMR našlapují velmi opatrně. „Rozhodnutí České národní banky respektujeme a v tuto chvíli jeho dopady detailně analyzujeme. Jakékoliv další komentáře jsou v této chvíli předčasné,“ uvedla šéfka komunikace ČSOB Kateřina Dudášová. Podobně se vyjádřila i mluvčí Raiffeisenbank Tereza Kaiseršotová. „Nebudeme rozhodnutí ČNB komentovat“, řekl mluvčí UniCredit Bank Petr Plocek.
Centrální banka odůvodnila zvýšení PMR úsporami. „K tomuto kroku ČNB přistoupila s cílem snížit náklady provádění měnové politiky při zachování její efektivity,“ uvádí centrální banka ve svém prohlášení z října letošního roku.
Jak to dopadne na klienty? Banky odpovídají neurčitě
Banky budou muset snížení zisků, kdy například společnosti Moneta Money Bank dle odhadu vypadne 200 až 300 milionů korun úrokových výnosů ročně, nějak vykompenzovat. Zhoršení ziskovosti by jim jejich akcionáři pochopitelně neodpustili. Jak to udělají? Musejí někde zvýšit výnosy. Obvyklou cestou bývá snížení úroků na spořicích účtech, termínovaných vkladech a běžných účtech a zároveň zvýšení úrokových sazeb u úvěrů. Zvýšit lze také bankovní poplatky.
Banky se samozřejmě k takovému řešení nehlásí. „Změna objemu neúročených povinných rezerv je pouze jedním z řady vlivů, které působí na hospodaření banky. Mezi další hlavní faktory patří preference klientů, vývoj konkurenčního prostředí, úrokové a ekonomické prostředí atd. Tedy změna objemu povinných rezerv bude standardně zahrnuta do předpokladů při finančním řízení banky,“ říká mluvčí KB Michal Teubner. „Nabídka banky kontinuálně reaguje na neustále se měnící tržní prostředí a není proto možné izolovat vliv jednoho faktoru,“ dodává na otázku, jak zvýšení PMR pocítí klienti.
„V roce 2024 se Skupině MONETA podařilo ztrátu výnosů (z toho, že ČNB přestala úročit PMR – pozn. red.) kompenzovat lepším výkonem v dalších oblastech své obchodní činnosti. I v příštím roce se vedení Skupiny MONETA bude snažit minimalizovat negativní dopad, pokud možno bez jakéhokoli nepříznivého vlivu na klienty,“ uvádí mluvčí Moneta Money Bank Lucie Leixnerová. „Dopad do hospodaření zde je, nicméně není nějak zásadní,“ konstatuje mluvčí Banky Creditas Lucie Brunclíková. „Záleží na tržních podmínkách. Klienti by to pocítit neměli, chceme jim i nadále nabízet co nejstabilnější a předvídatelné zhodnocení úspor,“ uzavírá.
ČNB: Povinné minimální rezervy jsou skrytou bankovní daní
Banky tedy zatím drží budoucí dopady zdvojnásobení PMR na své klienty pod pokličkou. Sama ČNB ovšem na svém webu v jednom z blogů svých expertů uvádí, že zvýšení PMR dopad na klienty má. „Neúročené rezervy totiž představují skrytou daň pro bankovní sektor, a lze očekávat alespoň částečné přenesení daňové zátěže na klienty bank, tedy na firmy a domácnosti, a to formou vyššího úrokového spreadu (rozdílu mezi přijímanými a vyplácenými úroky – pozn. red.),“ uvádí text.
V textu se dále píše, že používání PMR pro provádění měnové politiky nahradily jiné nástroje a centrální banky vyspělých zemí od něj ustoupily či ustupují. „V situaci, kdy centrální banka v režimu cílování inflace určuje měnově politickou úrokovou sazbu a elasticky dodává či stahuje likviditu podle potřeb bankovního sektoru, PMR nehrají z tohoto čistě režimového měnově politického hlediska prakticky žádnou roli,“ uvádí text na webu ČNB s tím, že používání PMR je zastaralou metodou a že k dispozici dnes mají centrální banky jiné, účinnější nástroje.
Další věcí je samotný cíl zvýšení PMR, jak jej ČNB deklarovala, tedy úspory při provádění měnové politiky. Tady je opravdu třeba se pozastavit. Ve zkratce – zásadní je, že primárním, zákonně stanoveným cílem ČNB je péče o vnitřní a vnější cenovou stabilitu. Nikoliv maximalizace zisku. Navíc lze nad bilancí ČNB diskutovat o tom, do jaké míry se jedná pouze o fiktivní zisk či ztrátu. Výsledek jejího hospodaření totiž vždy odráží vliv vývoje kurzu koruny na pozadí velkého objemu držených devizových rezerv. Zisk či ztráta ČNB je tak pouze výsledkem účetního přecenění aktiv, přičemž je vysoce volatilní, tedy kolísá sem a tam.
Další důležitý aspekt – ČNB není v rámci své nezávislosti součástí veřejných rozpočtů, daňových poplatníků se její hospodaření, tedy ztráta, nikterak netýká. O ztrátu ČNB se deficit státního rozpočtu České republiky ani dluh státu nezvýší. Změnil by na fiktivnosti této ztráty vstup České republiky do eurozóny? Nebylo by pak nutné ji uhradit ze státního rozpočtu? To je zcela akademická otázka, o níž se dnes vlastně ani nediskutuje.
Pokud jde o úspory při provádění měnové politiky, což je podle ČNB cíl zvýšení PMR, ekonomové odhadují, že centrální banka ušetří zvýšením PMR asi čtyři miliardy korun. To jsou při její bilanci, která k letošnímu 10. prosinci dosahovala zhruba 3 602 miliard, jen drobné. Pokud by ovšem šlo o úspory na provoz centrální banky, pak by to bylo zajímavé.
Bývalý guvernér ČNB Singer: Kam tím směřujeme?
Zvýšení PMR už po jeho ohlášení letos v říjnu kritizoval bývalý guvernér a v současnosti ředitel institucionálních vztahů a hlavní ekonom Generali CEE Holding Miroslav Singer. V komentáři pro Seznam Zprávy si s odkazem na zmíněný text na webu ČNB a rozpor mezi ním a postupem Bankovní rady ČNB také položil zásadní otázku, kam tím vlastně ČNB směřuje a co přijde dál.
Úsporu, na níž je podle vyjádření ČNB opatření zaměřeno, odhadl na sedm miliard korun, což označil za horní hranici. Pokud by mělo jít o provozní náklady, pak by taková úspora byla významná. „Z hlediska jejích měnově politických aktivit jsou ale jednotky miliard spíše ‚šlehačkou na dortu‘,“ píše Singer.„Zvyšování povinných minimálních rezerv z hlediska komerčních bank penalizuje klientské vklady, snižuje tedy zájem bank o držení vkladů a samozřejmě i jejich ochotu je úročit,“ dodává.
„Samozřejmě situaci není třeba dramatizovat, vylepšení hospodaření ČNB o částku přibližně sedm miliard korun, její přenesení do hospodaření bank a pak od nich do české ekonomiky není při jejím dnešním rozměru závažným šokem,“ připojuje. „Jsem však přesvědčen, že by bylo víc než vhodné, abychom se dozvěděli, jak to stávající bankovní rada dlouhodobě myslí s prioritizací hospodářského výsledku na úkor kvality měnové politiky, tak jak ji sama definuje,“ uzavírá bývalý guvernér ČNB.