Povolení obnovy trestního řízení je přípustné i v případě prohlášení viny. Specifikům se věnoval Ústavní soud (ÚS). Ústavní soud nálezem nepředjímá, zda bude obnova v případě stěžovatele nakonec povolena. Korigoval však nesprávná východiska, ze kterých obecné soudy vycházely. „Soudy totiž mylně předpokládaly, že je povolení obnovy po prohlášení viny nepřípustné. Podle Ústavního soudu měl být zohledněn skutečný průběh hlavního líčení v části před přijetím prohlášení viny,“ uvedl ÚS v aktuálním nálezu.
Při rozhodování o povolení obnovy řízení soudy musí podle ÚS postupovat obezřetně. Není vyloučeno, že s ohledem na zásady bezprostřednosti a ústnosti bude třeba provést i důkazy získané v přípravném řízení, aby je soud mohl ve spojení s novými skutečnostmi a nově navrhovanými důkazy lépe zhodnotit z hlediska, zda by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí zejména o vině.
Okresní soud v minulosti uznal muže a jeho tehdejší partnerku vinnými mimo jiné za drogovou trestnou činnost a uložil jim za to podmíněné tresty odnětí svobody a peněžité tresty. Muž také dostal zákaz řízení. Okresní soud u obou odsouzených přijal jejich prohlášení viny. Krajský soud nato k odvolání státní zástupkyně peněžitý trest stěžovateli zpřísnil. Nikdo jiný se tehdy proti rozsudku okresního soudu neodvolal.
Poté, co byl muž odsouzen za další trestnou činnost k trestu odnětí svobody a jemu dříve uložený peněžitý trest byl přeměněn na odnětí svobody, podal návrh na povolení obnovy řízení. To skončilo odsouzením. Muž tvrdil, že do tehdy učiněného prohlášení viny byl vmanipulován a učinil je pod tlakem spoluodsouzené. Tlak na něj měl vyvíjet i jeho tehdejší obhájce s tím, že je možné se odvolat, avšak stěžovatel později zjistil, že to není možné. Stěžovatel též tvrdil, že tehdejší svědci se na něj domluvili, což doložil vzájemnou korespondencí a nahrávkou jejich hovoru. Okresní soud i krajský soud možnost obnovy řízení zamítly.
Porušena presupce neviny
První senát a zpravodaj Pavel Šámal ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil. Rozhodnutími podle něj bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces ve spojení principem presumpce neviny.
V posuzovaném případě obecné soudy podle nálezu ÚS mylně předpokládaly, že je povolení obnovy po prohlášení viny v obecné rovině nepřípustné. Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek. Podle § 206c odst. 7 věty druhé trestního řádu platí, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Uvedené ustanovení je třeba vykládat ústavně souladným způsobem tak, že zde zakotvená výluka opravných prostředků nezahrnuje mimořádné opravné prostředky.
Opačný výklad by byl mimo jiné v rozporu se zásadou zjištění skutkového stavu bez rozumných pochybností a rovněž v rozporu principem presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Výklad zastávaný obecnými soudy v tomto případě podle Ústavního soudu odporoval samotnému účelu mimořádných opravných prostředků i závěrům rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. Obviněný musí mít možnost na základě předložení nových skutečností a důkazů zpochybnit skutkové závěry odsuzujícího rozhodnutí založeného na prohlášení viny podáním návrhu na obnovu řízení – např. v situaci, byla-li jimi zpochybněna jeho příčetnost, anebo byl-li orgány činnými v trestním řízení (OČTŘ) zjištěn jiný pachatel trestného činu, ke kterému prohlásil obviněný vinu, jak muž namítá.
Při rozhodování o povolení obnovy dále měl být podle Ústavního soudu zohledněn skutečný průběh hlavního líčení v části před přijetím prohlášení viny, zachycený na nahrávce, která je součástí soudního spisu. Vedení jednání předsedou senátu totiž zčásti budí zdání, že zjednodušení řízení prohlášením viny představovalo spíše konsensus mezi OČTŘ navzájem, nikoli mezi nimi a stěžovatelem jako obžalovaným.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2299/23 je dostupný zde.
(red)
