Jako aktéři hodně špatného filmu, trvajícího léta, si mohou připadat dva bývalí úředníci ministerstva obrany Josef Lachman, Roman Pavlík a bývalý šéf státní zbrojovky VOP CZ Adolf Veřmiřovský. Pražský Městský soud je poprvé v prosinci 2018 a aktuálně podruhé v dubnu (písemné odůvodnění rozsudku bylo vydáno před několika dny – pozn. red.) zprostil obžaloby s tím, že v žalovaných skutcích nešlo o trestný čin. Kauza už stála kariéru a zdraví někdejšího šéfa armádní logistiky generála Vladimíra Halenku. Ekonomický deník přináší podrobnější informace. Trestní řízení běží 9 let.
Případ přeprodeje zásob z armádních skladů, například motory, otevřelo původně Vojenské zpravodajství, posléze ho začala vyšetřovat Vojenská policie. Kauza nakonec doputovala na dnes už bývalý Útvar pro odhalování organizovaného zločinu – dnes Národní centrálu proti organizovanému zločinu.
Pražský Městský soud zprostil obžaloby brigádního generála Vladimíra Halenku a další tři obžalované na sklonku roku 2018, přičemž konstatoval naprosté selhání orgánů vyšetřovatelů bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Respektive kapitána Václava Procházky a specialisty pražského Vrchního státního zastupitelství na trestnou činnost v ozbrojených složkách Pavla Prygla.
ÚOOZ zatýkal v březnu 2015. Razie kvůli podezření z příliš levného výprodeje armádních dílů proběhla na ministerstvu obrany a Generálním štábu české armády. Kauza se týká několika obchodů s vojenským materiálem z let 2009 až 2013. Přes státní podnik se dostávaly jedné z velkých českých zbrojařských firem Excalibur Army, která je pak následně prodávala dalším subjektům.
Na těchto obchodech se měl podle policie podílet ředitel sekce podpory ministerstva obrany, která řídí armádní logistiku, brigádní generál Vladimír Halenka, bývalý ředitel státního Vojenského opravárenského podniku (VOP CZ) Adolf Veřmiřovský, ex-ředitel někdejší armádní Agentury pro nakládání s nepotřebným majetkem Josef Lachman a jeho zástupce Roman Pavlík. Při obchodech, kvůli kterým stanula čtveřice manažerů před soudem, převedla obrana na VOP CZ obrněný transportér, bojová vozidla, přes 200 motorů do bojových aut nebo přes dvě desítky tankových motorů. U prvních dvou transakcí vznikla podle obžaloby škoda několik milionů korun. Třetí obchod zastavil tehdejší ministr obrany Vlastimil Picek předtím, než se uskutečnil. Za zneužití pravomoci úřední osoby jim hrozilo až 12 let vězení. Rozsudky jsou pro policii i státní zastupitelství zdrcující.
Nebyl prokázán ani úmysl způsobit škodu
„Josef Lachman, Roman Pavlík a Adolf Veřmiřovský se zprošťují obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, doručené Městskému soudu v Praze dne 2.2.2022, a to pro skutky právně kvalifikované jako zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku formou spolupachatelství pokusu a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby formou formou spolupachatelství, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy,“ rozhodl senát předsedkyně Blanky Bedřichové.
Poškození – ministerstvo obrany a státní zbrojovka VOP CZ – byli soudem odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
„Po provedeném dokazování soud seznal, že k žalovaným skutkům – tedy k převodům vyřazeného majetku Armády ČR na vojenský opravárenský podnik (a to jak VOP-026 Šternberk, tak VOP CZ – dále též „VOP“) – došlo, a že se na převodech žalovaných náhradních dílů – konkrétně 216 ks motorů UTD-20, 13 ks motorů V 46.6 a 1 ks motoru V55 AM2- z titulu výkonu svých pracovních či služebních povinností podíleli všichni tři obžalovaní. Ani v průběhu již druhého řízení před soudem však obžaloba – a to ani zčásti – neprokázala obžalovaným naplnění zákonného objektivního znaku skutkové podstaty obou stíhaných majetkových zločinů, a to podobě prokázání vzniku alespoň minimální škody, kterou by kterýkoli z obžalovaných žalovaným jednáním způsobil, či potenciálně mohl způsobit Ministerstvu obrany ČR – České republice či VOP CZ s.p. jako státnímu podniku, jehož je MO ČR zřizovatelem. Současně soud dospěl k závěru, že v průběhu řízení nebyl prokázán ani úmysl obžalovaných způsobit svým jednáním škodu na majetku státu, a to ani ve formě úmyslu nepřímého,“ stojí v rozsudku.
Soud také zkonstatoval nevěrohodnost některých svědků obžaloby.
Znalec podjatý není
Případ má nad jiné i jinou pikantní příchuť. Ministerstvo spravedlnosti řešilo před necelým rokem podnět žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavla Prygla kvůli údajné podjatosti na soudního znalce Jiřího Stodolu. Žalobce byl totiž senátem Městského soudu v Praze pokárán za to, že ze spisu zmizel klíčový Stodolův posudek, který hovořil ve prospěch obžalovaných. Soud se nyní k podnětu o podjatosti vyjádřil takto: „Před zahájením výslechu znalce namítl jeho podjatost státní zástupce, a to s ohledem na
skutečnost, že v řízení před vrácením věci k došetření do přípravného řízení znalec zpracoval současně posudky na stejný předmět zkoumání pro obě procesní strany, tedy nejprve pro PČR a následně pro obhajobu. Tato námitka byla předmětem samostatného rozhodnutí soudu, který znalce podjatým neshledal. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o případném vyloučení znalce spadalo po celou dobu přípravného řízení do jeho kompetence, považuje ji soud toliko za obstrukční jednání státního zástupce před plánovaným skončením dokazování, neboť objektivní důvod podjatosti znalce na základě zpracovaných posudků na konkrétní motor zkoumaný in natura a posudek zadaný PČR na obecné určení ceny motorů jako náhradních dílů, jež není možno zkoumat, není rozhodně v jakékoli kolizi – o čemž konečně svědčí samy znalecké závěry téhož znalce.“
Znalec Stodola pak před soudem uvedl, že od doby, kdy posudky zpracoval, nemá žádné nové údaje, které by jeho závěry měnily, je to už mnoho let. „Trvá na tom, že pokud jde o 30 let staré motory, skladované v nestandardních podmínkách, o které se nikdo nestará, protože na to nejsou ani síly ani peníze, dojde do stavu, že může určit jeho cenu 10 procent z účetní ceny. Nemůže počítat s inflací ani růstem cen, ten výrobek nenabývá hodnotu, ale docela masivně ji ztrácí. Připodobňuje skladování motorů k vojenské technice ke skladování munice, pohonným hmotám, lékům či potravinám, které v čase také ztrácejí hodnotu, neboť jsou jednak zastaralé a jednak degradované, neboť na nich nebylo prováděno něco, co se nazývá revize,“ zapsal soud výpověď znalce.
Ani štosy důkazů žalobci nepomohly
U soudu se ocitly i dokumenty o vyhlášených obchodních veřejných soutěžích ministerstva obrany a VOP CZ na tento typ techniky.
„Tyto dokumenty svědčí o nepravdivých premisách OČTŘ (orgánů činných v trestním řízení: policie a státního zastupitelství – pozn. red.) o neexistenci přímých prodejů náhradních dílů k bojové technice, nedodržování předpisů a úmyslu obžalovaných způsobit státu škodu, naopak přisvědčujíc obhajobě obžalovaných o podmínkách obchodů a obsahu předchozích OVS i způsobu oceňování majetku státu při
převodech z MO na státní podniky,“ zkonstatoval pražský Městský soud.
„Žádné relevantní informace, které by prokazovaly tvrzení obžaloby o trestnosti dnes už toliko části skupiny osob, údajně organizující účelové po předchozí společné dohodě vyvádění majetku státu ve prospěch soukromých právnických osob za ceny pro stát nevýhodné a neodpovídající cenám obvyklým, respektive cenám Ministerstva obrany ČR dříve za obdobné zboží utrženým, neshledal soud ani z obsahu záznamu nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi jednotlivými obžalovanými, případně svědky,“ doplnil soud a poukázal na řadu dalších důkazů, svědčících ve prospěch obžalovaných – a to z listin ministerstva obrany, ministerstva financí, e-mailových komunikací či odposlechů.
Soud po obsáhlém dokazování zhodnotil soud provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu ve smyslu trestního řádu a dospěl k závěru, „že ani při opakovaném dokazování v řízení před Městským soudem v Praze, nebylo prokázáno, že by kterýkoli z obžalovaných stíhaným jednáním naplnil zákonné znaky stíhaných zločinů, popř. jiných trestných činů, uvedených v trestním zákoníku. Tyto skutkové a právní závěry, k nimž dospěl soud ve stejném složení senátu již zprošťujícím rozsudkem ze dne 20.12.2018, nedoznaly změn ani po rozsáhlém doplnění dokazování v průběhu hlavních líčení, konaných v průběhu let
2022 – 2024 včetně výše popsaných výslechů svědků, slyšených nad rámec původního řízení a doplnění poměrně rozsáhlého množství dalších listinných a věcných důkazů.“
Soud k žalobci: Musíte dokázat, že se skutek stal
K zvolenému procesnímu postupu při rozhodnutí ve věci samé soud připomněl, že oproti procesnímu stádiu zahájení trestního stíhání, kdy postačí důvodné podezření OČTŘ, že skutek se stal, má znaky trestného činu, a spáchala jej právě osoba z trestného činu obviněná, je již v době podání obžaloby nutno toto podezření řádně objektivizovat co do naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty žalovaných trestných činů včetně prokázání zavinění obžalovaného ve vztahu k následku.
„Ve stádiu řízení před soudem je pro rozhodnutí o vině obžalovaného nutné bez jakýchkoli důvodných pochybností prokázat nejen, že se skutek stal, ale že má všechny zákonné znaky trestného činu (ať již žalovaného nebo jiného), jež lze shledat v jednání obžalovaného při dodržení zásad totožnosti skutku, a že jej spáchal právě obžalovaný za současného prokázání požadované formy zavinění. K závěru o vině lze dojít buď na základě přímých důkazů, jež prokazují vinu obžalovaného, či souhrnem důkazů nepřímých, které tvoří ucelený celek tak, aby nevznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jež soud učinil, a z nichž vycházel při určení právní kvalifikace jednání. K takovým závěrům o naplnění zákonných znaků trestného činu, a to ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní však soud opětovně nedospěl ani dospět nemohl,“ zkonstatoval soud.
Soud vypíchl, že žádný vznik škody na majetku státu prokázán v řízení nebyl. Již samotná absence prokázaného vzniku škody činí sama o sobě žalované jednání obžalovaným jednáním beztrestným pro nedostatek naplnění objektivní stránky stíhaného majetkového zločinu – porušení povinností pří správě cizího majetku.
A padl i zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby. „Ani tento specifický znak skutkové podstaty žalovaného zvlášť závažného zločinu soud po provedeném dokazování u žádného z žalovaných zástupců ONNM MO ČR (odbor pro nakládání s nepotřebným majetkem – pozn. red.) neshledal, neboť nebylo prokázáno, že by obžalovaní byli vedeni jakýkoli úmyslem způsobit státu škodu, natož pak požadovanou pohnutkou. Naopak bylo prokázáno, že obžalovaní Ing. Lachman a Ing. Pavlík byli letitými oddanými úředníky MO, kteří vykonávali svoji práci odpovědně, podle stejných postupů, bez jakéhokoli ovlivňování svých podřízených, což vyplývá nejen z výpovědí soudem slyšených svědků – zaměstnanců ONNM, ale též většiny členů Komise,“ uvedl soud k závěru písemného odůvodnění rozsudku.
Vymýšlení výše škody
Zcela zásadní otázkou bylo podle soudu dokazování v projednávané věci tak byla otázka ověření samotné existence vzniku škody v důsledku žalovaného jednání obžalovaných. Městský soud připomněl výrok pražského Vrchního soudu, když vracel věc žalobci Pavlu Pryglovi do přípravného řízení se závaznými pokyny k přibrání znaleckého ústavu.
„Již přípravné řízení bylo zatíženo vadou, jíž nelze přes snahu nalézacího soudu před soudem odstranit, neboť nespočívá toliko v nepřesném zjištění výše škody, ale přímo v závažných pochybnostech o samotné existenci této škody. Tato závažná vada způsobila neodstranitelnou vadu řízení, neboť v jejím důsledku nikdo z obžalovaných nebyl postaven před soud důvodně,“ připomněl nalézací soud výrok soudu odvolacího.
„Této uložené povinnosti však státní zástupce VSZ v Praze nedostál, když v době podání nové obžaloby ve vztahu k prokázání jakékoli minimální výše škody k žádným změnám nedošlo. Obžalobu ze dne 31. 1. 2022 podal státní zástupce VSZ Praha dne 2.2.2022 (tedy více než 3 roky od původního zprošťujícího rozsudku), a to na 3 z původně 4 obžalovaných. Učinil tak přesto, že si byl vědom skutečnosti, že ani posudek znaleckého ústavu nebyl schopen stanovit (a to ani u in natura zkoumaných náhradních dílů) cenu obvyklou, tedy cenu, za kterou se obvykle zboží v místě a čase prodává. Pokyny VS v Praze, směřující k zjištění existence alespoň minimální výše škody, kterou měli obžalovaní žalovaným jednáním ČR – Ministerstvu obrany ČR údajně způsobit, tak nebyly přes zadání znaleckého posudku splněny, obvyklá cena nebyla zjištěna ani u celkem 4 zkoumaných motorů, tím spíše u všech 216 ks motorů UTD-20, jejichž způsob skladování a údržby rozhodně neodpovídal podmínkám, v nichž mohla být technika udržena ve stavu vhodném k okamžitému použití, tedy v I. kategorii. Na zjištění, resp. prokázání výše obvyklé ceny u dalších převáděných typů tankových motorů (tedy V-46.6 a V-55 AM2) státní zástupce VSZ v doplněném dokazování zcela rezignoval, stejně jako nijak nezkoumal obvyklé ceny desítek tisíc kusů náhradních dílů, smluvně převedených společně se všemi motory v balíku náhradních dílů, žalovaném pod b. 2 a 3 obžaloby. Přesto však oproti původní obžalobě prodej těchto náhradních dílů státní zástupce do obžaloby zahrnul, a bez jakéhokoli zkoumání a bližšího vysvětlení navýšil původní žalovanou – a neobjasněnou –
výši škody o dalších cca 120 mil. Kč,“ pokáral soud žalobce Prygla.
V nově podané obžalobě pak státní zástupce dle soudu oproti původnímu znění obžaloby nezaložil samotnou existenci tvrzené škody a její výši na znaleckém zkoumání, založeném na objektivních a ověřitelných informacích, ale zvolil značně inovativní řešení, když sám stanovil „obvyklou cenu“ nejen motorů, ale i všech dalších náhradních dílů na základě výsledků obchodní veřejné soutěže č. 155-3/2013, vyhlášené za značně omezujících podmínek v září 2013 a to s pevně určenou minimální akceptovatelnou
cenou v OVS za každý ze samostatně prodávaných motorů, vycházející z účelově podaného návrhu svědka na odkup konkrétních náhradních dílů, jež byly předmětem převodů žalovaných pod b.2 a 3 obžaloby.
„V případě soutěží neprodaných motorů V.46.6 pak určil státní zástupce obvyklou cenu tohoto typu motoru na základě výsledků opakovaně vyhlášené OVS č. 52/2014. U samostatně prodávaného balíku 1442 položek dalších náhradních dílů k pásové technice pak výši obvyklé ceny státní zástupce určil na základě nejvyšší nabídky ve veřejné soutěži, která násobně (v mnoha případech deseti až stonásobně) převyšovala
nabídky ostatních soutěžitelů,“ pokračoval v kritice soud, podle kterého by nicméně ani nové a doplněné dokazování ve věci nepřineslo žádné změny, které by odůvodnily postavení obžalovaných před soud, natož pak závěr o jejich vině žalovanými skutky.
„Naopak část nově připojených a soudem provedených důkazů jednoznačně potvrdila oprávněnost původních pochybností soudu, že převáděné náhradní díly nebyly skladovány ani udržovány v podmínkách požadovaných vojenskými předpisy, část jich byla skladována venku pod přístřešky, vojenské zásobovací středisko v Ústí nad Orlicí bylo postiženo záplavami, a byly do něj dodatečně sváženy i další motory k pásové technice ze záplavami postižených oblastí, jejichž stav ani předchozí způsoby uskladnění nebyly známy, staly se však součástí vyřazovaných a odprodávaných motorů v rámci procesu optimalizace,“ uzavřel soud.
Doplněným dokazováním a výslechem i konfrontací znalců v hlavním líčení bylo dále prokázáno, že ani znalci specializovaní na oceňování motorové techniky nejsou schopni určit cenu obvyklou, od níž se výše potenciální způsobené škody odvíjí – s výjimkou znalce Jiřího Stodoly.
„Za situace, kdy se všichni slyšení znalci z oboru ekonomie shodli na tom, že vzhledem k naprosté absenci
relevantních vstupních informací jsou schopni vyčíslit u náhradních dílů toliko cenu časovou, a to až na výjimky dokonce na základě neobjektivních premis Policie ČR o kvalitním skladování a pravidelné údržbě motorů, tedy z předpokladů v průběhu řízení zcela vyvrácených, nelze dospět ani na základě znaleckého zkoumání k objektivnímu zjištění ceny obvyklé, tedy ceně za níž se oceňované zboží v místě a čase prodává,“ podotkl senát Blanky Bedřichové.
„Za situace, kdy se ani znalci v oboru nejsou během 9 let trvajícího trestního řízení schopni shodnout alespoň přibližně ani na určení ceny časové posuzovaných motorů a cenu obvyklou nejsou v důsledku absence relevantního trhu schopni určit vůbec, nelze dle názoru soudu ani po stránce subjektivní klást obžalovaným za vinu, že sami obvyklou cenu převáděných náhradních dílů nebyli schopni sami určit či nechat určit jiným osobám, to vše navíc s předchozím úmyslem poškodit stát a zjednat výhodu nejen
státnímu podniku MO ČR zřízeným, ale dokonce třetímu nezávislému podnikatelskému subjektu v zahraničím,“ pokračoval soudní senát.
Absurdní tvrzení žalobce
A vrátil se i k žalobci VSZ v Praze Pavlu Pryglovi: „Z tvrzení uvedených v obžalobě státního zástupce VSZ v Praze tak v průběhu řízení před soudem bylo nepochybně prokázáno toliko to, že obžalovaný Ing. Pavlík jako zástupce ONNM a Ing. Lachman jako ředitel ONNM byli v příležitostném kontaktu se zástupci VOP CZ
i zástupci VOP-026, a to nejen v období let 2010 a 2013, ale průběžně po celá léta, neboť st. podnik s přednostním právem odkupu zboží nutně v rámci své obchodní – a v minulosti též pracovní činnosti v kontaktu se zástupci MO ČR, kteří se převody vyřazeného majetku zabývají, být musí, jinak by stěží mohl jakékoli kontrakty zpracovávat, předkládat a realizovat. Nepochybně též bylo prokázáno, že si všichni tři obžalovaní byli vědomi svých povinností při nakládání s nepotřebným majetkem státu i předpisů a podkladů, na jejichž základě se sjednávaly ceny pro odprodeje majetku mimo OVS… …Nelze přisvědčit ani tvrzení obžaloby, že při tvorbě cen v předložených podkladech Komisi pro NNM ji obžalovaní Ing. Pavlík či Ing. Lachman uváděli v omyl, neboť tito měli možnost tvrzené informace ověřit a této možnosti
plněn využívali. VSZ tvrzenou skutečnost, že obžalovaní Ing. Pavlík či Ing. Lachman zamlčeli členům Komise existenci Úkolového listu MO č.j. 610/2012-1140 ze dne 6.12.2012 jímž ministr obrany v rámci procesu optimalizace skladových zásob uložil odprodat majetek obou zásobovací středisek v jednom balíku za každé středisko, a to v rámci obchodní soutěže (též OVS) považuje soud za tvrzení naprosto absurdní… …Premisa státního zástupce, že ONNM nebyl oprávněn po vyřazení náhradních dílů AČR jako nepotřebných vyloučit část těchto náhradních dílů k požadavku VOP CZ za účelem smluvního úplatného převodu do práva hospodařit VOP CZ zcela odporuje provedenému dokazování… …Stejně tak nelze přisvědčit státnímu zástupci, že Ing. Pavlík, resp. odbor ONNM je povinen zkoumat, zda státní podnik uvádí ve své žádosti údaje, které odpovídají realitě, ani jak tento naloží dále se získaným majetkem, neboť další nakládání s majetkem VOP i odpovědnost státního podniku jako samostatného obchodního subjektu leží v plné míře na jeho statutárních orgánech.“
Na základě všech výše uvedených skutečností pak soud po rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že bylo jednoznačně prokázáno, že skutek, který je předmětem obžaloby, se stal, neboť k uzavření žalovaných smluv o převodech majetku došlo.
„Není však trestným činem, neboť stíhaným jednáním nevznikla ČR škoda jako zákonný znak porušování povinností při správně cizího majetku a nebylo ani prokázáno, že by obžalovaní jakkoli úmyslně porušili své povinnosti uložené jim zákonem či jiným právním předpisem, vedeni pohnutkou způsobit státu škodu či zajistit třetí osobě ekonomickou výhodu. S ohledem na výše uvedené závěry soudu o absenci prokázání trestnosti jednání obžalovaných jakýmkoli z žalovaných skutků, a to jak po stránce objektivní, tak též po stránce subjektivní, rozhodl soud ve vztahu ke všem obžalovaným opětovně zprošťujícím rozsudkem dle § 226 písm. b) tr. ř., když v žádném ze žalovaných skutku neshledal ani případné naplnění zákonných znaků jiného trestného činu… …I nově podaná obžaloba po letech dalšího zcela neúspěšného dokazování vzniku škody, která je obžalovaným kladena za vinu, i zavinění obžalovaných ve vztahu ke stíhaným zločinům, tak stále stojí na zcela nepodložených premisách, k nimž policejní orgán i státní zástupce dospěli na základě vlastních úvah, nikoli na základě doplněného dokazování v obnoveném přípravném řízení,“ uzavřel písemné odůvodnění rozsudku pražský Městský soud.
Jan Hrbáček
