Insolvenční správci se poslední novelou insolvenčního zákona dostali do situace, která může vést k jejich naprosté rezignaci na výkon jejich funkce a opouštění profese. Zákonodárci mění samotné DNA oddlužení a novelou přispívají ke štěpení společnosti. Evropská směrnice, ze které novela vychází, přitom primárně řešila pravidla pro podnikatele. Novela Ministerstva spravedlnosti navíc zavedla tříletou variantu i pro oddlužení fyzických osob, upozorňuje v rozhovoru pro Českou justici soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeněk Strnad. „Chtěl bych se mýlit, ale domnívám se, že už jsme jen krůček od kolapsu systému v podobě, jaký jsme znali,“ říká.
Od října vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona. Doba oddlužení se zkrátila z pěti let na tři roky pro všechny dlužníky. Jak hodnotíte změny, které přinesla?
Popravdě nejsem vůbec nadšený. A vlastně neznám nikoho, kdo by byl. Letošní změny v insolvenčním právu totiž vyvolaly a stále vyvolávají množství otázek, na které se odpovědi teprve hledají – na soudech, mezi insolvenčními správci, u sepisovatelů návrhů a jinde, zatímco odpovědi a řešení, které bych v novele očekával – třeba v reakci na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – v ní hledáme marně. A to se novela připravovala dlouhou dobu.
Jisté je jedno: oddlužení bude dražší. A to i pro dlužníky. Bude také administrativně náročnější a s horším výsledkem pro věřitele. Koneckonců to odpovídá tomu, jakým způsobem byla novela připravovaná.
Co tím myslíte?
Bylo to bez širší odborné diskuse, bez ohledu na vesměs negativní stanoviska profesních skupin a ve finále zbrkle, nepromyšleně a – jak se ze všech stran dozvídáme – v atmosféře těžce se rodícího politického kompromisu. Což ale zejména v kontextu několikaleté přípravy novely jdoucí přes dvě sněmovní volební období a přes opakované překračování transpozičních termínů až na hranici hrozící pokuty vyznívá spíše jen jako trapná výmluva. Doposud víceméně vyvážené postavení procesních subjektů tak bylo opět – i touto novelou – vychýleno ještě víc směrem k dlužníkovi, celý proces oddlužení se výrazně „zbyrokratizoval“ a naplňování hlavních cílů a základních zásad insolvenčního práva včetně případného uspokojení věřitelů alespoň v dosavadním rozsahu, který už byl tak mizivý, se stává nedosažitelnou chimérou. V nadsázce řečeno: rukopis novely je výhradně dlužníkův. Kde pak ale zůstaly původní ideály oddlužení? Není druhá šance požadovaná evropskou legislativou v českém podání spíš šancí promarněnou?
Oproti snaze snižovat administrativní náročnost celého procesu oddlužení patrné v posledních dvou velkých novelách – to jest akreditační (2017) a oddlužovací (2019), zvyšuje aktuální novela podstatným způsobem nároky na obsluhu celého systému. Co z toho vyplývá?
Dochází k výraznému zatížení aktérů oddlužení – soudy počínaje a insolvenčními správci konče, přičemž jediným výsledkem bude ještě horší míra uspokojení věřitelů než dosud. S nostalgií budou ještě věřitelé vzpomínat na dvouciferná uspokojení. To už nejsou jen nepatrné kosmetické změny, ani změny parametrické, před kterými jsme vždy obezřetně varovali. Tady už se mění sama podstata oddlužení, jeho DNA. Tohle geneticky modifikované oddlužení se přitom neúprosně vzdaluje základním principům a zásadám insolvenčního řízení. A přitom to po nás takhle nikdo ani nechtěl. Shazovat vše na Evropskou unii proto také není fér.
Smutný je navíc fakt, že přijatá novela zcela odpovídá i atmosféře ve společnosti. Především totiž štěpí. A to jak uvnitř, tak i navenek směrem k veřejnosti, odborné, ale zejména té laické. Nedovolme prosím, aby k tomu skutečně došlo. Málokdo si totiž uvědomuje, že trhliny, které by tím v našem insolvenčním světě vznikly, by se jen velmi obtížně zacelovaly.
Hodně debat se vede ve věci odměn insolvenčních správců. Považujete úpravu odměny insolvenčního správce s účinností od 1.10.2024 za správnou?
Vůbec ne. Ani za správnou, ani za spravedlivou. Mám pocit, že zákonodárce, respektive normotvůrce si dostatečně neuvědomuje, jak křehká je rovnováha mezi jednotlivými aktéry v oddlužení.
To, že se náš insolvenční systém dlouhodobě vychyluje směrem k dlužníkovi, že neplacení dluhů se stává společenskou normou a že věřitel se jen horko těžko domáhá svých oprávněných nároků, není nic nového. Poslední úpravy insolvenční legislativy platné od 1. října ale zásadním způsobem ohrožují samotné fungování (systémově podfinancovaného) oddlužení.
Může být podle vás v budoucnu insolvenčních správců nedostatek?
Nově nastavené odměňování insolvenčních správců vázané na bonitu jednotlivých dlužníků, které si navíc z logiky věci nemohou ani vybírat, a jejich ochotu vůbec za jeho práci zaplatit v kombinaci s obecně zkrácenou dobou oddlužení na 3 roky může vést až k naprosté rezignaci insolvenčních správců na výkon jejich funkce a opouštění této profese. Chtěl bych se mýlit, ale domnívám se, že už jsme jen krůček od kolapsu systému v podobě, jaký jsme znali. Přece i zde musí platit, že nikdo by neměl být nedůvodně zvýhodněn, ale ani nespravedlivě poškozen. Nejhorší, co bychom si mohli přát, je demotivovaný insolvenční správce. Jsem rád, že zejména soudci si tento palčivý problém včas uvědomili a vesměs hledají řešení, která takovému scénáři zabrání či alespoň zmírní negativní dopady nové právní úpravy na profesi insolvenčním správců, potažmo na celé insolvenční prostředí.
S prvními insolvenčními řízeními vyplynuly na povrch nejasnosti ohledně vymahatelnosti odměn za přezkoumání přihlášek pohledávek podle nové úpravy. Jaká řešení se v tomto případě nabízí?
Je jich víc a objevují se další – od nejjednoduššího řešení, tj. naprosté rezignace, formalismu a hození správců tak říkajíc přes palubu, až po ukládání záloh na odměnu za přezkum přihlášených pohledávek hned na počátku řízení v usnesení, kterým soud zjistí úpadek dlužníka a povolí jeho řešení oddlužením. Toto téma ostatně momentálně vévodí i všem diskusím o „novém“ oddlužení na nejrůznějších platformách a při nejrůznějších příležitostech.
Debatu s těmi, kdo hájí systém odloženého a nejistého uspokojení nároků insolvenčních správců někdy na konci oddlužení zahajuji jednoduchou otázkou: „Umíte si vy sami představit, že byste dostali odměnu za odvedenou práci nejdříve za 3 roky – a to ještě jen možná, pokud zbyde a jestli se mi bude chtít?“ Odpovědi se obvykle nedočkám, zato osočení z porušení politických dohod ano. Prosím? O ničem nevím. A tento argumentační faul neberu. Preferuji věcnou debatu.
Máme za sebou už více než měsíc trvání nového oddlužení. Novelu jste s dalšími odborníky řešili na konferenci Žirovnice 2024. Jaká byla bilance?
Z analýzy vzorku dosud povolených nových oddlužení (celkově povoleno nové oddlužení již u 37 % nových návrhů k datu 11. 11. 2024 pozn. red.) vyplynulo, že zhruba dvě třetiny insolvenčních soudních senátů, tedy dvě třetiny insolvenčních soudců na krajských soudech, k narovnání tohoto legislativního blafáku, jak nejlépe asi vystihnout charakter úpravy odměn insolvenčních správců v oddlužení včetně zastropování jejich maximální odměny pouze ve výši dlužníkem skutečně zaplacených záloh a způsobu, jakým k tomu došlo, přistoupili formou stanovení povinnosti úhrady zálohy na odměnu insolvenčního správce za přezkum přihlášených pohledávek již v rozhodnutí o povolení oddlužení. Ale principálně jde vesměs o to, aby tyto zálohy insolvenčního správce byly uhrazeny ideálně ještě před schválením oddlužení. Ad absurdum přeloženo úprava znamená: kolik bude dlužník moci/chtít zaplatit, tolik bude činit odměna insolvenčního správce.
Zákon ale počítá s tím, že na tyto nároky insolvenčního správce může být po osvobození dlužníka po 3 letech trvání oddlužení použita mimořádná 37. a 38. splátka, a to až do výše 10 000 Kč/měsíčně.
Je už přeci na první pohled iluzorní domnívat se s ohledem na skladbu „nových“ dlužníků, že kupříkladu starobní důchodce, kterému lze po dobu trvání oddlužení strhávat tak akorát něco málo kolem minimální splátky ve výši 2200 Kč, po skončení svého oddlužení, tj. po osvobození od placení zbytku dluhů, získá příjem, ze kterého bude moci být strženo na odměnu insolvenčního správce měsíčně 10000 Kč. Tohle bylo, prosím pěkně, opravdu myšleno vážně?
A jediná pojistka, která až do poslední chvíle v návrhu novely byla a která spočívala v sankci odebrání osvobození dlužníkovi, který insolvenčnímu správci nedoplatí dlužnou odměnu do 1 roku po přiznání osvobození, byla poslaneckým návrhem z novely doslova „pro nadbytečnost“ vypuštěna.
Eva Paseková
