Bývalý rektor Univerzity Tomáše Bati Ignác Hoza podal letos v květnu k Městskému soudu v Praze už čtvrtou žalobu na prezidenta republiky. Žalobami se opakovaně brání proti svému odvolání z funkce v květnu 2010. Soud znovu žalobu zamítl jako opožděnou. Muž tvrdí, že lhůta pro podání žaloby neuplynula, neboť rozhodnutí mu nebylo doručeno podle správního řádu. Podpis na převzetí je prý falešný, i když přípis převzal a veřejně přečetl.
Muž v rozsudku označený jako prof. Ing. I. H., CSc byl na návrh Akademického senátu Univerzity Tomáše Bati (UTB) ve Zlíně odvolán z funkce v květnu 2010. Podle dobových médií podepsal dne 25. května 2010 odvolání z funkce tehdejšího rektora UTB Ignáce Hozy prezident Václav Klaus.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal bývalý rektor další neúspěšnou kasační stížnost. Nejvyšší správní soud se touto věcí zabýval v minulosti už třikrát. Jednou byla předmětem řízení soudu ústavního. Nynější žaloba na prezidenta kvůli odvolání z funkce rektora je čtvrtá v pořadí.
Úplný text rozhodnutí o kasační stížnosti z 23. října 2024 je zde.
Stěžovatel: Rozhodnutí nebylo řádně doručeno
Muž trvá na tom, že rozhodnutí mu v roce 2010 nebylo řádně doručeno a jeho podpis, kterým rozhodnutí prezidenta převzal, byl zfalšován. „Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že lhůta pro podání žaloby dosud neuplynula, neboť mu rozhodnutí prezidenta republiky nebylo řádně doručeno. Podpis, jímž bylo převzetí rozhodnutí potvrzeno, není pravý,“ shrnuje argumentaci bývalého rektora NSS. Písmoznalecký posudek to ani nepotvrdil ani nevyvrátil.
Další vady vidí stěžovatel v tom, že rozhodnutí nebylo doručeno správním orgánem, který je vydal a nebylo mu doručeno do vlastních rukou podle správního řádu. Rozhodnutí má za nicotné, protože neobsahuje v rozporu se správním řádem výrokovou část, odůvodnění a poučení.
Jak dále Nejvyšší správní soud uvádí v rozhodnutí, muž se odvolání z funkce v roce 2010 brání u soudů opakovaně: První žalobu zamítl soud jako opožděnou v roce 2016. Kasační stížnost zamítl NSS v roce 2017 s tím, že podle správního spisu bylo rektorovi rozhodnutí prezidenta doručeno 25. května 2010 a jeho převzetí toho dne stěžovatel nezpochybnil.
O události existuje dokonce zápis ze zasedání Akademického senátu, ze kterého vyplývá, že přípis prezidenta byl předán rektorovi veřejně: „Ing. M. uvedla a představila kurýra prezidentské kanceláře, který předal panu rektorovi dopis prezidenta republiky. Prof. H. přečetl text dopisu, kterým prezident republiky podepsal jeho odvolání z funkce rektora ke dni 31. 5. 2010,“ stojí v zápisu ze zasedání Akademického senátu.
Stížnost proti rozhodnutí NSS odmítl v roce 2017 také Ústavní soud.
NSS: Smyslem přezkumu není dokola opakovat vyřčené
Druhou žalobu v téže věci podal bývalý rektor v roce 2021 se stejným vývojem i výsledkem. Ústavní soud konstatoval, že „řádnost doručení rozhodnutí o odvolání stěžovateli osvědčuje řada nezpochybnitelných skutečností prokázaných v původním řízení“. Situace se znovu opakovala v roce 2023, kdy případ skončil potřetí u Nejvyššího správního soudu.
„V nynější věci jde v pořadí o čtvrtou žalobu proti totožnému rozhodnutí prezidenta republiky. Ani nyní nemíní kasační soud přehodnocovat své dřívější závěry a v podrobnostech odkazuje na výše citovaná rozhodnutí městského soudu, NSS a Ústavního soudu. Smyslem soudního přezkumu totiž není stále dokola podrobně opakovat již jednou správně vyřčené,“ uvádí v posledním rozhodnutí NSS.
Přesto Nejvyšší správní soud připojil k zamítavému rozhodnutí několik poznámek: Pokud stěžovatel namítá, že mu rozhodnutí prezidenta republiky nedoručil orgán, který je vydal, podle NSS není zcela zřejmé, co tím stěžovatel míní, uvedl Soud.
„Pokud se však stěžovatel podle Soudu domnívá, že rozhodnutí správního orgánu, který je z hlediska organizačního obsazován jednou fyzickou osobou, musí doručovat osobně právě tento činitel, jde nejen o závěr zjevně nereálný, ale i nezohledňující celkový kontext uvedeného ustanovení správního řádu,“ uvádí dále Soud.
Ať již tedy prezident republiky využije k doručování písemností služeb pracovníků Kanceláře prezidenta republiky, kteří zajišťují obstarávání věcí spojených s výkonem jeho pravomoci, provozovatele poštovních služeb, nebo zvolí jakýkoli jiný zákonem předvídaný způsob doručování, jde stále o doručování písemnosti správním orgánem, který ji vyhotovil, ve smyslu správního řádu, uzavřel NSS.
Stěžovatel převzal dopis a přestal funkci vykonávat
Podle Soudu je zjevné, že k doručení rozhodnutí stěžovateli do vlastních rukou došlo, a to nejen v právním slova smyslu, ale i z hlediska běžného jazyka. Stěžovateli bylo osobně předáno na zasedání akademického senátu dne 25. října 2010 a jeho obsah stěžovatel přítomným přečetl, uvedl dále Soud.
„Konečně pokud stěžovatel v kasační stížnosti nadále tvrdí, že jeho podpis potvrzující převzetí rozhodnutí není pravý, opakuje NSS ve shodě se svými dřívějšími závěry a závěry Ústavního soudu, že tuto argumentaci považuje za účelovou a že doručení rozhodnutí prezidenta republiky má za prokázané nejen podpisem stěžovatele, ale i dalšími důkazy, zejména zápisem ze zasedání akademického senátu, jakož i skutečností, že stěžovatel v návaznosti na rozhodnutí prezidenta republiky přestal svou funkci vykonávat,“ uzavřel případ už počtvrté Nejvyšší správní soud s tím, že znalecký posudek, který ani nepotvrzuje ani nevyvrací pravost podpisu bývalého rektora, je nadbytečný.
Irena Válová
