Zpětné stanovení výživného má být pravidlem, ne výjimkou, plyne ze dvou dnešních nálezů Ústavního soudu (ÚS). Zvýšené výživné musí soudy přiznávat od relevantní změny poměrů, jako je třeba nástup dítěte na střední školu a s ním spojený růst životních nákladů, a nikoliv až od okamžiku, kdy padne soudní rozhodnutí. Zákon umožňuje výživné stanovit až tři roky zpětně. Oba nálezy, které se týkaly dvou nesouvisejících kauz s podobným půdorysem, jsou dostupné na webu ÚS.
„Výživné, respektive jeho zvýšení, se coby nárok samotného dítěte při prokázané změně poměrů nezletilého zásadně přiznává od relevantní změny poměrů, a to i zpětně za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení řízení,“ stojí v jednom z nálezů.
Výživné je pro dítě, ne pro pečujícího rodiče
ÚS v rozhodnutích vycházel z toho, že výživné představuje nárok dítěte, protože slouží k zajištění péče a uspokojení jeho potřeb. Nejde tedy o nárok jednoho z rodičů vůči druhému. Nezletilým nesmí být přičítáno k tíži to, že rodič, v jehož péči se nachází, nepodal návrh na zvýšení výživného u soudu bezprostředně po změně poměrů, ale až s určitým odstupem, nebo že se před tím nepokusil dohodnout s druhým rodičem.
V obou posuzovaných případech soudy zvolily opačný výklad. Zpětné zvyšování výživného považovaly za výjimečné a kladly další podmínky, které však zákon neobsahuje. „Jakkoliv lze považovat za vhodné, aby byl návrh na zvýšení výživného podáván co nejdříve od změny poměrů, a za žádoucí lze označit i předchozí výzvu povinnému rodiči, nelze těmito dodatečnými podmínkami (…) vyprazdňovat možnost zpětného zvýšení výživného,“ reagoval ÚS.
Dnešní nálezy neznamenají, že by výživné mělo být zpětně přiznáno v každém případě automaticky. Existuje prostor pro výjimky na základě individuálních okolností. Soud také v obou kauzách apeloval na rodiče, aby vyvinuli veškeré možné úsilí a dohodli se, a to v zájmu potomků, nyní už zletilých.
(čtk)
