Kritika vůči plánovanému systému zálohování PET lahví a jejich vracení v supermarketech zaznívá ze strany zástupců obchodu i samospráv. Co navrhují jako řešení problému, kvůli kterému v Česku ročně putují do spaloven nebo zůstanou pohozené v přírodě stovky milionů PET lahví a který stojí rozpočet miliardy ročně? Digitální zálohování. To se ale v zahraničí neuchytilo, jedním z problémů je třeba vyčlenění starších lidí nepoužívajících moderní technologie.
Pojďme cestou digitálních záloh. To ve veřejných diskuzích zaznívá jako alternativa k systému povinného zálohování PET lahví a nápojových plechovek, který navrhuje ministerstvo životního prostředí pod vedením Petra Hladíka.
I kritici zmíněné novely zákona o obalech totiž připouští, že problém je třeba řešit. Dnes v Česku podle dat resortu končí mimo kontejnery na tříděný odpad asi 400 milionů plastových lahví a 500 milionů plechovek ročně. Tedy zhruba každá pátá PET lahev a tři ze čtyř plechovek. To přitom neznamená, že by zbytek prošel recyklací. Ve skutečnosti se zrecykluje jen asi polovina vybraného plastu, u hliníku to je čtvrtina. Mimo dopadu na přírodu to státní rozpočet stojí zhruba dvě miliardy korun ročně. Peníze, které Česko posílá Evropské unii (EU) jako poplatek za nerecyklované plasty.
Jako alternativa zaznívá systém digitálního zálohování. O tom mluví zástupci Hospodářské komory, Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv nebo Svazu obchodu a cestovního ruchu.
Unikátní QR kódy a aplikace
„Stát by měl jít cestou moderních a inovativních řešení, která by zajistila potřebnou motivaci spotřebitelů a podpořila sběr vybraných obalů. Cíle lze splnit například zavedením doplňkové motivace k třídění pomocí QR kódů, což je vlastně moderní cesta digitálních záloh, které však využívají stávající třídící infrastrukturu,“ uvedl třeba předseda Sekce životního prostředí Hospodářské komory ČR Jan Mraček.
Systém je podle něj násobně levnější než automaty a vracení odpadů v obchodech s potravinami. Navíc neobtěžuje občany, protože ti vrací odpady do stejných nádob jako nyní. Systém je také použitelný na všechny druhy obalů, nikoli jen na PET lahve a plechovky. „Česká republika potřebuje přijímat řešení, která budou použitelná i v budoucích letech a která se budou moci dále rozvíjet s využitím digitálních technologií,“ míní.
Jde o takzvaný belgický model. Právě ta totiž zvažuje, že jej zavede. V praxi by byla každá PET lahev či plechovka označena unikátním QR kódem. Při nákupu nápoje by spotřebitel zaplatil zálohu. Při třídění by jej naskenoval za pomoci aplikace či ručního skeneru, a to společně s kódem kontejneru. Následně by mu byla záloha vrácena na účet.
Proti této metodě se však naopak vymezují zástupci nápojářů. Poukazují přitom na to, že v praxi nyní nikde nefunguje. „Byl testován pouze v podobě časově omezených pilotů velmi malého rozsahu na vzorcích tisíců obalů,“ říká Marek Zemánek, mluvčí Potravinářské komory ČR.
Problémů má podle něj celou řadu. „Pro funkčnost systému je třeba vybavit výrobce, logistické partnery, obchodníky, sběrnou síť, právnické osoby nakládající s odpadem, obce a další aktéry robustní technologií. Každý článek, který nakládá s výrobky či obaly, musí v každé fázi procesu načíst unikátní kód obalu, včetně obalů, které jsou přepravovány skupinově, například na paletě,“ říká. Navíc to podle něj znamená nakoupit desetitisíce speciálních košů nebo kontejnerů.
Digitální vyloučení
Podobně hovoří i Michal Dyttert, prezident Svazu výrobců nealkoholických nápojů. „Systém digitálních záloh byl testován v několika zemích v EU i mimo EU a nikde ho nevyhodnotili jako úspěšný,“ říká. Celkové náklady by podle něj byly vyšší než jsou ty na aktuálně navrhovaný systém. „Zároveň přináší mnoho rizik z hlediska bezpečnosti osobních údajů, které by sbíral od milionů lidí a musel by je propojit na systémy obchodníků,“ říká o digitálním zálohování Dyttert.
Současně by tak došlo k vyloučení těch lidí, kteří nevlastní chytrý mobil nebo si do něj nechtějí danou aplikaci stáhnout. Případně by si museli pořídit speciální ruční scannery.
Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a dopravy ČR, zmiňuje i jiný způsob, jak by mohla digitalizace pomoci. „Třeba v Rakousku mají stovky tisíc lidí nainstalovanou mobilní aplikaci, pomocí které si lidé naskenují čárový kód výrobku a aplikace jim poradí, jestli a jak daný výrobek nebo jeho obal třídit, kde je nejbližší kontejner nebo sběrný dvůr. Je to zdánlivá drobnost, ale výrazně pomáhá s tříděním zejména u méně tradičních výrobků,“ míní.
Karolína Novotná
