Pro zneužití práva práva zamítl Evropský soud pro lidská práva stížnost skupiny Čechů na nepřiměřenou délku řízení v České republice. Ve skupině byl i manžel ženy, která už dříve prostřednictvím soudu ve Štrasburku dosáhla ve svém případu Dostálová v. ČR smírného ujednání s českou vládou. Skupina stěžovatelů podnikala s přísně důvěrnými dokumenty z jejího případu.
V případech Šárka Wegnerová a spol. v. ČR a Radmila Malá v. ČR si u Evropského soudu pro lidská práva stěžovaly čtyři osoby na „právní jistoty“ v souvislosti s výší odškodnění přiznaného za nepřiměřenou délku občanskoprávního řízení. A ve vztahu k výši odškodnění přiznaného třetí osobě, paní Dostálové, jak vnitrostátními orgány, tak i Evropským soudem pro lidská práva.
Mezi stěžovateli se nacházel Radovan Dostál, manžel stěžovatelky Marcely Dostálové z případu Dostálová v. ČR. Dostálová prostřednictvím Štrasburku dosáhla smírného ujednání s českou vládou jako účastnice stejného řízení, na jehož délku si stěžovala zmíněná skupina. Dostálovou i skupinu stěžovatelů v této další stížnosti zastupoval stejný advokát, shrnuje podstatná fakta pro případ Evropský soud pro lidská práva.
Na přísně důvěrné jednání se nesmí odkázat v žádném podání
Podle Evropského soudu pro lidská práva je pro rozhodnutí v případu čtyř podstatné znát fakta z případu Dostálová v. ČR. Žena si u Evropského soudu pro lidská práva stěžovala na neúměrnou délku občanskoprávního řízení podle Článku 6 – Právo na spravedlivý proces.
Po komunikaci s českou vládou v roce 2021 obdržel štrasburský soud písemné smírné ujednání, které podepsaly český stát a stěžovatelka. „Prostřednictvím svého právního zástupce byly paní Dostálové zaslány instrukce v češtině k postupu, o který byla požádána, a prohlášení o smírném narovnání, jak se ve světle judikatury a praxe Soudu zdálo že by případ mohl být vyřešen,“ uvádí k tomu Soud.
„Příslušná část těchto pokynů zní takto: Existuje požadavek na přísnou důvěrnost ohledně jednání o smírném narovnání podle pravidla 62 odst. 2 a jakékoli návrhy nebo podání v tomto ohledu by měly být uvedeny v samostatném dokumentu, na jehož obsah se nesmí odkazovat v žádném podání učiněném v rámci hlavního řízení,“ cituje Soud znění závazku, který musí stěžovatel podepsat.
Český stát Marcele Dostálové vyplatil tři tisíce euro odškodnění a pět set euro za náklady procesu. Případ proto ESLP uzavřel jako skončený a vyškrtl 24. února 2022 ze seznamu případů. Rozsudek k případu Dostálová v. ČR je zde.
České soudy uvedly, že na ně stěžovatelé použili dokumenty ESLP
Důvody pro stížnost u Evropského soudu pro lidská práva měla skupina čtyř totožné se stěžovatelkou Marcelou Dostálovou. Ostatně, původní občanskoprávní řízení zahájili všichni společně včetně Dostálové v roce 2009. Týkalo se vlastnických práv.
Řízení trvalo u tří osob devět let od roku 2009, u čtvrtého stěžovatele, který podal dovolání k Nejvyššímu soudu, dokonce deset let. Stěžovatelé následně podali žaloby na základě zákona o odpovědnosti státu. Domáhali se náhrady za nepřiměřenou délku výše uvedeného občanskoprávního řízení.
Vnitrostátní úřady a soudy přiznaly prvnímu a druhému stěžovateli po 76 800 Kč (cca 3 243 EUR), třetímu stěžovateli 88 000 Kč (cca 3 715 EUR) a čtvrtému stěžovateli 42 000 Kč (cca 1 773 EUR), uvádí v rozsudku ESLP.
Na tomto místě popisu faktů pak stojí v rozsudku toto: „Některé z tuzemských soudů vyjádřily svou nespokojenost s tím, že stěžovatelé prostřednictvím svého zástupce pana Boučka předložili dokumenty a informace získané v rámci jednání o smírném narovnání ve věci paní Dostálové, zřejmě s cílem vyvinout tlak na soudy, aby stěžovatelům přiznaly vyšší náhradu.“
Ústavnímu soudu předložili cizí komunikaci s vládou i s ESLP
Ke čtvrté stěžovatelce Nejvyšší soud poznamenal, že mu poskytla „tzv. materiály Evropského soudu pro lidská práva ve věci stěžovatelky Marcely Dostálové, které se týkají úsilí tohoto soudu k mimosoudnímu řešení případu “ a které „ ESLP výslovně označil … za důvěrné (a nebylo s nimi tak zacházeno) “, popisuje dále rozsudek ESLP jednání občanů před českými soudy.
Podle Nejvyššího soudu tyto důvěrné informace tvořily samotné jádro argumentů čtvrté stěžovatelky.
Stížnost v dané věci zamítl pro zjevnou neopodstatněnost český Ústavní soud, který rovněž konstatoval, že stěžovatelé „obsáhle odkazovali na jednání o smírném narovnání v případě paní Dostálové“.
Z rozhodnutí například vyplývá, že první, druhý a třetí stěžovatel ke svým ústavním stížnostem připojili mimo jiné „stížnost k ESLP podanou … M. Dostálovou “ a „dopis ESLP týkající se posouzení o přípustnosti žádosti, případně sdělení vlády ČR o možnosti smírného řešení případu. Stěžovatelé dále přikládají … komunikaci mezi zástupcem stěžovatelů (který byl zároveň zástupcem paní Dostálové) a vládním zmocněncem “, stojí doslova v rozsudku ESLP.
Usnesení Ústavního soudu ve věci tří stěžovatelů, kteří soudu předkládají korespondenci s Evropským soudem pro lidská práva a s vládním zmocněncem české vlády před ESLP, je zde:
ESLP: Pravidlo o důvěrném jednání je absolutní
K uvedené situaci přistoupil Evropský soud pro lidská práva jednoznačně: „Podle článku 39 odst. 2 Úmluvy a pravidla 62 odst. 2 Jednacího řádu Soudu jsou jednání o smírném narovnání důvěrná. Toto pravidlo je absolutní a neumožňuje individuální posouzení toho, kolik podrobností bylo zveřejněno,“ uvedl Soud s odkazem na případ Glavaš v. Chorvatsko č. 33137/14.
„S ohledem na důležitost této zásady Soud opakuje, že nelze vyloučit, že porušení zásady důvěrnosti může za určitých okolností odůvodnit závěr, že žádost je nepřípustná z důvodu zneužití práva na podání stížnosti,“ uvedl dále Soud s odkazem na případy, kde k tomu došlo.
V tomto konkrétním případě „stěžovatelé prostřednictvím svého právního zástupce hojně využívali dokumentů a informací týkajících se jednání o smírném narovnání ve věci Dostálová v řízení před vnitrostátními soudy“, uvedl dále Soud.
Zpřístupnili důvěrné dokumenty dalším lidem
Neomezili se pouze na pouhou zmínku o tom, že paní Dostálová uzavřela s vládou smírné narovnání, aniž by prozradily podrobnosti jednání o smírném narovnání, jako je částka, o kterou se jedná, vyčetl Soud stěžovatelům.
Stěžovatelé naopak podle Soudu domácím soudům předkládali obsah důvěrného jednání do podrobností včetně přesných částek a postavili na tom svůj případ. „Jak vyplývá z rozhodnutí tuzemských soudů, zejména Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, stěžovatelé jim a v důsledku toho i dalším účastníkům vnitrostátního řízení zpřístupnili řadu důvěrných dokumentů,“ zdůrazňuje Soud.
Úmyslně zveřejnili detaily jednání, je to zneužití práva
„Je rovněž pozoruhodné, že stěžovatelé před Soudem použili stejnou procesní strategii. Ve svých stížnostech totiž obsáhle odkazovali na podrobnosti jednání o smírném narovnání v kauze Dostálová,“ uvedl dále Evropský soud pro lidská práva.
To je podle Soudu zneužití práva: „Stěžovatelé prostřednictvím svého právního zástupce úmyslně zveřejnili podmínky jednání a návrhu na smírné narovnání ve věci Dostálová, soud má za to, že jejich jednání bylo porušením pravidla mlčenlivosti, které je rovněž třeba považovat za zneužití práva na individuální žádost,“ uvedl k tomu ESLP.
Podle Soudu by stížnosti byly prohlášeny za zjevně neopodstatněné kvůli nekonkrétním formulacím i bez zneužití práva. Kvůli jednání stěžovatelů přibyl k zamítnutí další důvod prohlásit stížnosti nepřijatelnými.
„Stížnosti jsou nepřípustné podle čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy jako zneužití práva podat stížnost a musí být zamítnuty podle čl. 35 odst. 4 této úmluvy,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Irena Válová
