Nejvyšší české státní vyznamenání Řád bílého lva dnes prezident Petr Pavel při slavnostním ceremoniálu na Pražském hradě udělil čtyřem osobnostem. Dvěma vojákům in memoriam, architektce Evě Jiřičné a choreografovi Jiřímu Kyliánovi. Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, coz je druhé nejvyšší vyznamenání, Pavel ocenil například papeže Jana Pavla II., diplomata Karla Kovandu nebo bývalou ombudsmanku Annu Šabatovou.
Ochránkyně lidských práv, signatářka a mluvčí Charty 77, bývalá předsedkyně Českého helsinského výboru a bývalá veřejná ochránkyně práv v roce 2002 už obdržela medaili za zásluhy od prezidenta Václava Havla.
Rodačka z Brna je dcerou politologa Jaroslava Šabaty a vdovou po novináři Petru Uhlovi. Kvůli disidentské činnosti ji komunistický režim perzekvoval a v letech 1971 až 1973 věznil. Byla vyloučena z vysoké školy (od roku 1969 studovala filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, nynější Masarykova univerzita). Po propuštění už nemohla dostudovat a pracovala jako úřednice. V roce 1996 dokončila dálkové magisterské studium českého jazyka a literatury na Filozofické fakultě UK.
Celoživotně se angažuje v oblasti ochrany lidských práv, zajímá se o sociální politiku. Patřila k prvním signatářům Charty 77, v roce 1986 byla její mluvčí. V letech 1978 až 1990 působila ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po listopadu 1989 byla poradkyní ministra práce a sociálních věcí, redaktorkou a zástupkyní ředitele pražského Městského centra sociálních služeb a prevence (1998-2001). Od roku 2001 působila šest let jako zástupkyně ombudsmana Otakar Motejla. V letech 2008 až 2013 vedla Český helsinský výbor. V roce 2014 byla zvolena veřejnou ochránkyní lidských práv, ve funkci strávila šest let. Je držitelkou řady vyznamenání, například Medaile Za zásluhy (2002), Ceny OSN za obranu lidských práv (1998) a Ceny Alice Garrigue Masarykové (2010). Dostala také velitelský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky nebo francouzský Řádu čestné legie.
Vlídná instituce
O svém působení v úřadu ombudsmana Šabatová řekla, že je hrdá zejména na vznik „instituce velmi přátelské a vlídné“ k lidem. Hrdá je také na to, že ovlivnila oblast sociálně-právní ochrany k většímu respektu k právům dětí i jejich rodičů, tedy k právu na rodinný život. Naopak kriticky se staví v působení současného ombudsmana Stanislava Křečka, se kterým se opakovaně neshodla už v době, kdy byl jejím zástupcem (zástupce přitom není přímým podřízeným veřejného ochránce práv a funguje do značné míry autonomně).
Opačné názory měli třeba ve sledované kauze studentky, které škola nepovolila nosit hidžáb. Zatímco podle Šabatové škola dívku nepřímo diskriminovala, protože šátek je projevem náboženství, podle jejího nástupce měla škola právo určit, jak mají žáci při výuce vypadat. Šabatová kritizovala také Křečkův postoj k diskriminaci některých skupin obyvatel. Největší kritice za 12 let v úřadu veřejného ochránce práv čelila Šabatová v souvislosti takzvanou kuřimskou kauzou, ve které šlo nejen o údajně třináctiletou dívku bez identity (ve skutečnosti šlo o dospělou ženu), ale i týrání dětí. Šabatová kritiku odmítla s tím, že ve věci postupovala podle nejlepšího vědomí.
Veřejného působení se Anna Šabatová nevzdala ani po svém konci v čele ombudsmanského úřadu, v roce 2000 se v Brně ucházela o senátorský mandát. „Můj život je celý spjatý s úsilím o demokratické hodnoty. Ty se musí stále hlídat. Například v Polsku vidíme, že nezávislá justiční spravedlnost nebo veřejnoprávní média nejsou úplnou samozřejmostí, a může se to proměnit i u nás. Chci stát na straně těch, kteří tyto hodnoty brání,“ popsala svou motivaci Šabatová, jež postoupila do druhého kola, ve kterém ale podlehla kandidátovi ODS Romanu Krausovi.
Po druhém neúspěchu v senátních volbách (poprvé kandidovala už v roce 2008 také za Stranu zelených na Vyškovsku) prohlásila, že do společenského dění hodlá nadále zasahovat spíše prostřednictvím neziskových organizací a politické angažmá nezvažuje. „Cítím určitou odpovědnost k širšímu úkolu a nechci se svázat spojením s jednou politickou stranou,“ dodala Šabatová, která nikdy nespojila svůj život s jednou politickou stranou. „Já si celoživotně tu nezávislost hlídám. Neznamená to ale, že bych si myslela, že jsou politické strany něco špatného. To v žádném případě. Ale prostě jsem si vybrala životní cestu a myslím, že u ní už zůstanu,“ svěřila se.
(čtk, epa)
