Rozdílné regulace, nejednotná pravidla, velké množství byrokracie, rozdílné výše podpory, bariéry při převážení. Jednotný evropský trh by měl zajistit volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu po Evropské unii. Problémy jsou dva: čtveřice svobod prý už nestačí, zmíněná teoretická volnost navíc ne vždy platí i v praxi. Množí se proto hlasy, které volají po hlubší integraci evropského trhu. Mezi nimi i Česko.
Pokud chce firma vyvážet své zboží do více zemí Evropské unie, často čelí rozdílným podmínkám pro uvedení na trh. Alespoň pokud podniká v oblasti, která není sjednocená za pomoci evropské legislativy. V každé zemi tak musí znovu projít byrokratickým kolečkem. Pokud se chce firma ucházet o veřejnou zakázku v jiné členské zemi, mnohdy se setká s podmínkami, které ji ze soutěže de facto diskvalifikují. Společnost podnikající ve více členských zemích musí řešit rozdílné daně, někdy dokonce dvojí zdanění a následné vracení financí. Jindy zase nemůže firma z jedné členské země konkurovat jiné. Liší se totiž daňové úlevy nebo podpora ze strany státu. A tak se liší taky cena, za kterou mohou jednotlivé společnosti vyrábět.
To jsou jen některé z bariér, kterým čelí firmy podnikající ve více zemích po Evropské unii. Bariéry, které zabraňují tomu, aby jednotný evropský trh fungoval skutečně stejně efektivně jako národní trhy globálních mocností, jako je USA nebo Čína.
Dnes to začíná být problém. Slovy Enrica Letty, italského ex-premiéra, který letos na objednávku Evropské rady zpracoval a zveřejnil zprávu o stavu jednotného evropského trhu, je dnešní podoba trhu produktem éry, kdy byla jak Evropská unie, tak svět, „menší“ a jednodušší. Evropskou ekonomiku zásadně posunul dopředu. Dnes je ale svět už „větší“, a tak to nestačí.
Změňme to, volá Česko i Evropská unie
Z jednotného evropského trhu nejvíce těží menší, proexportní ekonomiky, jako je právě ta česká. I proto Česko společně s Lucemburskem iniciovalo výzvu, která volá po prohloubení vnitřního trhu. Tu následně podepsalo dalších osmnáct členských států EU včetně Německa, Polska, Nizozemska, Švédska nebo Finska.
„Naše základní konkurenční výhoda – jednotný trh – musí být středem našich myšlenek a akcí v oblasti konkurenceschopnosti,“ vyzývají státy v takzvaném „non-paper“, neoficiálním dokumentu sloužícím k diskuzi.
Od nové Evropské komise požadují, aby při tvorbě nové Strategie jednotného trhu, kterou by měla unijní exekutiva představit za necelý rok, stavěla na několika principech. Konkrétně jde o podporu přeshraničního obchodu, svobody pohybu zboží a služeb v těch oborech, kde jsou velké rozdíly mezi národními pravidly nebo zjednodušení, harmonizace a hlavně důsledné vymáhání evropských pravidel.
Kromě toho státy požadují méně byrokracie nebo větší digitalizaci. Odklon od papírových formulářů a větší sdílení dat, aby firmy nemusely stejné informace poskytovat vícekrát. A také předvídatelnost pravidel.
K většímu prohloubení jednotného evropského trhu vyzval ve své zprávě také bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi nebo již zmíněný Letta. Právě na obě zprávy se státy ve svém apelu odkazují.
Pátá svoboda: volnost pohybu dat
Jak Draghi, tak Letta navrhují ambiciózní kroky k zajištění další konkurenceschopnosti Evropské unie, v mnohém se dokonce překrývají. Oba se shodují, že bez dalšího sbližování nemůže Evropa zdatně konkurovat velkým mocnostem, jako je USA nebo Čína. Zatímco Draghi v asi 400 stranách textu volá po celé řadě kroků od větších investicí do moderních technologií či do obrany, přes diverzifikaci dodavatelských řetězců až po efektivnější rozhodování v Radě EU, tedy rozšíření hlasování takzvanou kvalifikovanou většinou do dalších oblastí, Letta se soustředí právě primárně na jednotný trh.
Klíčové podle něj je se zaměřit na integraci v oblasti financí, elektronické komunikace a energetiky. Kromě toho hovoří o nutnosti přechodu na cirkulární ekonomiku nebo přechodu od ekonomiky založené na vlastnictví k ekonomice založené na sdílení, usnadnění stěhování se za prací v rámci Unie nebo větší vymáhání antimonopolní politiky.
Vyslovuje také podporu pro vytvoření páté „svobody“, vedle již existující svobody pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. A to svobody pohybu dat. Navazuje tak na již existující iniciativy jak na národních, tak na evropské úrovni, které mají zajistit lepší dostupnost informací, a tak lepší rozhodování založené na datech.
Karolína Novotná
