Žádnou odezvu neměly přípisy Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ženě, která podala stížnost na formalismus českého Ústavního soudu (ÚS). Ten potvrdil rozhodnutí neodpustit jí zbytek dluhu. Aby žena odvrátila zrušení oddlužení, přislíbila zajistit dar od matky, kterým by dosáhla plnění alespoň 30 procent splátky dluhu. Jenže matka si dar rozmyslela. Poté obvinila stát z prodeje nemovitosti hluboko pod cenou. Nezajistit dar byla nevědomá nedbalost a na odpuštění dluhů není nárok, uvedl český ÚS.
Na přípisy ze Štrasburku však stěžovatelka nikdy neodpověděla a lhůty, které má soud, zmeškala. O jejich prodloužení nepožádala. ESLP proto případ vyškrtl ze seznamu případů, jak vyplývá z rozhodnutí Soudu, které bylo vyhlášeno 5. září 2024.
Žena si konkrétně ve Štrasburku stěžovala, že Ústavní soud dostatečně nepřezkoumal rozhodnutí obecných soudů, zabýval se pouze rozhodnutím Nejvyššího soudu a rozhodoval formalisticky. Z toho vyvodila, že jí byl upřen přístup k Ústavnímu soudu a porušeno její právo na spravedlivý proces. Vyplývá to z komunikace stížnosti Evropským soudem pro lidská práva s českou vládou v případu Kulichová v. ČR.
Podle textu odmítnuté ústavní stížnosti stěžovatelka napadla jen rozhodnutí Nejvyššího soudu, nikoli soudů obecných. „Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ,je ve své přezkumné činnosti zásadně vázán rozsahem petitu podané ústavní stížnosti´,“ uvádí v usnesení k tomuto případu Ústavní soud. Žena ale přičetla výroky obecných soudů Nejvyššímu soudu, ačkoli tento je změnil.
Mohlo by vás zajímat
Matka slíbila dar, pak couvla. Nepoctivý záměr
Příběh sám je neveselý. Krajský ostravský soud povolil ženě v roce 2009 oddlužení podle insolvenčního zákona. Měla splatit 30 procent svých dluhů. Z počátku splátky plnila. Po roce jí byl však snížen invalidní důchod ze třetího stupně na první. Její příjem klesl. „Za pět let stěžovatelka uhradila splátkami celkem 13,84 % zjištěných nezajištěných pohledávek,“ shrnul český Ústavní soud.
Úplný text usnesení Ústavního soudu je zde.
Žena požádala o odpuštění zbytku dluhu, soud jí ale nevyhověl. „Jelikož si stěžovatelka dle krajského soudu nepočínala ,v celém řízení s poctivým záměrem´, je podle krajského soudu vyloučeno jí osvobození od placení zbytku pohledávek přiznat,“ uvádí dále Ústavní soud.
Podle Vrchního soudu v Olomouci, ke kterému se žena odvolala, žena dosáhla nesplněným příslibem daru pokračování úpadku v režimu oddlužení, což soud shledal podvodným jednáním.
NS: Nikoli podvodem, ale z nevědomé nedbalosti
Až takto striktní nebyl Nejvyšší soud, podle kterého „stěžovatelka neposkytnutí daru zavinila v nevědomé nedbalosti“, nikoli podvodem. Přesto dřívější rozhodnutí soudů potvrdil. Nejvyšší soud přiznal, že k okolnostem, které dlužnice nezavinila, lze přiřadit okolnosti, jež vedly k tomu, že jí byl odebrán plný invalidní důchod, v důsledku čehož poklesly její příjmy“,“ cituje ÚS.
K další z rozhodných okolností však Nejvyšší soud uvedl, že pokud insolvenční soud nezrušil oddlužení jen proto, že dlužník se zavázal zajistit dar od konkrétního dárce, je skutečnost, že dárce si poskytnutí daru rozmyslel, jelikož nesouhlasil s průběhem insolvenčního řízení, okolností, kterou dlužník „zavinil“ ve formě nedbalosti nevědomé. „I kdyby totiž dlužník v době, kdy přislíbil zajištění daru, nevěděl, že dar nemusí být poskytnut, jelikož se dárce rozhodne jinak, vzhledem k okolnostem (bez příslibu daru by insolvenční soud oddlužení zrušil) a k osobním poměrům (zajištění konkrétního dárce bylo věcí dlužníka) to vědět měl,“ uvedl Nejvyšší soud.
Matka už nevěří státu kvůli prodeji nemovitosti pod cenou
I tomuto výroku se žena bránila ústavní stížností. Podle ní jí neposkytnutí přislíbeného daru „nelze přičítat a nemůže být projevem podvodného jednání“.
„Důvodem, proč ,dárkyně ustoupila od obdarování, bylo totiž jednání orgánů veřejné moci, které stěžovatelka nemohla ovlivnit, a které dárkyně považovala za projev selhání státní moci, po čemž odmítala státu a věřitelům poskytnout další finanční plnění´. Toto ,selhání státní moci´ pak má spočívat zejména v prodeji nemovitosti stěžovatelky výrazně pod tržní cenou, resp. pod cenou stanovenou k ústavní stížnosti přiloženým znaleckým posudkem,“ napsala do ústavní stížnosti žena, která si rovněž stěžovala na psychiatrické a neurologické následky rozhodnutí. Krom toho byla shledána nezpůsobilou být opatrovnicí své matky.
Podle Nejvyššího soudu však obecné soudy nemohly postupovat jinak. Na to žena v replice uvedla, že NS „podstatě ústavní stížnosti a tvrzeným námitkám stěžovatelky neporozuměl“. Zopakovala, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro přiznání osvobození od placení zbytku dluhů a navíc, že sama po celou dobu řízení na nestandartní průběh jejího insolvenčního řízení včetně podivného prodeje pod cenou opakovaně upozorňovala.
Nevědomá nedbalost je forma zavinění
Ve svém rozhodování Ústavní soud shrnul: „Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakovaně namítá, že byla neoprávněně označena za osobu, která se dopustila nepoctivého (a slovy vrchního soudu dokonce ,podvodného´) jednání, v důsledku čehož bylo zasaženo mj. její právo na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny. „
„Stěžovatelka však zcela pomíjí, že k tomuto závěru Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí (na rozdíl od rozhodnutí krajského soudu a vrchního soudu) nedospěl. Nejvyšší soud naopak dovodil ,pouze´ nevědomou nedbalost ve vztahu k okolnosti spočívající v neposkytnutí přislíbeného daru. K okolnosti spočívající v odebrání plného invalidního důchodu pak Nejvyšší soud dokonce konstatoval, že tu stěžovatelka nezavinila vůbec,“ uvedl Ústavní soud.
Podle ÚS se Nejvyšší soud okolnostmi dostatečně zabýval. „Zdůraznil přitom správně, že i kdyby stěžovatelka ,v době, kdy přislíbila zajištění daru, nevěděla, že dar nemusí být poskytnut, jelikož se její matka rozhodne jinak, vzhledem k okolnostem (bez příslibu daru by insolvenční soud oddlužení zrušil) a ke svým osobním poměrům (zajištění dárce bylo věcí dlužnice) to vědět měla´,“ zopakoval ÚS s tím, že nevědomá nedbalost představuje formu zavinění.
ÚS: Účelem insolvenčního řízení je zaplacení dluhů
K námitce ženy o prodeji její nemovitosti hluboko pod tržní cenou, mající údajně za následek „ustoupení dárkyně od obdarování“, pak Ústavní soud uvedl, že „tato okolnost nic nemění na nevědomé nedbalosti stěžovatelky“.
„Jak navíc vyplývá ze samotné ústavní stížnosti, posouzení správnosti postupu při prodeji nemovitosti stěžovatelky je předmětem samostatného řízení, neboť se stěžovatelka domáhá ochrany svých práv a náhrady škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem,“ dodal Ústavní soud a přidal důvody, proč rozhodnutí obecných soudů zrušit nemůže.
„Ústavní soud vědom i toho, že se stěžovatelka nachází v tíživé životní situaci. Na druhou stranu však nelze nevidět, že ,nárok na odpuštění části dluhu z ústavního pořádku nevyplývá´. Nelze navíc opomíjet ze zřetele ani to, že ,primárním účelem insolvenčního řízení je dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů´,“ uzavřel ve svém usnesení Ústavní soud.
Irena Válová
