Jak si vedl odstoupivší národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil? Nezapadne nyní protidrogová agenda? A jaké jsou aktuálně nejpalčivější potíže v oblasti závislostí? Nejen na to jsme se zeptali dvou předních českých adiktologů. Shodují se mimo jiné na tom, že přístup českých soudů k trestání drobných pěstitelů konopí příznivý efekt nepřinesl.
Jak hodnotíte působení Jindřicha Vobořila na pozici národního protidrogového koordinátora?
Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN – Jindřich Vobořil má několik zásluh, které mu nelze odepřít. Tvrdě a důsledně upozorňoval, že drogovou politiku tvoří také alkohol, tabák a hazard a že tzv. legální drogy reprezentují větší ekonomické i politické téma než drogy nelegální. Integrovaná politika je bezesporu něco, čím provokoval, ale co bylo a je správné. Současně také zviditelnil množství rozporů, které nejsou milé mnohým politikům a často i širší veřejnosti, například ekonomická neudržitelnost a neefektivita současného systému, selhávání státu na mnoha úrovních či citlivé trestněprávní důsledky nevhodně nastavené legislativy ohledně konopí. Na druhou stranu se Jindřichovi nepodařilo prosadit téměř nic v oblasti prevence ve školách, kde naopak došlo k dalšímu rozmělnění zodpovědnosti a kontroly kvality a bezpečnosti. Nepodařilo se mu také představit obor adiktologie v jeho moderní podobě, například vysvětlit, jak jsme dokázali reagovat na důsledky pandemie covidu.
František Trantina, adiktolog – Jindřich Vobořil byl národním protidrogovým koordinátorem v letech 2010 až 2018 a potom v letech 2022 až 2024. Vždy prosazoval přístup minimalizace škod před restriktivní politikou v oblasti závislostí. Mnoho let pracoval v neziskové společnosti Podané ruce. V péči o uživatele nelegálních návykových látek organizace nahrazovala funkci státu, který tuto oblast zanedbával. Tyto zkušenosti využíval v práci koordinátora a jeho působení hodnotím jednoznačně kladně.
Nemáte obavy, že se po jeho odchodu protidrogová tematika odsune do pozadí zájmu?
Miovský – Ano, to riziko zde je, zejména i tím, že funkce není obsazena a některé strany po neúspěšném „tažení“ okolo konopí a tzv. psychomodulačních látek vypadají, že jim došel dech nebo minimálně motivace. To je špatně a to je riziko.
Trantina – Protidrogová tématika je trvale na okraji zájmu, ale bude to ještě horší.
Jaká oblast závislostí si nyní podle vás žádá nejakutnější změnu? Jakou?
Miovský – V této chvíli jsou tu dva kritické problémy. Prvním je nedostatečně ukotvené financování oboru adiktologie. Je to zoufalost a dlouhodobý problém. Neschopnost MZ a MPSV vyřešit tento problém je pověstná a adiktologické služby jsou oběťmi této neschopnosti. Tyto služby nemohou být pouze zdravotní nebo pouze sociální, je to v rozporu s Klinickými doporučenými postupy a navíc je to neefektivní a nehospodárné. Druhým závažným problémem je prevence ve školách a v komunitách. Je to letitý problém, ale v důsledku pandemie covidu narostl až do zrůdných rozměrů. Je nutné prevenci systémově ošetřit do školského zákona a vyřešit její ukotvení, financování a udržitelnost. Jinak budoucí generace spláčou nad tímto dědictvím.
Trantina – Je to oblast, které se Vobořil intenzivně věnoval, a to dekriminalizace uživatelů konopných látek. Dále jsou to změna způsobu financování prevence, snižování škod a léčby závislostí. Na daních z neřestí (alkohol, cigarety, hazardní hraní) získává stát přes osmdesát miliard ročně, v roce 2023 se zvýšil výběr těchto daní o sedm miliard korun. Škody způsobené nadměrným užíváním alkoholu, hazardním hraním, kouřením a užíváním nelegálních návykových látek dosahují částky 200 miliard korun ročně. Jsme v období nástupu digitálních závislostí, je to velký problém u dětí a dospívajících, tam je nutné posílit prevenci a léčebné kapacity.
Co z toho, na čem Vobořil pracoval, by se mělo rozvíjet dál?
Miovský – Jeho návrhy na legislativní úpravy by měly znovu jít do veřejné diskuse. Bylo to moc rychlé. Lidem chybí informace a musí lépe celému záměru porozumět. Je možné, že byl příliš radikální a nerespektoval aktuální možnosti a také šanci dosažení politické shody. Ta je ale kritická – bez politického konsenzu není možný pohyb vpřed, navíc v takto citlivé a komplexní oblasti, která má dopad do tolika odvětví a především na veřejné rozpočty.
Trantina – Pokračování v politice harm reduction, snižování škod, kde máme dlouhodobě dobré výsledky. Dekriminalizace pěstitelů a uživatelů konopí.
Jedna z témat, které Vobořil při svém odchodu zkritizoval, byly velmi vysoké tresty, které české soudy uvalují na drobné pěstitele konopí. Osvědčil se podle vás tento tvrdý přístup soudů?
Miovský – Neosvědčil. Vobořil měl v tomto bodě zcela pravdu. Výška trestů svědčí o hlubokém nepochopení a disrespektu. Přístup je to zcela kontraproduktivní a tak namísto podpory racionální diskuse a hledání způsobu, jak se posunout vpřed, jsme stále svědky demonstrace síly. Ale prochází si tím všechny země, ani Spojené státy nebyly výjimkou. Nedá se to přeskočit a uspěchat. Justice se v tomto smyslu stala de facto politickým nástrojem. Když se podíváte na vznik celé této situace, což je přelom 20. a 30. let minulého století, zjistíte, že racionální na celém procesu nebylo téměř nic. Zato politických a ekonomických zájmů byla doslova „plná místnost“.
Trantina – Samozřejmě, že se tento tvrdý a často v rámci jednotlivých krajských soudů nejednotný postup neosvědčil. Bohužel, k osobám, které jsou stíhané za drogové delikty, je přistupováno vždycky s obrovským pohrdání, despektem a ty tresty jsou ukládány v té nejvyšší možné míře.
(fk)
