Úřady už nemohou strhávat ze sociálních dávek nezaplacené pokuty za přestupky. Ústavní soud (ÚS) vyhověl návrhu skupiny 17 senátorů na zrušení několika pasáží v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Senátoři upozorňovali na to, že sankce dopadá nejen na pachatele přestupku, ale také na další lidi, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, a jde tak o kolektivní trest. ÚS označil úpravu za nepřípustnou v demokratickém právním státě.
„ÚS jasně konstatoval, že v demokratickém státě tímto směrem problémy chudých lidí a vyloučených lokalit řešit nemůžeme. Cesta formou represe není správná. Tento problém bychom měli řešit v oblasti prevence, navýšení kvality vzdělávání, dluhového poradenství nebo sociálních služeb,“ řekla novinářům bývalá senátorka Renata Chmelová, která v roce 2021 za skupinu senátorů jednala.
Elementárně důstojný život
„Podstatou poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi je zajištění takové úrovně hmotného zabezpečení, aby oprávněné osoby mohly vést alespoň elementárně důstojný život, bez ‚automatického‘ vyčlenění ze společnosti či ztráty veškeré osobní autonomie,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Josefa Fialy.
Zákon v konečném důsledku zasahoval do samotné podstaty práva na pomoc v hmotné nouzi jakožto sociálního práva, uvedl soud. Mohl snížit životní standard člověka pod úroveň životního minima. Pokud se srážky dotkly i někoho jiného než pachatele přestupku, docházelo navíc k porušení principu individuální odpovědnosti za zavinění.
Zákon umožňoval zabavit část dávek pomoci v hmotné nouzi, tedy příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, jako náhradu za nezaplacené pokuty z přestupkového řízení. Šlo o přestupky proti veřejnému pořádku a občanskému soužití, ale také třeba o zanedbáváni péče o povinnou školní docházku.
„Nález Ústavního soudu plně respektujeme. Předmětný návrh ´třikrát a dost´ byl poslaneckou iniciativou. Ministerstvo práce navrhovatele už dříve upozorňovalo, že se pravděpodobně jedná o úpravu, která je v rozporu s ústavním pořádkem, a to navzdory korekcím, které oproti původnímu návrhu po upozornění ministerstvem předkladatel do návrhu zapracoval,“ uvedl mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta.
Obce podle zákona informovaly úřady práce, které pak mohly rozhodnout o srážkách. Pokud bylo mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené dítě, musela dávka zůstat nejméně ve výši jeho životního minima. Soud dnes zdůraznil, že zákon o pomoci v hmotné nouzi obsahuje i jiné, šetrnější mechanismy pro srážky dávek.
Kolektivní trestání
Senátoři v návrhu k ÚS uvedli, že kolektivní trestání v rámci rodiny či rodu se uplatňovalo v předfeudálních kmenových společenstvech nebo jejich dnešních ekvivalentech. Nyní je prý natolik vzdálené běžné a myslitelné právní praxi, že ani není výslovně zakázáno. „To ovšem neznamená, že by taková praxe byla ústavněprávně přijatelná, protože ústavní pořádek obsahuje princip individuální odpovědnosti jako jeden ze základních principů právního státu,“ stálo v návrhu.
Argumenty senátorů podporoval také ombudsman Stanislav Křeček, dnešní nález přivítal. Soud se podle něj postavil za lidi v těžké sociální situaci. „Především nebyla určená žádná částka, která by lidem měla po odečtení pokut za přestupky zůstat. Na rozdíl třeba od situace, kdy člověk pokuty ‚splácí‘ srážkami ze mzdy – tam je jasně určené, že mu musí zůstat takzvaná nezabavitelná částka, která se zvyšuje v závislosti na počtu vyživovaných osob,“ uvedl Křeček. Zákon kvůli pokutám z přestupkového řízení umožňoval teoreticky zabavit celý příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, a to i po několik měsíců. „Představa, že tito lidé by po určitou dobu nenaplňovali své základní životní potřeby, byla iluzorní,“ doplnil Křeček.
(čtk)
