Senát Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) ve středu potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Lounech (OS), který zamítl žalobu části děčínských soudců na nevyplacení tzv. stravenkového bonusu. Ten jim odmítl vyplatit předseda OS v Děčíně Jan Tichý, neboť soudci se odmítli podrobit novým pravidlům evidence docházky do budovy soudu.
Skupina osmi soudců děčínského okresního soudu ve středu neuspěla u KS v Ústí nad Labem se svým odvoláním proti lednovému rozhodnutí OS v Lounech.
Soudci vedou spor se svým předsedou, Janem Tichým, o tzv. stravenkový bonus. Ten by, stejně jako ostatní děčínští soudci, měli dostávat vyplaceno spolu s platem. Jedná se přibližně o dva tisíce korun, který zaměstnavatel může vyplácet svým zaměstnancům za podmínky, že stráví minimálně tři hodiny denně na pracovišti. Pro výplatu bonusu si ovšem zaměstnavatel může stanovit podmínky. A právě ty jsou v případě OS v Děčíně předmětem sporu.
Předseda soudu Tichý po svém příchodu na OS v Děčíně totiž vydal opatření, v němž vyplácení tohoto benefitu podmínil elektronickou evidencí docházky. Soudci a zaměstnanci soudu tak musí tímto způsobem prokázat splnění oné podmínky minimálně tří hodin přítomnosti v budově soudu denně.
Mohlo by vás zajímat
Podřídit se tomuto novému opatření ovšem zmíněná skupina soudců odmítla. Vedle toho, že opatření považují za nezákonné, jedná se podle nich také o zásah moci výkonné do nezávislosti moci soudní.
„Nám nejde o stravenky, ale o vymezení se proti chování moci výkonné, která přijde a rozdupe v holinkách vše, co dosud platilo a fungovalo,“ vysvětloval odvolacímu senátu zástupce žalobců, soudce Štěpán Klapka, zakladatel Spolku řadových soudců.
Jakou roli má předseda?
Podle Klapky jde primárně o to, jakou roli má předseda soudu mít a jak se má vůči řadovým soudcům chovat. Přístup předsedy Tichého je totiž podle Klapky vrchnostenský, nikoliv kolegiální, kdy se má vycházet z jisté míry důvěry mezi předsedou a soudci. Přitom soudci, kteří se vzepřeli novému opatření a neevidují svoji přítomnost na soudu, nemají podle Klapky nižší výkonnost než ostatní soudci a dosud nenastal ani žádný jiný problém v jejich práci.
Opatření předsedy podle žalujících soudců nezákonně rozšiřuje povinnost soudce o elektronickou evidenci docházky do budovy soudu, neboť soudce není zaměstnanec s klasickou pracovní dobou i pracovištěm. Práci může totiž podle Klapky soudce vykonávat i mimo budovu soudu a nárok na výplatu stravenkového bonusu tak nelze podmiňovat prostou tříhodinovou přítomností v budově soudu. Aplikací zmíněného opatření tak podle Klapky nastává situace, kdy nárok na výplatu bonusu mají i ti, kdo by si do budovy soudu zašli na tři hodiny jen „popovídat u kávy“. Nová pravidla pak Tichý neměl podle Klapky ani řádně projednat se soudcovskou radou děčínského soudu, neboť jí záměr písemně neposkytl.
„Záleží nám na justici, proto jsme do tohoto sporu šli a bojujeme. Je na moci soudní, aby vzkázala, kam moc výkonná může strkat svoje prstíčky a kam už ne,“ apeloval Klapka na odvolací senát.
Předseda děčínského soudu Tichý naopak označil rozhodnutí lounského soudu za správné. Místem výkonu funkce soudce podle zákona o rozpočtových pravidlech a vyhlášky o stravování je budova soudu, pracovištěm soudce je budova soudu i podle kárné judikatury, uvedl Tichý.
„Pokud by zákonodárce v těchto souvislostech vnímal místo výkonu funkce soudce lato sensu, resp. jako soudcovo místo výkonu funkce kterékoliv místo, kde fakticky pracuje, právní předpisy by soudci přiznaly možnost stravovacího benefitu pouze ve vazbě na alespoň tříhodinový výkon jeho funkce bez místního určení. Místem výkonu funkce soudce by totiž byla například i kavárna či tuzemská pláž, pokud by zde svůj odpočinek proložil studiem spisu anebo relevantní judikatury. V pojetí žalobců by místo výkonu funkce soudce splynulo s místem výskytu soudce a odpadl by důvod je definovat,“ uvedl ve vyjádření k žalobě předseda Tichý.
Stravenky za přítomnost v budově
Podle něho tak soudce okresního soudu má svoji funkci vykonávat zásadně v budově soudu, popřípadě na dálku po dohodě s předsedou soudu. A jen výjimečně koná cestu spojenou s výkonem funkce soudce. Stravenkový benefit se tak má vázat na výkon funkce soudce v budově soudu.
Argument žalobců, že soudcem je člověk 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a musí být připraven být kdykoliv povolán k plnění povinností, Tichý nijak nezpochybňuje, avšak „realitou zůstává, že plnění pracovních povinností mohou organizovat dle svého uvážení a nic jim nebrání tak činit v obvyklé pracovní době“. I úkony v rámci tzv. dosažitelnosti je možné povětšinou podle Tichého vyřídit v pracovních dnech a v obvyklém čase. S mimořádnými situacemi, jak je zmiňuje Nejvyšší soud (21 Cdo 612/2006) či Nejvyšší správní soud (16 Kss 10/2013), se povětšinou soudce za svůj profesní život podle Tichého ani nesetká.
K přijetí opaření, které stanovuje podmínky pro výplatu stravenkového benefitu měl jako předseda soudu kompetenci a zákon mu umožňoval stanovit podmínky, za nichž bude vyplácen. Žalobci se sami rozhodli, že pravidla nebudou dodržovat, čímž o benefit přišli. Není podle Tichého pravda, že by opatření neprojednal se soudcovskou radou. Učinil tak, ač podle něho nemusel.
„Závěr žalobců, že parametrická změna zaměstnaneckého benefitu a formy evidence docházky, k nimž u žalované došlo, spadá do okruhu zásadních otázek státní správy okresního soudu ve smyslu § 53 odst. 1. písm d) zákona o soudech a soudcích, je spíše úsměvný,“ uvedl k tomu ve vyjádření Tichý.
Tichý také odmítl, že by elektronickou evidenci přítomnosti soudců v budově, která nahrazovala předchozí praxi docházkové knihy na chodbě soudu, chtěl soudce kontrolovat. „Kdyby předseda soudu chtěl soudce kontrolovat tak, jak žalobci naznačují, měl a má k dispozici účinnější nástroj. Tak jako ho má k dispozici vedení každého soudu – kamerový systém,“ uvedl Tichý. A dodal, že na děčínském soudu se pracovní doba soudcům rozhodně nijak nekontroluje.
Ostuda justice
Podle Tichého pokračování sporu „působí ostudu nejenom jeho účastníkům“, ale i justici jako celku. Soudce by se totiž podle Tichého neměl dovolávat specifik svého postavení, pokud to není nezbytně nutné, což je právě případ stravenek. Ten podle něho snižuje důvěryhodnost, důstojnost a vážnost soudcovského stavu.
„Žalobci prosazují vlastní představy o tom, jaké by právo v jejich pojetí mělo ideálně být a dezinterpretují i dosavadní judikaturu nejvyšších soudů. Jejich představa, že si soudní moc svou rozhodovací praxí může nastavit jiná pravidla, než jaká jí byla dána mocí zákonodárnou, přestože tato pravidla nenarušují nezávislost soudní moci ani nesnižují vážnost a důstojnost výkonu soudcovské funkce, je zcestná, a v konečném výsledku může být též kontraproduktivní,“ uvedl Tichý s tím, že by si to žalobci již měli uvědomit.
Odvolací senát KS své rozhodnutí zdůvodnil jen velmi spoře. I podle jeho názoru opatření předsedy nebylo v rozporu s právními předpisy, když měl oprávnění ho vydat a stanovit podmínky pro vyplácení benefitu. Soudcovská rada je pouze poradní orgán, nemá rozhodovací pravomoc, a proto nebyl její negativní názor překážkou pro vydání opatření. Zavedení evidence přítomnosti soudců v budově pak není podle soudu ani zásahem do soudcovské nezávislosti, benefity se navíc nepodílí na hmotném zabezpečení soudců.
Z vyjádření žalujících soudců po vyhlášení rozsudku je pravděpodobné, že podají dovolání. Už prý z toho důvodu, aby spor posoudil některý ze soudů mimo obvod KS v Ústí nad Labem.
Petr Dimun
