Nejvyšší správní soud (NSS) vyhověl stížnosti rodičů, kteří chtěli dát dítěti jméno Honza, tedy domáckou podobu křestního jména Jan. Matrika v Jilemnici na Semilsku jim v roce 2022 nevyhověla, neuspěli ani s odvoláním k libereckému krajskému úřadu, ani se správní žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Úředníci nyní rozhodnou znovu, před tím si musí opatřit lepší podklady, plyne z rozsudku zpřístupněného na úřední desce.
Zákon o matrikách se od letošního ledna změnil, už neobsahuje zákaz zápisu domáckých a zdrobnělých jmen. V době, kdy chtěli Honzu zapsat rodiče z Jilemnice, však ještě platila předešlá právní úprava. Rodiče se snažili argumentovat tím, že se praxe už tehdy postupně rozvolňovala a zápisy domácky znějících forem, včetně Honzy, přestávaly být něčím výjimečným.
Rodiče dokonce předložili matrice znalecký posudek jazykovědkyně, který podporoval jejich argumenty. Matrika si však vyžádala stanovisko Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, na jehož základě pak žádost o zápis zamítla. Hlavním důvodem bylo to, že forma Honza stále nebyla v češtině takzvaně osamostatněná.
Chyběly informace
NSS dospěl k závěru, že ani znalecký posudek, ani stanovisko ústavu neobsahují dostatek informací o tom, jak je jméno Honza aktuálně vnímáno ve společnosti, jak se jeho užívání vyvíjelo v čase nebo za jakých okolností a z jakých důvodů matriky v minulosti jméno Honza zapisovaly.
„Pro opatření si dostatečného podkladu pro posouzení, zda je možné jméno Honza zapsat do matriční knihy, je nezbytné, aby si matriční úřad vyžádal doplnění skutkových zjištění. Nabízí se vyžádat si doplnění odborného stanoviska Ústavu pro jazyk český, případně vyzvat žadatele, aby předložili nový znalecký posudek či obstarali dodatek k tomu stávajícímu,“ rozhodl soud.
Mohlo by vás zajímat
Poukázal i na to, že jazyk je živý organismus, který se vyvíjí spolu se společností, jež ho používá. „Kde leží hranice osamostatněnosti jména, je nemožné stanovit obecně, vždy bude záležet na konkrétním posouzení,“ míní NSS, podle kterého však jde o odbornou otázku, kterou si nemohou zodpovědět sami úředníci.
