Matka ignorovala soud, bránila dceři ve styku s otcem, vyvolávala pomluvami strach z otce, působila její odcizení a psychickou tíseň. Za své chování dostala pokutu patnácti tisíc korun, kterou nezaplatila. Soud svěřil dítě otci. Stížnost odmítl český Ústavní soud a šetřil ombudsman. Rozhodnutí svěřit dítě otci vzniklo ve spravedlivém procesu, řízení bylo kontradiktorní, rozhodl Evropský soud pro lidská práva a stížnost Slovenky na Českou republiku zamítl.
O svěření dítěte do péče otce na Slovensku rozhodl Okresní soud v Brně v dubnu 2019. Matce umožnil styk první víkend v měsíci, o svátcích a přes Skype. Krize v rodině se odehrávala od roku 2014. Dívka byla psychicky tak zdeptaná, že před předáním otci navrhla opatrovnice umístit ji do krizového centra. Matka přestala spolupracovat.
Od roku 2020 žije dívka u otce. „Nezletilá se dobře zabydlela v rodině svého otce, otec vytvořil stabilní domácí prostředí,“ uvedl v únoru 2021 slovenský OSPOD.
V květnu 2020 podala matka svým jménem a jménem dcery stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Po přezkoumání okolností případu Soud stížnost matky zamítl a stížnost dcery vyškrtl. Rozsudek v případu AP a AM v. Česká republika byl vyhlášen 26. září 2024.
Mohlo by vás zajímat
Všechny nástroje k nápravě matky selhaly
Rozhodnutí předat dítě otci na Slovensko následovalo po posudcích, které zjistily, že dívka je traumatizovaná konfliktem mezi rodiči, matka ji bezdůvodně straší otcem a k jeho odmítání je nucena.
Potvrdil to i český odvolací soud, který seznal postoj matky za beznadějný. „Všechny méně invazivní prostředky k zajištění přístupu otce k dítěti byly podle soudu bez úspěchu vyčerpány. Matka ignorovala předběžné opatření o právu na styk s dítětem a nikdy nepovolila přístup. Pokutu ve výši 15 000 korun za nerespektování soudních příkazů nezaplatila a nadále jednala protiprávně. Alternativní řešení nebyla dostatečně účinná,“ cituje Evropský soud pro lidská práva ze spisů.
„Matka jednala před okresním soudem neseriózně, opakovaně žádala o odročení a obdobně se nedostavila k jednání před odvolacím soudem dne 19. listopadu 2019. Ten matku opakovaně upozorňoval, že způsobuje dítěti psychickou tíseň, že dítě bylo neustále vystavováno protichůdným pokynům a přáním svých rodičů. Bylo prokázáno, že otec je schopen se o dítě postarat, nijak ji neohrožoval a dokázal zajistit stabilnější, vyrovnanější a klidnější rodinné prostředí, zatímco matka selhala ve své rodičovské roli tím, že umožnila odcizení dítěte od otce pomluvami a bráněním v návštěvě. Všechny dosavadní zásahy soudů, opatrovníka, znalců a lékařů situaci nezlepšily,“ cituje ve faktech případu ESLP.
V té době se matka rozváděla s dalším manželem, stojí v rozsudku.
ÚS: Obecné soudy jednaly v zájmu dítěte
Dne 25. února 2020 zamítl stížnost Slovenky český Ústavní soud. Shledal, že obecné soudy jednaly v nejlepším zájmu dítěte a přiměřeně potvrdily její přání s ohledem na její duševní stav a vliv její matky. Soud také shledal, že rozhodnutí nevystavit dítě – v té době jedenáctileté – tak náročnému procesu, jako je výslech u soudu v odvolacím řízení, vycházelo z jeho zdravotního stavu, tedy příznaků zvýšeného neuroticismu a výrazně zvýšené úrovně úzkosti a ze závěru, že názory dívky lze správně stanovit na základě zpráv vypracovaných jejím opatrovníkem, soudním znalcem a školou. Podle usnesení Ústavního soudu vyvolávala matka u dívky bezdůvodný strach z otce. Oba rodiče nakonec souhlasili s umístěním dívky do krizového centra.
Úplné usnesení Ústavního soudu je zde.
Ani veřejný ochránce práv nezjistil šetřením nesrovnalosti v jednání opatrovníka.
Dcera dala najevo, že ji spor nezajímá
U Evropského soudu pro lidská práva si matka stěžovala na porušení práva na spravedlivý proces, když v rámci opatrovnického řízení nebyla tehdy jedenáctiletá dcera vyslechnuta. Výpověď dcery byla před soudem dovozena z jiných spisů.
Rovněž si žena stěžovala na porušení práva na rodinný život, když český soud rozhodl umístit dítě do krizového centra a následně dívku svěřil otci. Tím měl soud oddělit matku od dítěte. Žena nyní nesmí sdílet společnou domácnost s dcerou a může se s ní stýkat jen omezeně. Podle stěžovatelky české soudy nezajistily rovnováhu mezi zájmy dcery a rodičů.
Ke stížnosti matky byla původně připojena i stížnost dcery. Dnes patnáctiletá dcera však dala najevo, že jí spor nezajímá. Evropskému soudu pro lidská práva to oznámil advokát jmenovaný Českou advokátní komorou a poté e-mailem potvrdil i otec. S ohledem na fakt, že ve vnitrostátním řízení byla dívka zastoupena opatrovníkem, Soud stížnost dcery vyškrtl ze seznamu stížností.
ESLP: Úřady sledovaly poměry v rodině celá léta
Aniž by opomíjely pozitivní city dítěte vůči první stěžovatelce, soudy poukázaly na dlouhodobé nevhodné chování stěžovatelky, její pokusy o negativní ovlivňování a nedodržování předběžných opatření, uvedl ESLP v úvodu svého rozhodnutí s tím, že v opatrovnických případech má mezinárodní soud horší postavení než soudy národní.
Rozhodnutí umístit dívku do krizového centra bylo podle Soudu přijato kvůli intenzivní snaze matky zabránit otci v přístupu k dítěti a teprve poté, co byla opakovaně a neúspěšně vyzvána opatrovníkem i soudy ke změně jejího obstrukčního chování. Žena není zbavena rodičovských pravomocí, má přístup k dceři a možnost rozhodnutí soudu nechat přezkoumat.
„Soud dále poznamenává, že sporné rozhodnutí bylo přijato po kontradiktorním řízení, během něhož měla stěžovatelka, zastoupená advokátem, příležitost předložit – písemně i ústně – všechny argumenty na podporu svého nároku. Tuzemské úřady si rovněž vyžádaly odborné posudky od různých kvalifikovaných institucí a doporučení příslušných ústavů sociální péče, které rodinné poměry roky sledovaly,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva.
V tomto případu nemohlo nevyslechnutí dcery v odvolacím řízení poškodit stěžovatelku natolik, aby byl proces nespravedlivý, uvedl ESLP. Soudy dosáhly spravedlivé rovnováhy mezi dotčenými protichůdnými zájmy, jak vyžaduje článek 8 Úmluvy, uzavřel Evropský soud pro lidská práva a stížnost matky jako zjevně neopodstatněnou zamítl.
Irena Válová
