Povrchnost a ledabylost vytkl Nejvyšší soud (NS) soudům nižších stupňů v případu mosteckého lékaře, který byl uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Toho se měl dopustit tím, že měl údajně zahrnout do nákladů na renovaci ordinace výdaje na opravu chaty a nákup sekačky na trávu. Obžaloba, nalézací i odvolací soud přitom podle NS zcela ignorovaly důvodnou obhajobu lékaře, že jeho soukromé emaily, na kterých bylo obvinění postaveno, mu byly odcizeny a následně i pozměněny.
Na počátku celého případu bylo trestní oznámení, které učinila duševně nemocná dcera lékaře, obsahující mnoho podezření na možnou trestnou činnost. Vyšetřující policisté si nakonec „vybrali“ z tohoto podání informace, které měly nasvědčovat tomu, že lékař do daňově uznatelných nákladů na renovaci ordinace zahrnul faktury za přibližně 180 tis. Kč. Mělo se přitom jednat o výdaje na rekonstrukci soukromé chaty (cca 160 tis. Kč) a nákup sekačky na trávu (cca 20 tis. Kč). Toto podezření vyplývalo z fotokopií soukromých emailů lékaře se svým synem, které jim oznamovatelka poskytla.
Nalézací soud napoprvé lékaře obžaloby zprostil, po odvolání státního zástupce ovšem odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem (KS) toto rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. Po tomto zásahu okresní soud obrátil a lékaře odsoudil. Jeho odvolání KS odmítl.
Na základě lékařova dovolání se věcí zabýval senát NS v čele se soudcem Jiřím Říhou, který v květnu rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Z aktuálně zpřístupněného písemného rozhodnutí vyplývá, že se soudy nižších stupňů dopustily zásadních chyb při svém rozhodování.
Pochybnosti o zákonnosti důkazů
„Jsou dány především závažné pochybnosti o zákonnosti důkazů, na nichž byly založeny závěry soudů nižších stupňů o skutkovém stavu. Především nebyl náležitě vyhodnocen původ listinných důkazů, které byly v dané trestní věci stěžejním (klíčovým) důkazem, zákonnost způsobu jejich opatření, způsob, místo, účel a další okolnosti jejich opatření, jakož i zachování jejich integrity (mezi jejich pořízením a předáním orgánům činných v trestním řízení). Tyto listinné důkazy zřejmě nebyly ani následně nijak verifikovány dalším postupem policejního orgánu, především zůstal zcela opomenut základní důkazní prostředek užívaný při odhalování a vyšetřování tohoto typu trestné činnosti (trestného činu podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku) v podobě vyhledání a zajištění účetnictví. Odsouzení v této věci je tak doposud založeno primárně na nepřímých důkazech pochybného původu, které navíc netvoří uzavřený řetězec vylučující jiné alternativy skutkového děje,“ konstatuje se v úvodu odůvodnění rozhodnutí NS.
Kriticky se NS vyjádřil i na adresu státního zastupitelství, když konstatoval, že během celého trestního řízení nebyl státním zástupcem předložen již zmíněný klíčový důkaz, totiž účetnictví společnosti, která provozovala zmíněnou ordinaci lékaře. A ze spisu podle NS nevyplynula ani snaha jej opatřit.
Přitom závěry soudu prvního stupně o vině lékaře byly opřeny například o takové důkazy, jako jsou svědectví lidí, že za zavřenými dveřmi ordinace rekonstrukční práce nezaznamenali. Popřípadě soud neuvěřil obhajobě, že práce v ordinaci byly opravdu provedeny se zdůvodněním, že je měl provádět řemeslník, který má jinou specializaci.
Jak se žena k listinám dostala?
„Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že soud prvního stupně odmítl uvěřit důkazům jednoznačně a přímo prokazujícím, že byla provedena rekonstrukce či renovace ordinace, a to vlastně (kromě několika nepřímých indicií – jako je živnostenské oprávnění subdodavatele, který ale jistě mohl provést i jiné práce, či výpovědi obyvatel domu, že rekonstrukci prováděnou za zavřenými dveřmi nezaznamenali) výlučně jen na základě e-mailové komunikace předložené oznamovatelkou S. H., která ani k okolnostem pořízení a předložení listinných důkazů nebyla vyslechnuta a tyto významné informace nebyly v trestním řízení ani žádnou jinou cestou zjištěny,“ konstatuje se v odůvodnění NS.
Ačkoliv od počátku trestního řízení lékař zpochybňoval relevanci tohoto důkazu, v průběhu celého trestního řízení, ani v řízení přes soudem se ovšem jeho argumentací nikdo vážně nezabýval. Soudy nižších stupňů tak pracovaly s listinami obsaženými v trestním spise, u nichž podle NS panuje pochybnost, jak byly vůbec pořízeny. Tedy zda je vytiskli sami policisté, což oba před soudem popřeli, anebo listiny přinesla již sama oznamovatelka. Podle NS nebylo ani zjištěno, jak se oznamovatelka k těmto listinám dostala a zda je neupravovala. Podle NS tak vzniklo vážné podezření z účelové manipulace s nimi ze strany oznamovatelky.
„Doposud tak nebylo vyvráceno vážné podezření, jakým způsobem si mohla (alespoň část) listinných důkazů oznamovatelka opatřit, vyslechnutí policisté ani pořádně nevěděli, jak se k těmto listinám dostali, jejich opatření nijak neprověřovali,“ uvádí se k tomu v rozhodnutí NS.
„Bude-li státní zástupce coby veřejný žalobce na podané obžalobě trvat, bude muset nabídnout důkazy k prokázání svých tvrzení tak, aby byla vina prokázána jistě a nepochybně (bez důvodných, tj. rozumných pochybností, tedy s praktickou jistotou). Odvolací soud se bude muset náležitě případem zabývat a vypořádat se s obhajobou obviněného, jak bylo nastíněno shora. Nebude-li jiným nepochybným způsobem tvrzená vina obviněného prokázána, bude namístě jej obžaloby zprostit,“ uzavírá v rozhodnutí NS.
Petr Dimun
