Návrh skupiny poslanců v čele s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem na zavedení povinných vzdělávacích plánů pro soudce (tzv. Lex Anička) vyvolal v justici vlnu kritiky. K negativnímu stanovisku Nejvyššího soudu (NS) se nyní připojila i většina předsedů krajských a vrchních soudů. A podle zjištění České justice nebyl jednoznačný ani postoj vlády.
Na konci července na síti X informoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek, že vláda přijala kladné stanovisko k jeho poslanecké iniciativě, která má vedle vyšší peněžité pomoci obětem trestných činů zavést i povinné vzdělávací plány pro soudce.
Vláda ovšem k návrhu, který má konkretizovat již v zákonu o soudech a soudcích zavedenou povinnost soustavného sebevzdělávání soudců, přijala doprovodné, poměrně podrobné usnesení, jehož vyznění je ovšem kritické.
Upozorňuje se v něm například na to, že nová povinnost pro soudce, která může být v případě neplnění i kárným proviněním, bude vyplývat z metodiky Justiční akademie, kterou ovšem zákon nijak neupravuje.
Mohlo by vás zajímat
„Sestavovat individuální plán vzdělávání bude pro soudce představovat novou povinnost, jejíž nesplnění bude moci být sankcionováno jako kárné provinění. Konkrétní rozsah a obsah individuálního plánu vzdělávání by měl být vymezen přímo zákonem. Primární povinnosti nelze ukládat ani prováděcím právním předpisem, natož pak metodikou Justiční akademie, která nemá povahu právního předpisu. Základní obsahové náležitosti individuálního plánu vzdělávání by tedy měly být vymezeny přímo v zákoně s tím, že podrobnosti by mohl upravovat prováděcí právní předpis. Rozsah a obsah individuálního plánu vzdělávání nemůže určovat metodika Justiční akademie,“ uvádí se ve stanovisku vlády.
Nesoulad s Ústavou?
Podle vlády není ani jasné, zda je nová povinnost souladná s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/02, podle něhož výkon státní správy nesmí zasahovat do nezávislosti soudů. Návrh také podle vlády neřeší, jak a komu budou plány předkládat předsedové soudů. Obecně pak vláda konstatuje, že navrženou změnu je třeba podrobně probrat s představiteli justice.
Ostře se proti návrhu vyslovil již Nejvyšší soud, nyní se ke kritice připojili i další předsedové soudů.
Podle předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) Karla Šimky návrh zavádí jen další byrokratické zatížení soudců bez věcného efektu.
„Soudci si napíšou plán vzdělávání, já to podepíšu a za tři roky zkontroluji. Ti, které to nezajímá, to nějak obejdou. Já bych si nejdříve zmapoval, kdo se vůbec nevzdělává v Justiční akademii a těch bych se měl jako předseda ptát. Třeba ale přednášejí či dělají jiné věci. Jen pokud nedělají nic, je třeba to řešit a mluvit s nimi,“ uvedl pro Českou justici Šimka.
Předseda Vrchního soudu v Praze (VS) Luboš Dörfl, který je českým zástupcem Evropském poradním orgánu soudců (CCJE), pro Českou justici kritizoval především to, že návrh nebyl předem diskutován se zástupci justice. A to přestože zavádí novou skutkovou podstatu kárného provinění.
„Předložený návrh nebyl s justicí projednán a do přípravy takto důležité změny nebyli soudci zapojeni, což je nestandardní postup odvracející se od principů, na kterých evropské soudnictví stojí,“ upozornil Dörfl.
Vzdělávání soudců má také být dle stanovisek CCJE organizováno samotnou justicí, nezávisle na Ministerstvu spravedlnosti, čemuž návrh podle Dörfla neodpovídá. Stejně tak má být vzdělávání soudců dobrovolné, to povinné je pouze výjimkou z pravidla.
Zásah do nezávislosti soudců
„Konečně i zavádění nových pravomocí (a odpovědnosti) předsedy soudu při revizi vzdělávacího plánu jednotlivých soudců považuji za vzdálení se principům obsaženým ve stanoviskách CCJE, dle nichž by předsedové soudů měli mít ve vzdělávání soudců spíše omezenou roli (kvůli předcházení hierarchickému tlaku) a měla by být vyvíjena snaha o zmenšení propasti mezi vedením soudů a jednotlivými soudci,“ uzavřel Dörfl s tím, že se na ministra již v červenci obrátil dopisem, v němž mu sdělil své výhrady.
S jeho stanoviskem se ztotožnil předseda VS v Olomouci Václav Čapka, který považuje návrh za nezákonný a protiústavní zásah do soudcovské nezávislosti.
„Jako justiční funkcionář vítám zájem politické obce o vzdělávání soudců. Jestliže však chceme, aby tento záměr byl skutečně naplněn, měla by být zamýšlená podoba prodiskutována se soudci, soudními funkcionáři, lektory, justiční akademií a všemi, kteří při vzdělávání soudců spolupracují. Jinak se může stát, že budeme mít „na papíře“ zaveden vzdělávací plán, ale ten nebude reálný ani při jeho tvorbě (soudce neví jaké vzdělávací akce bude Justiční akademie pořádat v druhém a třetím roce) a ani naplnitelný. Abychom do zákona zavedli předem mrtvý institut, o to nikdo nestojí. Nelze totiž pominout pracnost jak na straně soudců, tak na straně předsedů soudů,“ sdělila České justici předsedkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Pokorná. Justiční akademie totiž vytváří podle Pokorné plán vzdělávacích akcí na rok dopředu, když delší období není podle ní možné, a to s ohledem na aktuální potřebu reagovat na změny právních předpisů či poptávku od samotných soudců z praxe. Stejně tak je podle ní problém v nedostatku financí pro provoz akademie.
Pokorná, stejně jako vládní stanovisko, upozorňuje i na to, že není jasné, komu budou plány předkládat předsedové soudů. A dále komu bude svěřena kontrolní pravomoc či jaké budou důsledky v případě porušení nové povinnosti.
„Mám obavu, že uzákonění formálních náležitostí vzdělávání (plán, počet hodin a další) povede více ke snaze zachovat formu než přinést kýžený efekt, tedy přinést nové informace použitelné v praxi. Nemluvím již o technických problémech, které by to přineslo jinak výborně a pružně fungující Justiční akademii v Kroměříži, která zatím vždy prokazovala schopnost na poptávku soudců v různých oblastech vzdělávání reagovat a zajistit ty nejlepší lektory,“ uvedla pro Českou justici předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Martina Flanderová.
Ceplová návrh neodmítla
Předseda Krajského soudu v Ostravě Petr Novák má k návrhu tři věcné připomínky. „Každý soudce má mít vypracován individuální plán vzdělávání, a to na období 3 let, přičemž se především spoléhá na vzdělávání prostřednictvím Justiční akademie. Pokud je mi známo, tak Justiční akademie nyní nemá dopředu zpracován program vzdělávacích akcí na dobu tří let. Kompetence předsedy soudu upravit návrh individuálního plánu vzdělávání konkrétnímu soudci lze považovat za reálnou pouze ve vztahu k současnému nebo předpokládanému zařazení soudce, nikoliv však ve vztahu ke znalostem a dovednostem soudce. Předseda soudu nemá jak ověřit míru znalostí a dovedností soudce, k tomuto nemá z pozice orgánu státní správy soudu žádnou pravomoc.
Zásadním podkladem pro vytváření individuálního plánu vzdělávání má být metodika Justiční akademie, která má stanovit jeho pravidla, formu, obsah a náležitosti. Jelikož tento nepochybně důležitý materiál není k dispozici, nelze se k otázce tvorby individuálního plánu vzdělávání komplexně vyjádřit,“ napsal České justici Novák.
Lenka Ceplová, předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, byla podle informací České justice na posledním zasedání rady Justiční akademie jediná z přítomných justičních funkcionářů, kdo návrh neodmítl.
V odpovědi pro Českou justici se Ceplová přihlásila ke kompromisnímu návrhu, který – neúspěšně – prosazovala na radě Justiční akademie a který sama nazvala „měkčím“.
„Limity pro zásahy do nezávislé soudní moci, tj. včetně povinného vzdělávání nastavil Ústavní soud v Pl. ÚS 7/02. Nicméně povinnost se vzdělávat je již dnes v zákoně o soudech a soudcích upravena v ustanovení § 82 odst 2 z. 6/2002Sb. Za vzdělávání je tedy odpovědný soudce sám a vzdělává se prostřednictvím Justiční akademie, prostřednictvím akcí pořádaných vysokými školami či jinými odbornými institucemi. Z těchto důvodů jsem podporovala v rámci zasedání Rady Justiční Akademie přístup „měkčí“, tj. nastavení doporučených vzdělávacích akcí pro soudce jednotlivých skupin. Skupiny by byly definovány jednak podle délky praxe soudců, jednak specializací soudců, či stupněm justiční soustavy. Justiční akademie, která má přehled o účasti jednotlivých soudců na vzdělávání, které sama organizuje, by prostřednictvím metodických doporučení nastavovala seznam školení pro jednotlivé skupiny. Soudce by tedy věděl, kterých školení by se dle metodiky měl zúčastnit, pokud je začínajícím soudcem s praxí do 3 let, soudcem s praxí pětiletou a soudcem příslušné specializace.Odpovědnost jde vždy za soudcem, ale pokud soudce chce kariérně růst tak si lze představit, že by doložil v případě zájmu o manažerskou funkci, či v případě postupu na soud vyššího stupně, že metodicky doporučená školení Justiční akademií absolvoval,“ popsala svůj postoj Ceplová.
Podle ní si pak lze představit, že v případě excesivního rozhodování, které je předmětem kárného návrhu, by jedním z podkladů pro kárného žalobce byl i údaj, zda se soudce zúčastňuje doporučených vzdělávacích praxí.
Bendův návrh na změnu zákona o soudech a soudcích
„Blažkova“ novela není poslední poslaneckou novelou zákona o soudech soudcích, která má reálnou šanci na to, že bude schválena ještě do konce tohoto volebního období. Při středečním projednávání novely zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů předložil poslanecký pozměňovací návrh předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Jeho návrh má změnit podmínku pro jmenování soudních funkcionářů, kdy výkon funkce soudce u uchazečů o funkci předsedů okresních soudů snižuje na dva roky a u zájemců o funkci předsedů krajských soudů na roky čtyři. Na polovinu pak u uchazečů o funkci místopředsedů u příslušného stupně soudu. V současné době zákon o soudech a soudcích plošně vyžadoval výkon funkce alespoň pět let, avšak tato podmínka se nevztahovala na uchazeče o funkci předsedy či místopředsedy Nejvyššího správního soudu.
„Nedává smysl a není správné, aby délka požadované praxe soudce v trvání 5 let byla v rámci celé justice shodná od požadavků kladených na předsedu Nejvyššího soudu až po požadavky kladené na místopředsedy okresních soudů. Je zjevné, že věcná opodstatněnost požadavku délky praxe je jiná jak pro předsedy soudů a pro jejich místopředsedy, tak i pro jednotlivé soudy. Požadavek délky praxe soudce v trvání 5 let není zejména pro funkcionáře nižších soudů nezbytný ani věcně opodstatněný a vede ke zbytečnému vyloučení schopných potenciálních kandidátů na tyto funkce paušálně stanovenou a nerovnou podmínkou, která nekoresponduje s úpravou obdobné problematiky v soudním řádu správním, v zákoně o stáním zastupitelství ani s dosavadní dlouhodobou praxí a potřebami justice. Naopak pro předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu požadavek délky praxe soudce v zákoně zcela chybí,“ uvádí se v odůvodnění návrhu.
Petr Dimun
