Právník a pedagog Václav Pavlíček, který se narodil 8. srpna 1934, patří mezi uznávané odborníky na ústavní právo, mnoho let vedl příslušnou katedru na pražské právnické fakultě. V éře prezidenta Václava Klause patřil do poradního sboru hlavy státu, který se podílel na výběru kandidátů k Ústavnímu soudu (ÚS) a nominace se dočkal i sám Pavlíček. Senátoři se ovšem v srpnu 2003 postavili proti tomu, aby se ústavním soudcem stal. Mimo jiné kritizovali skutečnost, že se nepřihlásil ke svému někdejšímu členství v komunistické straně a v 50. letech byl jako středoškolák v komisi posuzující třídní původ studentů.
Rodák z Bukovna na Mladoboleslavsku vystudoval v roce 1958 práva na Univerzitě Karlově a svou profesní kariéru začal jako soudce okresního soudu. V roce 1963 se stal odborným asistentem na pražské Právnické fakultě UK a členem vědeckých týmů pro vývoj politických systémů či samosprávy. Koncem 60. let se také jako člen odborné skupiny podílel na práci rehabilitačních komisí. Z fakulty musel odejít na začátku normalizace, kdy ho také vyloučili s KSČ, do které vstoupil během vysokoškolských studií. Později působil jako podnikový právník.
Začátkem roku 1989 se stal předsedou právní sekce Českého helsinského výboru a členem Kruhu nezávislé inteligence. V prvním polistopadovém roce se vrátil na Právnickou fakultu UK, kde se v polovině 90. let stal vedoucím katedry ústavního práva je posledních osm let. Na pražské Právnické fakultě, kde krátce působil i jako proděkan, obhájil v roce 1990 docenturu a o dva roky později byl jmenován profesorem ústavního práva a státovědy. Působil také v Legislativní radě vlády nebo společné komisi ČSSD a ODS pro přípravu návrhů na změnu Ústavy.
V říjnu 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal Medailí Za zásluhy, už o měsíc dříve převzal Pavlíček také stříbrnou pamětní medaili Senátu.
(čtk)
