Náhrada nákladů řízení ve sporech o nemajetkovou újmu na zdraví musí podle rozhodnutí Ústavního soudu alespoň částečně odpovídat skutečné náročnosti takových sporů. Příliš nízká odměna advokáta může mít nepřípustně odrazující účinek na další poškozené v obdobném postavení, což může vést k porušení povinnosti státu zajistit efektivní soudní ochranu ve sporech týkajících se náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví. Ústavní soud také zmínil, že advokátní tarif je pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení nevyhovující.
Okresní soud rozsudkem uložil nemocnici povinnost zaplatit stěžovatelce tam konkretizované částky jako náhrady za způsobené nemajetkové a majetkové újmy, neboť její lékaři nepostupovali v souladu s nejmodernějšími poznatky lékařské vědy. Soud kromě toho uložil nemocnici a pojišťovně povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 598 336 Kč. Nalézací soud při výpočtu výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby vyšel z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a jako tarifní hodnotu stanovil částku 2 727 040 Kč coby součet všech přisouzených majetkových i nemajetkových náhrad.
K odvolání nemocnice a pojišťovny sice krajský soud potvrdil rozsudek nalézacího soudu v meritorní části, v náhradově nákladovém výroku jej však změnil tak, že nemocnice a pojišťovna jsou povinny nahradit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady nalézacího řízení ve výši 426 766 Kč; dále uložil nemocnici a pojišťovně povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 33 609 Kč.
Krajský soud dospěl na rozdíl od okresního soudu k závěru, že při výpočtu odměny advokáta je třeba při ocenění nároků na náhradu nemajetkové újmy postupovat z paušální tarifní hodnoty (50 000 Kč) podle § 9 odst. 4 písm. a), nikoli § 8 odst. 1 advokátního tarifu (z přisouzených částek). Základ pro stanovení odměny advokáta proto podle krajského soudu činí 1 122 977 Kč jako součet majetkových náhrad a dvou paušálních tarifních hodnot ve výši 50 000 Kč za náhradu bolestí a ztížení společenského uplatnění.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) zrušil nákladové výroky rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud posuzoval, zda při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení a výpočtu odměny za právní zastoupení stěžovatelky postupoval soud ústavně souladným způsobem. Sporným se stalo stanovení tarifní hodnoty u dílčích nároků na náhradu nemajetkové újmy u bolestí a ztížení společenského uplatnění. Nalézací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení u nich vycházel podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ze součtu přisouzených částek, zatímco odvolací soud vyšel z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. U nároků na náhradu škody (majetkové újmy) oba soudy shodně vycházely z přisouzených částek.
Při určování výše náhrady za újmu na zdraví podle Ústavního soudu hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu, na rozdíl od jiných osobnostních sporů, v nichž je prostor pro soudní uvážení širší a méně determinovaný posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí.
„Je-li předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy na zdraví (odčinění bolestí a ztížení společenského uplatnění), která byla za účinnosti „starého“ občanského zákoníku považována za škodu (majetkovou újmu), je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba postupovat i za účinnosti „nového“ občanského zákoníku podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Opačný postup může znamenat porušení ústavně zaručených práv na soudní ochranu, jako tomu bylo v tomto případě,“ stojí v nálezu.
Ústavní soud také zmínil, že dohady o správný a ústavně souladný výklad advokátního tarifu jsou důsledkem toho, že pro výpočet odměny za právní zastoupení se používá předpis, který k tomu není primárně určen. Advokátní tarif již podle svého názvu slouží k určení mimosmluvní odměny advokáta v rovině advokát – klient, a v tomto ohledu je pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení nevyhovující.
(epa)
