Zavedení elektronické evidence docházky na Krajském státním zastupitelství v Plzni (KSZ) provázejí neshody, které vyústily v uložení výtky státnímu zástupci Leoši Vaníkovi. Plzeňské krajské státní zástupkyni Anně Maříkové se totiž nelíbily Vaníkovy emaily, které poslal svým kolegům. Vaník nyní zvažuje, že se bude proti výtce bránit žalobou.
Paňmáma je zkrácený, familiárnější výraz pro hospodyni, manželku hospodáře, zpravidla majitele velkostatku. Nicméně jde o termín neutrální, specifický pro nářečí mezi Klatovy a Plzní. Alespoň to se o termínu „paňmáma“ dočteme ve veřejně přístupných jazykových slovnících.
Nikoliv za neutrální, ale osobně urážlivé a dehonestující ho ovšem považuje plzeňská krajská státní zástupkyně Anna Maříková. Právě tu totiž takto v soukromé zprávě – byť poslané na služební email – označil státní zástupce KSZ v Plzni Leoš Vaník. Asistence Maříkové konkrétně napsal „tak paňmáma už to taky četla“. Maříková přitom zprávu měla zahlédnout náhodou, na obrazovce služebního počítače své asistentky, které Vaník email adresoval.
Zavedení docházky
Této soukromé zprávě předcházel jiný Vaníkův email, který již byl adresován kolegům, konkrétně 14 státním zástupcům KSZ v Plzni. V něm Vaník reaguje na zavedení elektronické evidence docházky ze strany vedení KSZ v Plzni.
Ohrazuje se v něm proti možné interpretaci důvodů, které v průvodním oznámení o zavedení systému Maříková uvedla. Šlo primárně o pasáž, v níž Maříková napsala, že tento nepopulární krok zavádí, neboť někteří státní zástupci při opakovaných pohovorech o pozdních příchodech „argumentovali velice nevhodným způsobem s poukazem na další kolegy, kteří také chodí na osmou hodinu a nejsou vůči nim přijímána žádná opatření“. V emailu to dokonce Vaník označil za možnou pomstu a snahu Maříkové vůči němu vyvolat negativní odezvu.
Opatření o spuštění zkušebního systému evidence docházky totiž následovalo krátce poté, co proběhl pohovor Maříkové s Vaníkem, jehož předmětem byly Vaníkovy údajné pozdní příchody do zaměstnání.
Vaník v emailu kolegům popisuje okolnosti pohovoru, jehož způsob označil za nedůstojný. Maříkové se snažil vysvětlit, že případné pozdní příchody kompenzuje setrváním v práci po pracovní době. Ta však neměla pochopení, a naopak ji mělo zajímat, kteří další státní zástupci chodí do práce pozdě, což Vaník odmítl sdělit. Na závěr se Vaník omlouvá kolegům za to, že jeho otevřenost, kdy se měl Maříkové mj. zeptat, zda i ona je na pracovišti pravidelně v 7 hodin, jim možná způsobila problémy v podobě povinnosti evidovat příchod do zaměstnání.
Náhodně zhlédnutá zpráva
Vaník se za email, v němž označil Maříkovou za paňmámu následně písemně omluvil s tím, že se jednalo o nepatřičné označení a Maříkovou považuje za „elegantní dámu“.
Jeho nadřízené Maříkové však omluva nestačila a uložila mu výtku. Z té vyplývá, že si údajně náhodně zhlédnutou soukromou zprávu na počítači své asistentky, v níž je označena za „paňmámu“, nechala od ní také vytisknout.
Vaníkova emailová komunikace s některými státními zástupci a její asistentkou byla totiž – s přihlédnutím k jeho údajným pozdním příchodům do zaměstnání – podle Maříkové vedena úmyslem ji poškodit. A email, v němž ji označil za „paňmámu“, pak má za urážlivý a dehonestující.
Sám Vaník na dotaz České justice uložení výtky potvrdil s tím, že zvažuje se proti ní bránit žalobou. Poukázal primárně na to, že ačkoliv je mu vytýkáno lživé tvrzení, není ve výtce žádné konkrétně uvedeno.
„K Vašemu dotazu sděluji, že se jedná o statusové věci, které nemohu komentovat, a to s ohledem na povinnost mlčenlivosti,“ reagovala na dotazy Maříková.
Jakkoliv se jedná o výtku, tedy opatření spíše manažerského charakteru v kompetenci vedoucích státních zástupců, popřípadě předsedů soudů, které podléhá přezkumu ve správním soudnictví, kárné senáty se v poslední době obdobnou problematikou zabývaly.
Co se striktního dodržování pracovní doby týče, tak v nedávném řízení se státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Markem Solarem kárná žalobkyně, Lenka Bradáčová, problematizovala i jeho údajně pozdní návraty na pracoviště z obědové přestávky. Po upozornění kárného senátu v čele se soudcem Ondřejem Mrákotou na ustálenou kárnou judikaturu, kdy takové jednání nedosahuje intenzity kárného provinění, vzala v této části svůj návrh zpět.
Kde končí svoboda projevu žalobců?
Ohledně limitů svobody projevu státních zástupců a míry přípustné kritiky vůči vedoucím státním zástupcům zase kárný senát v případě státního zástupce VSZ v Olomouci Pavla Komára dovodil, že jeho expresivní kritika vůči tehdejšímu vedoucímu VSZ Radku Daňhelovi byla přípustná.
„Pro řádné zastupování veřejné žaloby v trestním řízení podle čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky je proto rovněž nezbytné podrobit jakýkoliv zásah do svobody projevu státního zástupce důkladnému přezkumu tak, aby případný postih neměl odrazující účinek na oprávněnou kritiku. V opačném případě by hrozilo, že by se ve státním zastupitelství omezovala možnost vnitřní diskuse, která nepochybně přispívá ke tříbení názorů, pomáhá v odstraňování případných pochybení a vede ke zdravému vývoji soustavy jako celku,“ připomněl v rozhodnutí kárný senát v čele s předsedou Petrem Mikešem.
Komár přitom svým kolegům rozeslal email, v němž Daňhela nazval zbabělcem, který by se měl stydět. Podle kárného senátu ovšem mohl Komár mít pro označení „zbabělec“ s ohledem na kontext událostí důvod. Stejně tak kárný senát vyslovil názor, že vedoucí státní zástupci musí unést vyšší míru kritiky.
„Státními zástupci by proto měli být lidé stateční, kteří se nebojí říct svůj názor a stát si za ním, a to včetně názorů otevřeně kritických vůči svým nadřízeným, byť má jít o kritiku věcnou a slušnou. Kárný soud v této souvislosti nesouhlasí s kárným navrhovatelem, že by vedoucí státní zástupci měli požívat pokračování vyšší ochrany před kritikou ze strany svých podřízených. Takový limit svobody projevu ze zákona o státním zastupitelství nevyplývá. Podle § 24 odst. 4 tohoto zákona (bod [41] výše) jsou státní zástupci povinni zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům a zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky jiných státních zástupců. Jsou tak povinni chovat se slušně a korektně vůči všem státním zástupcům bez ohledu na to, zda jde o nadřízeného či podřízeného státního zástupce. Naopak to, že vedoucí státní zástupci mají významná řídící oprávnění vůči podřízeným státním zástupcům, sebou nese povinnost strpět vyšší míru kritiky na svou osobu. Ta však musí být přiměřená a pronesená v mezích kolegiální slušnosti,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí kárného senátu.
Petr Dimun
