Dva senáty Nejvyššího správního soudu (NSS) rozhodly o stížnostech, které se týkaly používání hesla „From the River to the Sea, Palestine will be free“. V obou případech dali kasační soudci za pravdu pořadatelům demonstrací, neboť zmíněné heslo nemá jediný nezpochybnitelný význam a ani kontext jeho použití nemohl vést k závěru, že by mohlo být zneužito k propagaci násilí a genocidě.
NSS rozhodoval o dvou kasačních stížnostech, které se týkaly postupu Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP) vůči pořadatelům demonstrací, při nichž bylo používáno heslo „From the River to the Sea, Palestine will be free“. V obou případech ovšem rozhodovaly jiné senáty Městského soudu v Praze (MS), které dospěly i k rozdílným závěrům.
V prvním případě šlo o demonstraci, která se měla uskutečnit na začátku prosince minulého roku před budovou Ministerstva vnitra ČR (MV), a to cíleně na podporu tohoto hesla, neboť svolavatelé měli za to, že ministerstvo chce používání tohoto hesla kriminalizovat. Úředníci pražského magistrátu však demonstraci preventivně zakázali se zdůvodněním, že „účel shromáždění směřuje k výzvě popírat a omezovat osobní a politická práva osob pro jejich národnost, původ, politické smýšlení a náboženské vyznání“.
Se svojí argumentací však neuspěli u senátu MS v Praze v čele se soudcem Štěpánem Výborným, který posuzoval žalobu svolavatele Filipa Outraty, zastoupeného advokátem Pavlem Čižinským.
Kasační stížnost MHMP proti tomuto rozsudku nyní zamítl senát v čele se soudcem Michalem Bobkem (soudci Lenka Kaniová a Ivo Pospíšil).
Soudci NSS totiž dospěli k závěru, že se magistrátním úředníkům nepodařilo nijak zpochybnit závěry MS v Praze, který konstatoval, že dané heslo má více významů, a to nikoliv pouze negativní, spojený s porušováním lidských práv.
Soudci připomněli zásadu, že projev je v zásadě přípustný, a to i ty šokující či pobuřující. Nejedná-li se tedy o symbol či heslo s jasně nezpochybnitelným negativním významem, spojeným s popíráním práv a svobod a násilím, pak je třeba zkoumat kontext jeho použití.
Nelze tak podle kasačních soudců přistoupit k apriornímu zákazu shromáždění pouze z důvodu, že shromáždění bylo svoláno za účelem podpory víceznačného hesla, z nichž některé významy jsou prokazatelně extrémistické, pokud takový význam není jednoznačně dominantní. A když navíc deklarovaným účelem shromáždění má být podpora hesla v jeho přípustném významu.
Byl oznámený účel i místo
„K zákazu shromáždění z těchto důvodů tak nelze přistupovat preventivně jako možná reakce na toliko potenciální nebezpečí. Jakékoli omezení politických práv, jako např. právě práva shromažďovacího, je totiž třeba posuzovat s krajní obezřetností (srov. např. rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2007, č. j. 8 As 51/2007 – 67). Zákonem stanovené předpoklady pro odůvodněný závažný zásah do shromažďovacího práva ze strany orgánů veřejné moci v podobě zákazu shromáždění tudíž musí být prokazatelně naplněny. Pokud existují pochybnosti o naplnění předpokladů umožňujících shromáždění zakázat, nelze podle názoru NSS k zákazu shromáždění přistoupit. V pochybnostech musí být rozhodnuto ve prospěch výkonu shromažďovacího práva,“ odůvodnili své rozhodnutí kasační soudci.
Podle nich byl navíc oznámený účel i místo shromáždění – totiž na podporu zmíněného hesla proti deklarované snaze MV jeho používání kriminalizovat – také legitimní.
„Pokud má být přitom vedena veřejná diskuse a kritizován přístup státu, který chce do budoucna určité víceznačné heslo chápat výlučně v jeho radikálním, nepřípustném významu, a z toho důvodu jeho užívání sankcionovat prostředky trestního práva, nenabízí se mnoho jiných vhodných prostředků k dosažení uvedeného cíle, než je právě svolání shromáždění před budovu příslušného orgánu státní moci, a to v době, kdy je tato snaha aktuální,“ uvedli k tomu kasační soudci v odůvodnění.
Druhá kasační stížnost, o níž aktuálně rozhodl NSS, byla podána naopak pořadateli demonstrace, kterým magistrátní úředníci v průběhu akce „vyslali signál“, že by používání hesla mohlo znamenat její rozpuštění. Pořadatelé si to vyložili jako pokyn, a proto účastníkům doporučili heslo nepoužívat. Zároveň však podali žalobu proti nezákonnému zásahu, neboť heslo podle nich nelze vnímat takto negativně, natožpak jím naplňovat znaky trestného činu.
Tu letos v únoru devátý senát správního úseku MS v Praze zamítl. Na rozdíl od čtrnáctého senátu téhož soudu totiž měl za to, že dominantní význam hesla je negativní a postup úředníků vyhodnotil jako zákonný. Soud odmítl i argument, že by se mělo přihlížet k osobám svolavatelů a dosavadním zkušenostem.
Nejednoznačnost hesla
Senát NSS v čele s předsedkyní Veronikou Juřičovou, soudcem zpravodajem Petrem Šuránkem (dočasně přidělený k NSS z Krajského soudu v Praze) a soudcem Filipem Dienstbierem rozhodnutí MS v tomto případě zrušil.
I tento senát totiž poukázal na Ústavou zaručené shromažďovací právo a nejednoznačnost hesla.
„V případě nenávistných projevů přitom není možné zkoumat pouze jejich prvoplánový obsah, nýbrž i jejich celkový kontext, tj. především místo, čas a způsob projevu. To se týká např. projevů pronášených v blízkosti problémových lokalit, míst historicky, nábožensky či identitárně spjatých s určitou menšinou (proti níž následné projevy směřují) nebo jejichž (i třeba skrytým) cílem bude „připomínka“ výročí souvisejícího s lidským utrpením nastalým v dějinách Evropy 20. století právě v důsledku selhání obranných schopností demokracie. V každém případě však musí být posuzovaný projev za hranou ochrany nikoli jen hypoteticky; aby mohl být postižen, musejí souvislosti jeho realizace vybočovat z naznačených mantinelů. V případě použití symbolů je třeba vážit pravou podstatu jejich užití. Spolu s tím je nezbytnou součástí posouzení hrozby, kterou daný symbol představuje, způsob, čas a místo užití,“ uvedli kasační soudci v odůvodnění rozhodnutí.
Soudci MS v Praze podle nich v tomto případě nesprávně vyhodnotili přiměřenost daného zásahu do práv žalobců, když v daném případě upřednostnili většinový dojem ve společnosti před dosavadními zkušenostmi a předvídatelným obsahem názorů, které budou na demonstraci prezentovány.
„Pokud by žalovaný na základě dosavadních zkušeností věděl, že organizátoři shromáždění používají sporné heslo, avšak jen ve významu požadujícím zachovávání a rovné zajištění základních lidských práv a svobod všech obyvatel území mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem bez rozlišení jejich původu, přičemž vystupují proti násilnému řešení konfliktů a ani svým faktickým chováním při minulých shromážděních nezavdávali vážný důvod se domnívat, že jejich úmysly jsou jiné, nebyly by dány důvody pro preventivní zásah do shromažďovacího práva a svobody projevu účastníků shromáždění. Městský soud tudíž byl povinen tyto argumenty stěžovatele náležitě vyhodnotit, a pokud tak neučinil (implicitně vyhodnotil argument dosavadními zkušenostmi žalovaného za irelevantní), dopustil se nezákonnosti,“ konstatuje se v odůvodnění.
Závěry ESLP Nepoužitelné
Podle nich bylo navíc nesprávné, že devátý senát MS v Praze vyhodnotil jako nepoužitelné závěry ESLP v případech Vajnai proti Maďarsku a Gül proti Turecku. Tedy vždy vyhodnocovat konkrétní záměr těch, kdo na shromážděních používají jinak „závadová“ hesla a symboly.
„Právní režim, který omezuje lidská práva s cílem vyhovět diktátu veřejného mínění, nemůže být podle ESLP považován za nezbytný v demokratické společnosti, jelikož taková společnost si musí zachovávat rozumný úsudek. Svoboda projevu a myšlení nemůže podléhat vetu křiklounů (provokatérů),“ připomněli kasační soudci.
Ti tak vyhodnotili jako oprávněné námitky stěžovatele proti tomu, že MS za dostatečný důvod pro pokyn úředníků vystříhat se užívání sporného hesla považoval veřejné mínění prezentované ve sdělovacích prostředcích. V situaci, kdy městský soud měl za prokázané, že sporné heslo má vedle nepřijatelných významů i významy legitimní, a ani žalovaný netvrdil, že by měl důvody se domnívat, že na shromáždění bude sporné heslo používáno s cílem podporovat či podněcovat k porušování práv a svobod jiných, chyběly podle soudců důvody pro preventivní zákaz jeho používání.
„Ani většinové veřejné mínění (zejména když zpravidla vychází z povrchních a nepřesných informací či automaticky předpokládaných motivů účastníků shromáždění) nemůže žalovaného opravňovat k zásahu do svobody projevu a shromažďování – jeho kroky musí vycházet z reálných informací o účastnících a svolavateli shromáždění, a nikoliv z názoru veřejnosti, jelikož pak by opravdu hrozilo, že i případné legitimní menšinové názory budou potlačovány jen proto, že budou (bez konkrétního racionálního podkladu) vnímány většinovým lokálním či mezinárodním publikem jako nepohodlné či ohrožující. Otevření takové možnosti potlačování menšinových názorů by bylo ústavně nepřijatelné,“ konstatuje se v odůvodnění šestého senátu NSS.
Petr Dimun
