Pro pozorovatele zvenčí se to může jevit jako malicherný spor dvou žen, které mají dlouhodobě napjaté vztahy. Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ) v čele s Lenkou Bradáčovou totiž iniciovalo vyšetřování, zda se státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (MSZ) Dagmar Máchová nedopustila kárného provinění, neboť pojala podezření, že je autorkou anonymního trestního oznámení, které ji viní z úniku informací. Jak ovšem Česká justice zjistila, případ provázejí některé zajímavé nesrovnalosti a také možné obcházení zákona.
Dagmar Máchová je dlouholetou státní zástupkyní, která má v současné době pozastavený výkon funkce. Čelí totiž trestnímu stíhání v tzv. případu Bereta, v němž je podezřelá mj. z údajného zneužití pravomoci. Prvoinstanční soud jí shledal vinou a uložil nepodmíněný trest. Veřejnou žalobu zde zastupuje Lenka Bradáčová, s níž si Máchová, diplomaticky řečeno, už předtím nemohla přijít na jméno. Práci Bradáčové Máchová totiž otevřeně kritizuje a poukazuje na možné úniky informací z případů, které Bradáčová či její podřízení dozorují.
Vedle trestního řízení, které by v případě pravomocného rozsudku znamenalo konec Máchové coby státní zástupkyně, se nyní úřad Bradáčové angažuje i v kárném řízení. To VSZ v Praze iniciovalo u šéfa Máchové, vedoucího MSZ Martina Erazíma. Máchová je podezřelá z toho, že je autorkou anonymního trestního oznámení z května minulého roku, v němž je VSZ v Praze obviňováno ze systémového „únikaření“. Tedy že sofistikovaně poskytuje nezákonně informace vybraným novinářům.
Podle zjištění České justice onen anonym dorazil na VSZ v Olomouci 18. května minulého roku, přičemž se nejednalo o standardní „anonym“, ale o velmi kvalifikované podání. Autor v něm popisoval podezření, že někdo z orgánů činných v trestním řízení ve věci tzv. Dozimetr vynáší vybraným novinářům informace. Obvinění směřovalo vůči Bradáčové, která se „únikaření“ měla dopouštět buď sama, anebo státní zástupci či policisté s jejím vědomím. Podání bylo učiněno na VSZ v Olomouci proto, že podezření se týká VSZ v Praze.
Olomoučtí žalobci postupovali jako obvykle, když dostanou místně nepříslušný podnět: obrátili se na Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ), aby rozhodlo, kterému státnímu zastupitelství věc přidělí. Jak ovšem zjistila Česká justice, zároveň měli k formálnímu textu o postoupení připojit i názor, že věc by měla být přidělena jim, aby mohlo být podezření nezávisle prověřeno.
Anonym šel do Prahy
Pro kontext je potřeba doplnit, že mezi státním zastupitelstvím a Generální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS) proběhla již několik měsíců předtím interní debata, zda by podání učiněná vůči vrchním státním zastupitelstvím neměla být automaticky řešena „křižmo“. Tedy že by podezření, která se týkají VSZ v Olomouci, řešili žalobci v Praze a opačně, tedy že by VSZ v Olomouci řešila podezření, která se týkají mj. i úniků informací z VSZ v Praze. Iniciativa GIBS, jehož policisté nebyli úplně spokojeni se stávající praxí a výsledkem některých případů, ovšem nebyla úspěšná.
Na NSZ v Brně ani v tomto případě svůj postoj nezměnili, názor olomouckých žalobců nevyslyšeli a postoupili anonym do Prahy.
„Bylo zjištěno, že většina informací již byla prověřována GIBS, proto bylo podání postoupeno na VSZ v Praze. V srpnu 2023 jsme byli vyrozuměni, že vyhodnocením VSZ a prověřováním GIBS nebylo prokázáno spáchání trestného činu a únik informací ze strany OČTŘ. Dále věc NSZ nesledovalo,“ napsal České justici nejvyšší státní zástupce Igor Stříž.
Podle řady bývalých státních zástupců, kteří v minulosti zastávali v soustavě i vysoké vedoucí funkce, s nimiž Česká justice postup konzultovala, nemusel být postup NSZ správný. Podání se totiž zásadně vyhodnocuje podle obsahu a pokud podezření směřovala jmenovitě vůči konkrétním osobám i úřadu, pak nebylo formálně správné postupovat mu podezření jeho se týkající k jakémukoliv prověřování. Bylo-li tedy předmětem trestního oznámení podezření z úniku informací v tzv. případu Dozimetr, které se mělo týkat VSZ v Praze, jenž ve věci vykonává dozor, pak mělo prošetření proběhnout na NSZ coby podnět k výkonu dohledu. A teprve poté by výsledky naznačily, jak s věcí dále nakládat.
Odpověď z VSZ v Praze, kterou získal autor na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, naznačuje, že NSZ zvolený postup umožnil VSZ v Praze „obejít“ otázku podjatosti a v podstatě šetřit sama sebe. Z trestního oznámení se totiž stala „pouhá přehledová informace“. Mimochodem, termín „přehledová informace“ nezná trestní řád, zákon o státním zastupitelství, nezná ho ani zákon o spisové službě či pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce o postupu státního zástupců v trestním řízení.
Přehledová informace
„Máte-li na mysli písemnost předloženou Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze Nejvyšším státním zastupitelstvím pod sp. zn. 2 NZN 58/2023 v srpnu 2023, pak ta nebyla postoupena jakožto „trestní oznámení“, resp. ani nemohla být takto předložena, neboť Vrchní státní zastupitelství v Praze by takové „trestní oznámení“ ani nebylo příslušné posuzovat. Vámi uvedená písemnost tedy byla Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze postoupena jakožto pouhá přehledová informace obsahující odkazy na veřejné webové stránky, které obsahovaly informace o trestních věcech dozorovaných státními zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze. NSZ současně požádalo o sdělení, zda byly zde dostupné informace v minulosti již předmětem prověřování možných protiprávních jednání v souvislosti s jejich zveřejněním. Vrchní státní zastupitelství v Praze pak NSZ dne 16. 8. 2023 sdělilo, že všechny informace zmiňované v předmětném podání, které bylo původně doručeno na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci dne 18. 5. 2023, byly již řádně v samostatných řízeních příslušnými orgány prověřeny a nebylo zjištěno spáchání trestného činu některým z orgánů činných v trestním řízení. Konkrétně – první samostatné trestní řízení bylo zahájeno již dne 28. 6. 2022, což bylo sděleno obratem i NSZ, a dne 6. 1. 2023 bylo NSZ oficiálně informováno, že toto trestní řízení bylo policejním orgánem ukončeno. Další trestní řízení bylo zahájeno dne 27. 9. 2022, NSZ bylo opět o této skutečnosti informováno obratem, přičemž dne 1. 6. 2023 bylo NSZ informováno, že toto trestní řízení bylo policejním orgánem ukončeno,“ napsala České justici Lenka Bradáčová.
Postup při přijímání a nakládání s různými podáními na státní zastupitelství, včetně trestních oznámení upravuje pokyn obecné povahy NSZ. Podle něho se dozorovému státnímu zastupitelství předkládají k posouzení pouze ta oznámení, která směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení a související s obhajobou obviněných. To však nebyl tento případ.
Jinak řečeno, NSZ poskytlo ono trestní oznámení, které se týkalo podezření VSZ v Praze, tomuto orgánu formou „přehledové informace“. A VSZ v Praze tak mohlo, protože se formálně nejednalo o trestní oznámení, „prověřit“ samo sebe a sdělit, že ve všech věcech, kde již proběhlo šetření z úniku informací a v nichž bylo činné samo či jemu podřízené složky, nebylo zjištěno porušení zákona.
Na tomto místě je třeba připomenout, že v minulosti čelil kárnému řízení za vyřízení anonymu proti své osobě tehdejší krajský státní zástupce v Brně Petr Coufal. Anonym ho tehdy obvinil z úplné banality: zneužití funkce kvůli parkování soukromým vozem na služebním parkovacím místě. Coufal se o této „ptákovině“ (jak to označil šéf brněnských žalobců Jan Sladký) dozvěděl, nechal si podnět postoupit a vyhodnotil ho nikoliv jako trestný čin, ale jako stížnost související se správou státního zastupitelství. Podání pak postoupil ministrovi spravedlnosti. Přesto kárný senát Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že se Coufal se dopustil kárného provinění. A ten obratem rezignoval na funkci.
Samostatnou otázkou je, zda a proč ona „přehledová informace“ tedy obsahovala i obálku anonymního podání s ručně psanou adresou, která následně posloužila jako podklad pro podnět ke kárné žalobě. A pokud ji neobsahovala, jak se obálka trestního oznámení dostala do dispozice VSZ v Praze, které ji následně poskytlo jako podklad pro znalecké zkoumání Kriminalistickému ústavu Policie České republiky.
Znalecký posudek
Jak totiž České justici sdělil nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, NSZ kárné řízení neiniciovalo. K tomu přistoupilo až VSZ v Praze letos v červnu, tedy devět měsíců poté, co oznámilo NSZ, jak naložilo s jeho „přehledovou informací“.
VSZ v Praze zároveň nepopřelo, že si k posouzení, zda písmo na obálce anonymu patří Dagmar Máchové, zjednalo znalecký posudek Kriminalistického ústavu.
„Každý kárný navrhovatel, který se o možném kárném provinění státního zástupce dozví, je pak povinen ve věci možné kárné odpovědnosti státního zástupce konat a přijmout veškerá potřebná opatření směřující k postihu tohoto protiprávního jednání. Mezi taková opatření spadá i vyžadování znaleckých posudků, k čemuž jsou zpravidla využívány zavedené státní instituce. V takových případech je poskytována součinnost bezúplatně,“ uvedla v odpovědi podle zákona o svobodném přístupu k informacím Bradáčová. Ta se v odpovědi vyhnula té části dotazu, která směřovala k tomu, kdo o tom na VSZ rozhodl.
V tomto případě se ovšem státní zastupitelství dlouhodobě pohybuje na samé hraně zákona. V kárném řízení se soudci totiž kární navrhovatelé, předsedové soudů, žádnou takovou pravomocí nedisponují a jsou odkázáni na případné rozhodnutí kárného senátu.
Vedoucí státní zástupci ovšem dlouhodobě postupují podle § 14 a násl. zákona o státním zastupitelství (Právní prostředky zajišťující činnost státního zastupitelství). Mezi ně spadá i § 16c (Odborné vyjádření a přibrání znalce a tlumočníka). Tato ustanovení ovšem hovoří o státních zastupitelstvích, nikoliv o orgánech správy státního zastupitelství a jedná se tak o extenzivní výklad zákona.
Zneužití pravomoci?
Pokud jde o bezplatné vyřizování žádostí mezi státními orgány, pak podle trestního řádu jde o spolupráci, nikoliv o znalecké posudky. Vždy však musí probíhat konkrétní trestní řízení.
VSZ odmítlo poskytnout odpověď i na to, odkud pocházely ony další dokumenty pro účely vypracování znaleckého posudku. Podle tvrzení Dagmar Máchové se totiž mělo jednat o dokumenty, které u ní byly zabaveny během domovní prohlídky pro účely trestního řízení, které Bradáčová dozoruje. A že by se pak v tomto případě jednalo o zneužití pravomoci.
Bradáčová odmítla poskytnout odpovědi s tím, že se jedná o informace, které podléhají výluce ze zákona o svobodném přístupu k informacím podle § 11, odstavce 6. V tomto případě zákon chrání před zveřejněním taktické informace, které by mohly narušit vyšetřování trestné činnosti.
„V rovině obecné je třeba především zdůraznit, že povinný subjekt je jakožto součást soustavy státního zastupitelství orgánem činným v trestním řízení a orgánem pověřeným zastupováním veřejného zájmu v trestních (i v dalších) řízeních. S ohledem na to je nezbytné zachovávat v podstatném rozsahu důvěrnost kvalifikovaných informací o jeho vnitřních rozhodovacích procesech, neboť zveřejnění takových informací by mohlo mít negativní dopady na jeho schopnost hájit veřejný zájem. Některé z žadatelem požadovaných informací lze přitom označit až za (zásadně neveřejné) informace procesně-taktického charakteru, např. informace týkající se „srovnávacího vzorku písma.“ Zveřejnění detailních informací o tom, jak povinný subjekt postupuje při vyřizování určitých typů podání, by tedy nepochybně narušilo jeho dlouhodobou schopnost plnit úkoly uvedené v § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím (např. informace o tom, jak konkrétně probíhá činnost povinného subjektu při vyřizování určitého typu podání, jaký typ podkladů povinný subjekt k zajištění této činnosti obvykle vyžaduje atp., by mohla být zneužívána k procesním obstrukcím či až k maření této činnosti),“ uvádí se mj. v odmítavém usnesení Bradáčové.
Z logiky důvodů, které Bradáčová dále uvedla pro odmítnutí žádosti o informace se ovšem jeví za pravděpodobné, že tyto dokumenty pocházejí z případu Bereta.
I v tomto případě již existuje kárný precedens a Lenka Bradáčová jej musí velmi dobře znát, neboť v něm vystupovala jako obhájkyně. Jde o případ někdejší vedoucí státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni Marie Polákové. Na tu podal kárnou žalobu její nadřízený za to, že použila pro účely kárného řízení odposlechy z konkrétní trestní věci. Rozhodnutí kárného senátu, který shledal, že se tímto jednáním Poláková dopustila kárného provinění, potvrdil následně i Ústavní soud. Nicméně je třeba zdůraznit, že se jednalo o zneužití odposlechů, na která se vztahují přísnější pravidla, nikoliv o informace z trestního řízení obecně.
S rozhodnutím o odmítnutí poskytnout informace s odkazem na zmíněnou výluku se nicméně nelze spokojit a bylo proto podáno odvolání. V dané věci jde totiž o podezření, že představitel správy státního zastupitelství si nechal za účelem disciplinárního řízení prověřit písmo své podřízené s využitím materiálů z jiné trestní věci , přičemž zaúkoloval Kriminalistický ústav Praha k provedení znaleckého posudku bez náležitého řízení.
Petr Dimun
