Na jaře tohoto roku vyhlásily justiční odbory stávkovou pohotovost, která vyústila ve výstražnou stávku za platy justiční administrativy. Připojili se i zaměstnanci Nejvyššího soudu, které podpořilo samotné vedení a soudci. Místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk je ve snaze o zvyšování platů dlouhodobě aktivní. V rozhovoru pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUTAS řekl, jak se podle něj bude situace nadále vyvíjet.
Podhodnocené platy v justici jsou dlouholetým tématem, na které upozorňoval již Váš předchůdce doktor Roman Fiala. Po Vašem jmenování do funkce jste pomyslnou štafetu převzal Vy. Proč je podle Vás dlouhodobě problém najít v rozpočtu peníze pro justiční administrativu?
Základním problémem je již samotný způsob, jak se sestavuje rozpočet justice. Vláda vnímá justici nesprávně jako jeden z mnoha „svých“ resortů, jemuž přiděluje prostředky. Obdobně k tomu žel přistupuje i Poslanecká sněmovna. V důsledku tohoto pokřiveného vnímání se soudnictví jako jediná ze tří mocí ve státě nijak nepodílí na tvorbě svého rozpočtu. Ten se připravuje ve stylu „mnichovské dohody“, o nás bez nás. Výsledkem je dlouhodobé podfinancování soudů, které se projevuje mimo jiné právě na platech justičních zaměstnanců.
Bohužel justice při snaze o nápravu v uplynulých dekádách tak trochu zaspala. Spíše než oněch pověstných „za pět minut dvanáct“ je „pět minut po dvanácté“. Současný stav již ohrožuje samotné fungování soudů, což si žádný demokratický stát nemůže dovolit.
Již mnohokrát byly v médiích zmíněny nízké nástupní platy např. zapisovatelek, často na úrovni minimální mzdy, případně je ještě nutné základní plat ze strany soudu „dorovnávat“ do zaručené mzdy. Nebo desetitisícový rozdíl v průměrných měsíčních platech justiční administrativy oproti průměrným platům veřejné správy, kdy ministerstvo financí nakonec souhlasilo s nárůstem o polovinu této částky, a to do roku 2025. Stále platí tato dohoda?
Popisovat zde tragické platy většiny justičních zaměstnanců by bylo nošením sov do Athén. Jakkoliv jsou samotné tarify zcela špatně nastaveny a bude muset dojít k jejich změně, základním problémem je nedostatečný objem prostředků na platy. Protože, zjednodušeně řečeno, bude-li objem prostředků dostatečný, jsme schopni zaměstnancům vyplácet slušné platy i při špatně nastavených tabulkách. Proto jsme se při jednáních s ministrem financí soustředili na objem prostředků, které soudy dostávají na platy.
Mohlo by vás zajímat
Dohoda o zvýšení tohoto objemu na úroveň průměrného rozpočtovaného platu ve státním sektoru, bez započtení ozbrojených složek a školství, je jen prvním krokem, v danou chvíli nejlepším možným kompromisem, který však zdaleka nestačí k dosažení nápravy. Vláda tuto dohodu plní, nicméně další přijaté kroky její pozitivní efekt téměř vynulovaly.
Mezi zaměstnanci justice panuje v tuto chvíli určitá deziluze, která se týká zvyšování nejen nominální, ale i reálné mzdy. Sice zaměstnanci dostali částečně přidáno, ale naopak přišli o odměny či některé benefity, k tomu všemu můžeme přičíst inflaci. Možná je moje otázka předčasná, když ještě není splněna výše uvedená dohoda, ale je ministerstvo otevřeno i dalšímu navyšování platů než dle dohody z roku 2023?
Já se této deziluzi vůbec nedivím. Bohužel současně se zvýšením rozpočtované částky na zaměstnance došlo i v justici, stejně jako ve většině ostatních státních sektorech, ke snížení objemu prostředků na platy o 2 %. Vláda tak druhou rukou vzala část toho, co první rukou dala. Současně došlo ke snížení FKSP o 50 %, a ke změně vyplácení náhrady platu v prvních 14 dnech nemoci. Oproti minulým letům se tato náhrada vyplácí z prostředků určených na platy, v důsledku čehož se snižuje objem těchto peněz. Proto také na mnoha soudech předsedové mírné zvýšení objemu prostředků na platy nepromítli do nárokových složek platu a místo toho čekají, jak se tyto změny promítnou v celkovém objemu a kolik peněz bude možné zaměstnancům dát alespoň na odměnách.
Kdyby se nám nepodařilo vyjednat, že se rozpočtovaná částka na plat zaměstnance justice postupně zvýší o cca 5.000 Kč, došlo by dokonce k poklesu nominální výše platů, anebo k propouštění zaměstnanců, a to v situaci, kdy jich je již tak nedostatečný počet. Nicméně v situaci, kdy všichni doufali ve viditelné zvyšování svých platů, je to opravdu hodně slabá útěcha.
Ale zpátky k Vaší otázce, k dalšímu významnému zvýšení platů bude muset dojít, jinak se nám soudnictví může zhroutit jako domeček z karet. Tady vycházím z jednoduché úvahy. Stát jako zaměstnavatel musí respektovat vlastní pravidla a za stejnou práci platit svým zaměstnancům stejnou odměnu. V současné době tomu tak není.
Mohou se naplnit obavy, že zaměstnanci, kteří věřili ve zlepšení jejich finanční situace, začnou v následujícím roce odcházet do jiných sektorů veřejné správy nebo soukromého sektoru?
Samozřejmě mohou. Ono se tak ostatně na řadě soudů již děje. Je hrozně smutné vidět, že odchází či se chystají odejít i lidé, kteří byli v justici řadu let a patří mezi naše klíčové zaměstnance.
Jak by taková situace ovlivnila chod justice? Už nyní se přitom objevují zprávy, že na některých soudech hrozí, že se kvůli nedostatku administrativního personálu „přestane soudit“, případně může být výrazně zpomalen průběh soudního řízení. Hrozí státu, že bude muset následně odškodňovat účastníky za průtahy v řízení, jelikož z objektivních příčin nebude možné „soudit v reálném čase“?
To, co popisujete, je vlastně jen začátek. Postupná paralýza soudů může ohrozit samotnou podstatu demokratického právního státu. Politici si musí uvědomit, že justice představuje „core business“ státu; jde o oblast, bez které se neobejde. Současný nabobtnalý stát nemá – na rozdíl od jiných činností, které provozuje a snaží se je ufinancovat – v případě justice volbu, zda ji bude při omezených zdrojích financovat.
Máte přehled o celkovém počtu zaměstnanců, kteří opustili justici kvůli platovým poměrům? Např. Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl 62 zaměstnanců a další soudy Ústeckého kraje dokonce 204 zaměstnanců. To už působí jako poměrně velká čísla oproti celkovému počtu zaměstnanců.
Liší se to soud od soudu. Na některých soudech se každoročně vymění až čtvrtina zaměstnanců. Vůbec nechápu, jak jsou jejich předsedové a ředitelé správ schopni takový provoz racionálně řídit.
Vedle počtu lidí, kteří odcházejí, nás ohrožuje i snižující se schopnost zaměstnávat nové. Kdo do těchto poměrů bude ochoten nastoupit?
Snaha o zlepšení situace a vyjednávání ze strany justice je patrná. Jak vlastně probíhá v současnosti jednání s ministerstvem, resp. s vládou?
Z mého pohledu je mimořádně důležité, aby se justice sama začala podílet na tvorbě svého rozpočtu. Abychom jen jako diváci nesledovali, jak se na našem rozpočtu dohodnou dva reprezentanti výkonné moci, ministr spravedlnosti a ministr financí, respektive jejich úředníci, a zda jim tuto dohodu následně odsouhlasí vláda a Poslanecká sněmovna. Výsledek tohoto pomýleného procesu je každoročně stejný. Justici se přidělí zcela nedostatečné prostředky a v průběhu roku probíhají opakovaná jednání o dodatečném zvýšení rozpočtu z vládní rozpočtové rezervy. A mezitím soudy nejsou s to plnit ani své základní závazky, dluží advokátům, znalcům či tlumočníkům. A další rok se opakuje stejná absurdita. Takto přeci nelze spravovat soudní moc.
Celý problém je vlastně mnohem hlubší. Česká republika postrádá jakoukoliv dlouhodobou koncepci fungování a rozvoje soudnictví. Vše běží samospádem, žijeme z roku na rok, díry záplatujeme a doufáme, že další rok nějak přečkáme. Ještě donedávna tu nebyl nikdo, kdo by se reálně zabýval koncepčními a strategickými otázkami. Je jasné, že takto nelze dále pokračovat.
Když to shrnu, justice se musí etablovat jako rovnocenný partner moci výkonné i zákonodárné a podílet se jak na tvorbě svého rozpočtu, tak na svém další rozvoji.
Kromě otázky platů, posunula se debata o personálním auditu? Plánují se nějaké změny ve struktuře či náplni práce zaměstnanců?
Tzv. personální audit, který v současné době probíhá, považuji za velmi důležitý krok pro další fungování justice. Podaří-li se jej provést správně, získáme poprvé nástroj, který nám pomůže lépe určit personální a materiální potřeby soudů. Tedy kolik a jakých lidí soudy potřebují, aby mohly efektivně a kvalitně plnit své poslání. Případně jaké kroky by přinesly lepší a efektivnější využití materiálních a lidských zdrojů. Současně získáme přiměřeně objektivní podklad pro další jednání o rozpočtu justice, počtu soudců a zaměstnanců a jejich struktuře. Zmíním – jen jako příklad – dva body, které jsou nabíledni. Za prvé, jestliže zákonodárce určí, že se noví soudci budou vybírat primárně z řad tzv. justičních kandidátů, musí justice dostat tabulková místa a peníze na tyto nově vytvořené pozice. To se přes veškeré sliby nestalo. A za druhé, chceme-li soudcům umožnit soustředit se vskutku na samotnou soudcovskou činnost, musíme nejen přijmout mnohem více asistentů na soudy prvního i druhého stupně, ale také zavést pozici tzv. seniorního asistenta. Tedy člověka s praxí, po justiční či jiné odborné zkoušce, jehož kompetence by byly širší než v případě „běžného“ asistenta a pro kterého by byla tato pozice celoživotním a tedy také velmi slušně placeným povoláním. Jen tak dokážeme stabilizovat střední odborný personál a zajistit efektivní a kvalitní výkon soudnictví. A také, jak věřím, mírně snížit počty soudců.
Už v loňském roce došlo na stávkovou pohotovost a v letošním roce se situace opakuje dokonce už i s výstražnou stávkou. Jak probíhá kromě jednání s ministerstvem také jednání s Odborovým svazem justice?
To je otázka na kolegy z odborového svazu, popř. z ministerstva. Já se jednání o platech zaměstnanců účastním v trochu netypické pozici zaměstnavatele, který se snaží zajistit dodatečné prostředky na zvýšení platů našich zaměstnanců. Mým úkolem je udělat maximum pro to, aby soudy dále plnily své poslání, což se bez peněz samozřejmě nedá. Vyšší aktivitu samotných zaměstnanců vítám a – jak už jsem opakovaně v různých rozhovorech říkal – držím jim palce, aby ve svých jednáních s ministerstvem byli úspěšní.
V jednom z rozhovorů jste uvedl, že „justice dělá za málo peněz hodně muziky“. Nedostatek financí není jen v oblasti platů, ale také například v IT. Dlouhou dobu se mluví o elektronizaci justice, avšak na takovou investici nejsou dostatečné finanční prostředky. Přestože na české soudnictví jde z rozpočtu pouze 0,3 % HDP, byla by elektronizace jednou z vhodnějších možností, jak snížit z dlouhodobého hlediska náklady na chod justice?
Začnu odzadu. Já si vůbec nemyslím, že je na místě uvažovat o nějakém snižování nákladů na justici. Naopak, do justice musí začít proudit více peněz. Úkolem soudů je podle Ústavy poskytovat ochranu právům a rozhodovat o vině a trestu za trestné činy. To není nějaká nízkonákladová činnost. Nic takového jako levná a současně kvalitní justice neexistuje.
Elektronizace justice je typickou ukázkou chybějící strategie a koncepce, stejně jako chybějících peněz. Mluví se o ní přes čtvrt století, ale přes určité pokroky – na rozdíl do doby, kdy jsem přišel do justice, už nepíšeme na psacích strojích – jsme víceméně na začátku. Tak trochu přešlapujeme, látáme díry a zoufale (a dlužno dodat, že zatím neúspěšně) se snažíme dohánět „svět tam venku“. Stačí se jen podívat na naše systémy, které stojí na nástrojích z devadesátých let a které v současné době působí jako koňský povoz na závodním okruhu F1. Samozřejmě se i justice bude muset přizpůsobit 21. století, tzn. ke skutečné elektronizaci bude muset dojít. K čemuž jsou poněkud nepřekvapivě zapotřebí kvalifikovaní lidé, koncepce a peníze. Snad se nám nyní objevuje světlo na konci tunelu v podobě projektu elektronického spisu a (konečně vytvářené) koncepční architektury celé elektronizace.
I když mám spolu s Terry Pratchettem trochu obavy, aby se z toho světýlka na konci tunelu nevyklubal plamenomet.
Jsou podle Vás dostatečné možnosti prezentace významných rozhodnutí? Např. nejvyšší soudy svá rozhodnutí již léta zveřejňují na webových stránkách, vydávají sbírky, ale bylo by dobré se v době digitálních technologií podívat i po dalších možnostech?
Tohle je téma na samostatný rozhovor. Velký problém totiž představuje již jen samotné množství rozhodnutí, které vrcholné soudy vydávají. Nepříliš přehledný způsob, jak je předestíráme veřejnosti, včetně téměř nefunkčního vyhledávače, je pak jen dalším střípkem do mozaiky.
Řeknu k tomu jen jednu poznámku. Podaří-li se nám letos rozjet nové webové stránky Nejvyššího soudu, spustíme i již dlouho plánovaný projekt tematicky tříděné judikatury Nejvyššího soudu. Je to jedna z věcí, kterou jsem sliboval při svém nástupu do funkce a kterou se zatím, z více důvodů, nepodařilo realizovat. Nová databáze a nový vyhledávač budou muset samozřejmě následovat, ale opět jsme u peněz, které to bude vyžadovat.
AEQUITAS, red
