Povinnost předkládat tři roky dopředu předsedům soudů vzdělávací plán, jehož obsah a metodiku určí Justiční akademie, je neústavním zásahem do moci soudní a do nezávislosti soudců. Je to další byrokracie a se soudci o návrhu nikdo nejednal. Sama akademie tvoří jen roční plány. Soudní funkcionáři proto důrazně poslanecký návrh zákona odmítají. Česká justice přináší přehled konkrétních námitek soudců Nejvyššího soudu.
Připomínky k poslaneckému návrhu novely zákona o soudech a soudcích zaslal předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy, a to přesto, že soudy včetně Nejvyššího soudu vůbec nebyly do připomínkového řízení přizvány: „Je vcelku zarážející, že tento návrh novely zákona o soudech a soudcích nebyl zaslán Nejvyššímu soudu jako připomínkovému místu k vyjádření, ačkoli se jedná primárně o novelu týkající se všech soudců,“ uvádí v úvodu svých připomínek předseda Nejvyššího soudu. Všichni soudci mají studovat obsah, který určí Justiční akademie podle své metodiky.
Soudci mají přijmout metodu svého vzdělání od jiné moci
Ustanovení zákona, kterým se soudcům nařizuje předkládat tři roky dopředu individuální plán vzdělávání, jehož obsah stanoví Justiční akademie, navrhli poslanci Pavel Blažek, Marie Jílková, Klára Kocmanová, Taťána Malá, Barbora Urbanová a Michal Zuna.
Úplně nové ustanovení § 82 a zní takto:
(1) Soudce předloží předsedovi soudu ke schválení návrh individuálního plánu vzdělávání nejpozději do 6 měsíců od přidělení nebo přeložení soudce k soudu; dále nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby, na kterou byl plán schválen. Individuální plán vzdělávání soudce vypracuje na období 3 let. Předseda soudu může návrh individuálního plánu vzdělávání upravit s přihlédnutím k současnému nebo předpokládanému zařazení soudce a k znalostem a dovednostem soudce.
(2) Pravidla a postup při vypracování a předkládání individuálního plánu vzdělávání, jeho formu, obsah a náležitosti stanoví metodika Justiční akademie.“.
Úplný návrh včetně připomínek Nejvyššího soudu je zde:
Justiční akademie žádné tříleté plány netvoří
Povinné vytváření tříletých vzdělávacích plánů podle metodiky Justiční akademie nebylo s justiční soustavou projednáno. Sama Justiční akademie tvoří plány jen na rok dopředu. Nová povinnost, její plnění, sledování bude vyžadovat od každého soudce i od Justiční akademie další úřadování. Má na to ministerstvo spravedlnosti peníze?, shrnuje fakta a pokládá otázku Petr Angyalossy.
Kromě předsedy soudu se vyjádřil také místopředseda soudu Petr Šuk nebo předsedové trestního a občansko-právního kolegia František Púry a další soudní funkcionáři. Jmenovitě každý za sebe pak navrhli vyslovit s návrhem nesouhlas a návrh odmítnout.
Souhlasí vláda se zásahem poslanců do moci soudní?
Proti poslaneckým návrhům, se důrazně ohradil předseda senátu občansko-právního a obchodního kolegia soudce Zdeněk Krčmář. Jde podle něho o poslanecký zásah do soudní moci: „Důrazně odmítám představu, že by vláda České republiky mohla či měla souhlasit s poslaneckými (sic!) legislativními předlohami, jimiž se zasahuje do činnosti moci soudní změnami základního soudcovského zákona (zákona o soudech a soudcích),“ uvedl v úvodu svých připomínek.
Navíc podle soudce Krčmáře odporuje Ústavě situace, kdy soudci mají mít bez zákonného zmocnění nařízenou povinnost vzdělávat se podle obsahu a metodiky Justiční akademie. Už proto je nutné takový návrh odmítnout.
„Ukládat soudci předkládajícímu povinně (podle § 82a odst. 1 návrhu) předsedovi soudu ke schválení návrh individuálního plánu vzdělávání povinnosti ohledně ,obsahu´a ,náležitostí´ takového jeho plánu ,metodikou Justiční akademie´ bez zákonného zmocnění co do onoho ,obsahu“ a náležitostí´ odporuje článku 79 odst. 3 Ústavy,“ uvedl soudní funkcionář.
Soudcům je uložena zcela nejasná a protiústavní povinnost
Co je obsahem návrhu, shrnul předseda senátu trestního kolegia Radek Doležel: „Přináší individuální plán vzdělávání, o kterém není nic bližšího známo, ačkoli jeho vypracování (patrně řádné) by mohlo být sankcionovatelnou (v případě porušení) povinností každého soudce. Není zřejmé, o čem by se měl soudce vzdělávat (v právu, ve forenzních disciplínách či v nějakých dalších, s jeho funkcí nesouvisejících oborech), jakým způsobem (samostatně, návštěvou kurzů), kde (na domovském soudě, dojížděním do jiného města), jak často (každodenně či jednou za rok), zda přezkoumatelně (např. složením nějaké zkoušky).“
„A taková zcela nejasná a protiústavní povinnost by měla být pod sankcí uložena soudcům, jejichž atribut nezávislosti je ústavní hodnotou (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Což tedy ve svém souhrnu shledávám nemožným,“ uvedl předseda trestního kolegia.
K připomínkám Petra Šuka a Františka Púryho se pak připojili předsedové senátů Roman Fiala a Zbyněk Poledna.
Nesouhlasné stanovisko adresované místopředsedovi vlády a předsedovi Legislativní rady vlády Michalu Šalomounovi rovněž podpořili analytici legislativy Nejvyššího soudu nebo odborová organizace.
Irena Válová
