Odsouzení ve známé kauze Bereta si na odvolací líčení u Krajského soudu v Praze ještě dost počkají. Rozsudek na soud doputoval v březnu, ale „s ohledem na značnou rozsáhlost spisového materiálu a zároveň nutnost vyřizování dalších věcí napadlých do senátu je spis nadále studován“. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová tvrdí, že její podřízená z městského státního zastupitelství Dagmar Máchová, elitní protikorupční detektiv Radek Holub a celník Pavel Šíma poskytovali soukromému detektivovi Igoru Gáboríkovi v letech 2013 až 2016 neveřejné informace a dokumenty z trestních řízení. Gáborík, a v jednom případě i další bývalý policista Vladimír Zmrhal, je měli podle obžaloby předávat dál, například klientům Gáboríkovy společnosti, která se zaměřovala na detektivní služby a poradenství.
Žalobkyně Lenka Bradáčová původně navrhla čtyři roky vězení pro bývalého policistu Igora Gáboríka, pro další obžalované, pražskou žalobkyni Dagmar Máchovou, policistu Radka Holuba a celníka Pavla Šímu, žádala tříleté podmínky s odkladem na pět let. Bývalému policistovi Vladimíru Zmrhalovi státní zástupkyně navrhla peněžitý trest 100 tisíc korun.
Okresní soud Praha-východ ale návrhy trestů obžaloby výrazně pozměnil. Pražské státní zástupkyni Dagmar Máchové vyměřil tři roky a čtyři měsíce nepodmíněně plus peněžitý trest 150 tisíc korun. Soukromého detektiva Igora Gáboríka pak poslal do vězení na tři roky s peněžitým trestem ve výši 200 tisíc korun, přičemž mu snížil navrhovaný trest o rok, policistu Radka Holuba potrestal vězením po dobu třiceti měsíců a „peněžákem“ ve výši 150 tisíc korun. Celník Pavel Šíma si pak vyslechl trest 36 měsíců z šedesátiměsíční podmínkou, peněžitým trestem 100 tisíc korun a Vladimír Zmrhal roční podmínku a „peněžák“ 40 tisíc korun.
Součástí rozsudku je vyjma peněžitých trestů i propadnutí majetku a zákazy činnosti.
Mohlo by vás zajímat
Analýza rozsudku je k dispozici ZDE.
Odvolali se všichni
Rozsudek vychází z důkazů a tvrzení dnes už zrušeného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Róberta Šlachty a obžaloby vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Obhajoba obžalovaných se do pronesené řeči v podstatě vůbec nepromítla.
Nyní už je jasno, který senát Krajského soudu v Praze bude rozhodovat o odvoláních odsouzených.
„Věc 9 To 74/2024 napadla Krajskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu dne 5. 3. 2024, a to senátu 9 To, podle platného rozvrhu práce (možno nalézt na Rozvrh práce – Krajský soud v Praze – Portál justice) ve složení předseda senátu: Mgr. Roman Lada, soudci: JUDr. Tomáš Jureček, JUDr. Markéta Polanecká,“ uvedla k otázkám Ekonomického deníku tisková mluvčí Krajského soudu v Praze Hana Černá. K žádné personální obměně v senátu, například z důvodu podjatosti, podle Černé nedošlo.
Na další z dotazů Ekonomického deníku Hana Černá, zdali již bylo v této odvolací věci nařízeno hlavní líčení, odvětila: „Ne, nebylo. S ohledem na značnou rozsáhlost spisového materiálu a zároveň nutnost vyřizování dalších věcí napadlých do senátu 9 To je spis nadále studován, nelze se proto prozatím vyjádřit k případnému datu nařízení jednání. Pokud vás zajímá aktuální stav této kauzy, můžete ji sledovat na veřejně dostupném portálu Ministerstva spravedlnosti ČR justice.cz v záložce E_SLUŽBY A INFOSERVIS pod INFOSOUD Vyhledání spisu (justice.cz) a INFOJEDNÁNÍ Vyhledání spisu (justice.cz). Je nutné zadávat Krajský soud v Praze a naši spisovou značku (9To 74/2024).“
V kauze Bereta se nakonec odvolali se všichni obžalovaní i státní zástupce.
„Odvolání obžalovaných, ostatně stejně jako samotný rozsudek, jsou velmi obsáhlá. Stručně by se dalo shrnout, že shodně namítají, že skutkové závěry soudu prvního stupně nemají oporu v provedeném dokazování a požadují buď zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k novému projednání nebo zproštění. Odvolání státního zástupce se týká jen prvního obžalovaného (Igora Gáboríka – pozn. red.), žádá zpřísnění trestu, a to alternativně buď nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo trestu peněžitého,“ dodala mluvčí soudu Hana Černá.
Překvapení pro všechny
Rozhodnutí provoinstančního soudu loni v dubnu v podobě dvou trestů „natvrdo“ oproti návrhu obžaloby překvapilo nejen obžalované, jejich právní zástupce, novináře i veřejnost.
Předseda senátu Michal Matouš po vynesení rozsudku obhajoval mimo jiné místně nepříslušné a účelové povolování odposlechů v Chebu, přičemž místní příslušnost při povolování odposlechů nebyla v té době judikována, ale i prohlídky auta obžalovaného soukromého detektiva Igora Gáboríka bez povolení soudu. Při ní bylo zajištěno několik jeho telefonů a policie je začala odposlouchávat.
Předseda senátu, který na začátku líčení zkonstatoval, že šlo „o prohlídku jako vyšitou“, při vynášení rozsudku prohlásil, že nešlo o soukromí podezřelého, protože Igor Gáborík v autě šeptal, vedl jednání mimo vůz a používal rušičku.
Matouš při odůvodnění rozsudku zmínil i to, že se kauza ocitla před jeho soudem, kam byla podle informací Ekonomického deníku posunuta z obav nad rozsudkem účelově posunuta, přestože spadala do gesce pražského městského soudu. Matouš uvedl, že drobná část trestné činnosti se měla odehrávat v této jurisdikci, takže je řízení před tímto soudem v pořádku.
Tři roky trvající hlavní líčení odůvodnil nepříliš zkušený soudce Michal Matouš především zátěží pandemie Covidu-19. Soudce narozený v roce 1987, působil dříve jako asistent soudce Ústavního soudu, asistent soudkyně Nejvyššího správního soudu a advokátní koncipient. Soudcem Okresního soudu Praha-východ se Matouš stal teprve v roce 2020. Předseda senátu při obsáhlém čtení dlouhého rozsudku z papíru zmiňoval také závažnost a náročnost kauzy.
„Šlo o přátelské vztahy, které pro nás překročily v rámci poskytovaných laskavostí a protislužeb hranice trestnosti. Byli zkušenými vzdělanými erudovanými profesionály ve svých funkcích, trošku nás jejich činnost zarazila,“ uvedl v odůvodnění předseda soudního senátu Michal Matouš.
„Rozsudek je opsaná obžaloba i s chybami,“ reagovala na verdikt pro Radiožurnál Dagmar Máchová s tím, že od údajného spáchání uplynulo deset let.
Pražská vrchní státní zástupkyně (VSZ) Lenka Bradáčová tvrdí, že Máchová, Holub a Šíma poskytovali někdejšímu detektivovi – soukromému detektivovi – Igoru Gáboríkovi v letech 2013 až 2016 neveřejné informace a dokumenty z trestních řízení. Gáborík, a v jednom případě i Zmrhal, je měli podle obžaloby předávat dál, například klientům Gáboríkovy společnosti, která se zaměřovala na detektivní služby a poradenství.
„Co se týká pana obžalovaného Gáboríka, je základní přitěžující okolností soustavnost páchání trestných činů, mnohost těchto trestných činů. V podstatě on je v pozici iniciátora jednání, u něhož se sbíhaly informace, které získával neoprávněně z trestních řízení od různých složek veřejné moci,“ řekla ve své závěrečné řeči Lenka Bradáčová.
Tu přednášela přibližně čtyři hodiny, podrobně se věnovala jednotlivým skutkům a tomu, jak se obžalovaní při hlavním líčení hájili. Gáborík, který v minulosti pracoval jako policista a pohyboval se v bezpečnostní komunitě, podle Bradáčové musel vědět, že pokud obžalovaní jeho žádostem o informace vyhoví, poruší tím svou povinnost. Všichni obžalovaní si pak podle Bradáčové byli vědomi toho, že jednají protiprávně. Jejich vinu podle Bradáčové prokazují nejen odposlechy, ale i výpovědi svědků a další důkazy.
Jak to, že tady není?
Ekonomický deník už zmínil i závěrečné řeči obžalovaných Igora Gáboríka nejprve udivila nepřítomnost Lenky Bradáčové při pronášení závěrečných řečí obžalovaných.
„Je škoda, že neslyšela to, co tu zaznělo a zaznívá, snad to je neprofesionální či neslušné, snad i zbabělé. Samozřejmě si o tom mohu myslet, co chci, někdo, kdo by důkladně nastudoval její obžalobu, spisový materiál a sledoval průběh zde u vašeho soudu, slyšel všechny argumenty obžalovaných a jejich advokátů, by mohl říci, že se ani nediví, že tu není,“ začal Igor Gáborík.
Kauza Bereta byla v médiích vždy prezentována jako obrovský zločin, který je zadokumentovaný roky sledování a odposlechů. Tomu však podle Gáboríka neodpovídala ani dvousetstranná obžaloba ani desítky tisíc stran spisu.
„V rámci mnoha dní v hlavním líčení jste sami viděli a slyšeli, že nejde o žádné zločinné spiknutí, ale jen o domněnku obžaloby, o umělý závěr paní státní zástupkyně, postavený na fragmentech telefonních odposlechů a rozhovorů a jejich fabulací,“ prohlásil Gáborík.
„Zvrácená snaha vedená až chorobnou touhou za každou cenu na nás najít něco trestného, je patrná od samého počátku prověřování – vyšetřování. Výmysly, úpravy skutečností a pozměňování výpovědí se staly pro policii a státní zástupkyni Bradáčovou samozřejmou praxí. Toto všechno nakonec kulminuje i v závěrečné řeči paní Bradáčové. Položme protokoly z hlavních líčení, výslechy, nahrávky z odposlechů proti jejím tvrzením a uvidíme to zcela jasně. Uvedu pár příkladů z její přednesené řeči. Paní Bradáčová jde i tak daleko, že mezi svědky mé údajné trestné činnosti řadí i pana Salamánka a pana Hercíka, mé společníky, kteří hned na počátku odmítli vypovídat, ani později nikdy nevypovídali. Z pana Szaba, zástupce PMI, udělala spojku mezi pachateli trestné činnosti (myšleno mě a Pavla Šímu). Pokyn vrchního státního zástupce pana Havla z roku 2016 u případu Českých drah schválně nahrazuje jeho pokynem z roku 2017. Můj rozhovor s Pavlem Šímou o způsobu zpracování tabáku vykazuje jako únik informací. Soukromí v mém autě neguje používáním rušičky. Vzpomeňme si, kolikrát bylo slyšet rušičku v mém autě při přehrávání hodin odposlechů – možná jednou na krátkou chvíli, vícekrát určitě ne,“ uvedl dále soukromý detektiv.
Nepřístupný vyloučený spis
Gáborík soudu sdělil, že nikdy nikoho nenaváděl k trestné činnosti a trestnou činnost nepáchal. Nastínil také, že soud nepřistoupil na žádost obžalovaných na vydání minimálně jednoho vyloučeného spisu ke kauze Bereta. Ten by mohl obsahovat i informace použitelné pro obhajobu, ale pro obžalované je nedostupný. Podle neoficiálních informací z bezpečnostních kruhů má být prošpikována dalšími odposlechy a sledováním. Mimo jiné v něm vyšetřovatelé podle kuloárních informací mířili i na některé pražské soudce.
„Navíc spis, respektive celé řízení, se jeví jako zpravodajské. Kdybychom měli k dispozici vyloučenou část tohoto už tak rozsáhlého spisu, přesvědčili bychom se o tom. Nejen že bychom se dostali k dalším důkazům o naší nevině, ale jasně bychom viděli, na jakou skupinu osob masivní nasazení operativních prostředků cílilo. Už jsem o tom hovořil ve svých výsleších u policie a také u tohoto soudu. Vybraní policisté a špičky VSZ monitorovaly v rámci tohoto prověřování významné osoby z politiky, advokacie a soudu, a také podnikatele a policisty. O tom vlastně podle mého přesvědčení celý případ je. My jsme byli pouze zástěrka a krytí. Odstavení JUDr. Máchové od vyšetřování Sittů kamarády a vyšetřovateli naší kauzy v jedné osobě a jejich společná snaha se žalobci udržet Sittu ml. v pozici svědka ve věhlasném případu VSZ se zde jeví velmi reálně. Absence vyloučeného spisu v tomto řízení u vašeho soudu vnímám jako velkou výhodu pro orgány činné v trestním řízení a žalobkyni. Nám všem obžalovaným byl upřen prostor pro naši obhajobu a byli jsme tak zkráceni na našich právech. Stejně tak vnímám odmítnutí provedení výslechů svědků Mgr. Michala (advokát lobbisty Ivo Rittiga – pozn. red.) a MUDr. Dbalého (exředitel nemocnice Na Homolce – pozn. red.) u tohoto soudu, o jejichž odposlech a deník se žalobkyně opírá ve své obžalobě a závěrečné řeči. Soud provedl dokonce i důkaz pouze deníkem MUDr. Dbalého,“ upozornil Gáborík.
Soukromý detektiv dodal, že spoluobžalované Holuba ani Máchovou nikdy k ničemu nenaváděl a žádné informace od nich nevyzvídal.
„To je naprostý nesmysl a ničím nepodložené tvrzení obžaloby, o čemž jste se sami v hlavním líčení přesvědčili. Nic takového tady nezaznělo, a to ani přes roky odposlouchávání a sledování. Ve zbytku odkazuji na závěrečné řeči všech obžalovaných a jejich advokátů, zejména mého obhájce. Žádám, abych byl zproštěn obžaloby,“ uzavřel Igor Gáborík svou závěrečnou řeč.
Nemá dostatek důkazů, uvádí nepravdy, není nestranná
„Doufala jsem, že pro provedeném dokazování u hlavního líčení bude závěrečný návrh státní zástupkyně její sebereflexí, kdy uzná, že řízení provázela pochybení a že uzná, že pro obvinění vznesená v obžalobě nemá dostatek důkazů… …Státní zástupkyně zašla ještě dál a ve své závěrečné řeči uvedla i nepravdivé skutečnosti. Potvrdila tak naše přesvědčení, že nebyla a není nestranná, a že je navíc vůči nám osobně zaujatá,“ začala svou řeč státní zástupkyně Dagmar Máchová. A tyto nepravdy z úst Bradáčové rozvedla ve své řeči konkrétně a obsáhle.
Návrh čtyřletého trestu u Gáboríka je podle Máchové naprosto nepřiměřený, ačkoliv je v sazbě 1 rok až 6 let, Bradáčová mu navrhla nepodmíněný trest blíže horní sazby.
„Nevzala v úvahu, že první skutek měl být spáchán přesně před 10 lety. Máchové, Šímovi, Holubovi navrhla zákaz činnosti ve složkách, které vůbec nepřipouštějí pro výkon pravomoci pravomocné odsouzení. Máchové a Zmrhalovi navrhla peněžité tresty, ačkoliv u Zmrhala jde o důchodce, u Máchové v případě odsouzení rovněž,“ pozastavila se žalobkyně Máchová.
Provedenými důkazy v tomto trestním řízení se podle Máchové závěry obžaloby nepotvrdily.
„Některé jsou zcela nepravdivé, o některých přetrvávají pochybnosti a některé by mohly mít sotva dopad i v kárném provinění. K žádné trestné činnosti u nikoho z obžalovaných nedošlo, naopak ze způsobu vedení přípravného řízení vyplývá podezření, že bylo nedůvodné a nezákonné,“ vytkla policii a obžalobě Máchová.
Podle ní byla zcela vyvrácena konstrukce obžaloby spočívající v tom, že „obžalovaní Máchová, Holub a Šíma měli klientelistické vztahy s obžalovaným Gáboríkem, kterému pomáhali ze svých pozic státní zástupkyně, policisty a celníka v jeho podnikatelské činnosti soukromého detektiva tím, že mu jako soukromé osobě poskytovali informace z trestních řízení, z elektronických databází MSZ v Praze, Policie ČR ÚOKFK a Celní správy, které on měl využívat pro své detektivní činnosti ve prospěch osob podezřelých a vyšetřovaných a za to měli inkasovat od Gáboríka úplatky“.
Odveta kvůli svědkovi z kauzy dopravního podniku
Dagmar Máchová soudu vyjevila, proč o ni detektivové Róberta Šlachta z ÚOOZ a VSZ v Praze zajímali. Z vyšetřování kauzy Bereta podle ní vyplynulo kvůli tomu, že dozorovala případ korunního svědka obžaloby Vladimíra Sitty mladšího v případu údajného tunelování pražského dopravního podniku, které se u soudu neprokázalo. Sittu si policie i státní zastupitelství pro soud doslova hýčkali.
„V průběhu let 2013 až 2016 jsem byla opakovaně upozorňována různými osobami, že jsem sledována a odposlouchávána. Mezi ně dokonce patřily i tři obviněné osoby, jejichž různá trestní stíhání jsem jako státní zástupkyně na MSZ v Praze dozorovala. Informacím jsem zpočátku nevěřila, neshledala jsem pro ně žádné opodstatnění. Později jsem však zaznamenala úniky ze svých služebních i soukromých hovorů pocházející z odposlechů. Po odhalení odposlouchávacího zařízení v bytě mého druha v roce 2014 mi bylo podezření o sledování potvrzeno GIBS (včetně informace, že sledování provádí policejní útvar ÚOOZ). Dále jsem zjistila, že dozor nad postupy tohoto policejního útvaru vykonává na VSZ v Praze JUDr. Bradáčová. Důvod svého prověřování jsem si dala do souvislosti s případem Sitty a spol., který jsem v dané době měla na starosti na MSZ v Praze. V této trestní věci byly v zajištěném služebním notebooku společnosti Neograph nalezeny emaily, ty jsou založeny ve spise prokazující, že policisté z ÚOOZ provádějící mé prověřování jsou přátelé tehdy obviněného Ing. Vladimíra Sitty – zejména David Plecitý. Během prohlídky jiných prostor a pozemků v této věci prováděné příslušným policejním orgánem ve společnosti Neograph zasáhli do této prohlídky neoprávněně policisté ÚOOZ se záměrem pomoci obviněnému Ing. Sittovi,“ konstatovala Máchová. O kontaktech detektiva Plecitého z ÚOOZ a Sitty psal Ekonomický deník podrobně ZDE.
„Kvůli případu Sitta probíhaly opakovaně mezi mnou a vrchní státní zástupkyní Bradáčovou ve stejné době (2013-2016) konflikty, kdy jsem dokonce jsem na základě nátlaku Bradáčové na mou nadřízenou obdržela poprvé ve své kariéře písemnou výtku. Ta se však netýkala mé práce, ale osobního střetu s jmenovanou. Kopie této výtky je rovněž založena v trestním spise. Následovaly další a další stížnosti od VSZ v Praze k mé osobě, které jsou založeny v příslušných dozorových spisech a ve správním spise MSZ v Praze. Z nich je zřejmý nepřátelský a šikanózní přístup JUDr. Bradáčové k mé osobě. Například ve věci Sitty provedlo VSZ v Praze cca 23 dohledů – běžně se provádí 1 až 2 dohledy. Důkazem mého tvrzení o podjatosti státní zástupkyně a policejního orgánu je dozorový spis Městského státního zastupitelství v Praze týkající se Sitty, který se však ve spise nenachází ani v kopii, ačkoliv byl policejním orgánem zajištěn při prohlídce na Městském státním zastupitelství v Praze. Z něj lze kromě enormního počtu dohledů a výtek zjistit, že VSZ v Praze iniciovalo stížnost pro porušení zákona, kterou bývalá ministryně spravedlnosti Válková podala ve prospěch obviněného (zcela nezvyklé v neskončené věci). Stížnost byla Nejvyšším soudem zamítnuta. Tento neúspěch vrchní státní zástupkyně se projevil nesporně v mém dalším a dalším sledování. Stížnosti a výtky VSZ v Praze vůči mé osobě a vůči mé práci z let 2013 až 2016 – z doby mého prověřování policejním orgánem pod dozorem VSZ – jsou rovněž obsaženy i v dalších mnou dozorových spisech. Osobní spory mezi mnou a vrchní státní zástupkyní v posuzovaných letech potvrdili svědci státní zástupci z MSZ v Praze JUDr. Čapková, JUDr. Hercegová, JUDr. Horská a další,“ uvedla dále žalobkyně.
„Skutečným důvodem – tedy nezákonným – mého prověřování byly mé procesní postupy a právní názory ve věci Ing. Sitty. Ty byly současně i předmětem dohledu a na této úrovni měly skončit. Důkazem tohoto skutečného důvodu mého prověřování jsou i příkazy Okresního soudu Praha-východ k provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků z května roku 2016, kdy jako důvod prohlídek u mě a mého druha je uvedeno (v souladu s návrhem vrchní státní zástupkyně) v možném nalezení písemností k osobě Ing. Vladimíra Sitty a společnosti Neograph, ač pro takový důvod prohlídky soud neměl vůbec oporu ve spise. O podezření z trestného činu v souvislosti se Sittou nebyl nikdy vydán záznam dle § 158/3 tr. řádu, žádné dokumenty k případu se ve spise nenacházely a tento důvod prohlídek státní zástupkyně ve svém návrhu soudu ani neodůvodnila, aby z něj soud mohl vycházet,“ pokračovala Máchová.
Důvodem mého prověřování na samém počátku v roce 2013 tak nebyla kauza Havlín, ani důvodné podezření z vynášení informací z trestních spisů, ale snaha pomoci trestně stíhané osobě. Důkazem tohoto závěru je výpověď svědka Jana Kopeckého, který byl přítomen nezákonnému bránění policistů z ÚOOZ prohlídkám jiných prostor a pozemků ve spol. Neograph na Krajském ředitelství policie hlavního města Praha ve prospěch Sitty v době konání prohlídek ve společnosti Neograph. O této situaci jsem také věděla od policistů provádějících prohlídku. O tom Ekonomický deník informoval ZDE.
„Když jsem v průběhu trestního řízení Sitty a spol. zjistila, že tehdy obviněný Ing. Sitta – nejen on, ale i další obvinění – je obeznámen s mým prověřováním a zjistila jsem úniky ze svých hovorů, učinila jsem některá opatření na svou ochranu a na ochranu služebních skutečností. Toto jsem oznámila svým nadřízeným na MSZ v Praze, kteří to jako svědci potvrdili,“ prohlásila Dagmar Máchová.
Nezákonná prohlídka vnitřních prostor vozidla
Detektivové i státní zástupkyně mají v kauze Bereta ještě jeden další velký problém. Detektivové ÚOOZ totiž při sledování Igora Gáboríka provedli 24. září 2014 v ulici Na Příkopě na Praze 1 prohlídku jeho vozu. Našli při ní Gáboríkovy osobní věci, které zadokumentovali v protokolu ze sledování o den později.Velitel ÚOOZ Robert Šlachta v protokolu ze sledování věcí pak o měsíc později označil vniknutí do Gáboríkova auta za „skrytou prohlídku vnitřních prostor vozidla“.
Při prohlídce detektivové našli osobní věci, především mobilní telefony. Po jejich rozebrání detektivové zajistili identifikační údaje IMEI a následně i telefonní čísla, se kterými byly přístroje užívány. Poté policie, respektive státní zástupkyně, podala soudu návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu těchto telefonů.
Lenka Bradáčová v ten samý den, kdy jí byla doručena žádost Šlachty o odposlouchávání nalezených Gáboríkových telefonů, podala Okresnímu soudu v Chebu návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
V žádosti uvedla, že telefony byly nalezeny při sledování vnitřních prostor vozidla. Byla si tedy vědoma toho, jakým způsobem byly IMEI telefonů a jejich čísla získány. Měla k dispozici žádost Šlachty a protokol o provedení této prohlídky, kterou Šlachta označil jako „skrytou prohlídku vozu“.
Soudkyně Okresního soudu v Chebu Věra Mathauserová pak odposlechy povolila, přestože musela ze spisu zjistit, jakou kontroverzní metodou byly přístroje identifikovány.
V příkazu k odposlechu se ale o způsobu jejich získání nezmínila. Buďto jí kontroverzní způsob zajištění identifikátorů telefonů přišel nedůležitý, nebo tak učinila, a nebo prostě nečetla ani spis, ani návrh vrchní státní zástupkyně v Praze.
Následně právě na základě zmíněných identifikačních údajů k nalezeným telefonům byly postupem trestního řádu zjištěny údaje z odposlechu těchto telefonů a staly se podkladem trestního stíhání Igora Gáboríka.
Podle § 83a odstavce 1 trestního řádu je přitom oprávněn nařídit prohlídku jiných prostor (automobil) a pozemků předseda senátu, a znovu soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce. Příkaz k prohlídce se pak následně doručí osobě, u které se prohlídka koná.
Obhájci a obžalovaní u Okresního soudu Praha-východ, kde probíhá hlavní líčení v kauze Bereta, proto tento akt označili za nezákonný a u soudu jej namítli. Stejně jako nepoužitelnost důkazů, které byly z takového procesního úkonů opatřeny.
Bradáčová: „Jaká prohlídka? Jen ohledání“
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová ale všechny přítomné u soudu překvapila, když začala postup policistů omlouvat s tím, že nešlo o prohlídku vozu, ale pouze jen o jakési ohledání, které nevyžaduje příkaz soudce.
„Námitka je ta, že k žádné prohlídce nedošlo. Už Ústavní soud ve svých rozhodnutích zcela jasně vymezil, jak se liší úkony ohledání věcí, ohledání místa, nasazování operativně pátracích úkonů na druhé straně a prohlídky. Sám trestní řád mluví o tom, že prohlídkou je velmi aktivní postup policejního orgánu, a tady si dovolím z ústavního nálezu, který odlišuje právě ony procesy bezprostředního pozorování od nalézání důkazů formou aktivní účastí na domovní prohlídce, která je úkonem daleko intenzívnějším. Takže nemluvme prosím o prohlídce, žádná taková prohlídka ani nebytových prostor, ani obydlí, neproběhla,“ prohlásila u soudu Lenka Bradáčová.
Problém spočívá v tom, že z tohoto velmi pravděpodobně nezákonného aktu vzešly důkazy, které jsou použity v trestním řízení v kauze Bereta. Obhájci argumentují takzvanými plody z otráveného stromu – z nezákonného aktu nemohou vzniknout zákonné důkazy.
„V neposlední řadě je to opakovaně o tom, zda se používá doktrína angloamerická nebo nepoužívá. Já si dovoluji tvrdit, že veškerá rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu mluví v tom smyslu, že se (tato doktrína – pozn. red.) nepoužívá, tudíž tady není ani na místě, aby soud nějak dovozoval jeden důkaz od druhého,“ uvedla dále Bradáčová.
Soudce: „Prohlídka jak vyšitá“
Předseda senátu Okresního soudu Praha-východ Michal Matouš ovšem v hlavním líčení s argumentací Bradáčové nesouhlasil, a uvedl, že to byla prohlídka „jak vyšitá“. „Pokud jde o prohlídky vnitřních prostor ve voze, tak ze strany státní zástupkyně zde zaznělo, že to bylo ohledání. Ne, nebylo. Byla to prohlídka jak vyšitá a vyžadovala povolení,“ prohlásil předseda soudního senátu.
Za standardních okolností by bylo jednání detektivů Roberta Šlachty označeno jako vloupání do vozu, respektive zneužití pravomoci úřední osoby, a následovalo by trestní stíhání takových osob Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Překvapivé je, že tento nezákonný akt prošel jak přes Vrchní státní zástupkyni v Praze Lenku Bradáčovou, tak chebskou soudkyni Věru Mathauserovou.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
