Ministerstvo spravedlnosti připraví samostatný zákon o jednorázovém odškodnění disidentů, kterým komunistický režim uložil takzvaný ochranný dohled. Finanční odškodné bude přiznávat přímo ministerstvo. Toto řešení ve středu schválila vláda z navrhovaných variant. Uvedl to mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Další zvažovanou možností bylo to, že by odškodnění řešily trestní soudy po vzoru zákona o soudní rehabilitaci.
Ministerstvo by mělo o návrzích rozhodovat v jednostupňovém správním řízení, žadatelé by následně mohli podat žalobu ke správnímu soudu. Podle úřadu je tato varianta jednodušší a rychlejší než cesta trestního soudnictví, a to v jednoznačných případech, kdy je žadatel buď sám schopen doložit ochranný dohled z politických důvodů, nebo mu splnění podmínek potvrdí Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) či Archiv bezpečnostních složek.
Analýzu, kterou vláda projednávala,vypracovalo ministerstvo ve spolupráci s ÚSTR a s Legislativní radou vlády. Navázalo tak na soubor možných opatření k důstojnému zajištění disidentů ve stáří, který vláda přijala po loňské protestní hladovce aktivistů Jiřího Gruntoráda a Johna Boka.
Z předkládací zprávy, kterou má ČTK k dispozici, vyplývá, že dopady každé z navrhovaných variant na státní rozpočet vyčíslilo ministerstvo na pět až 300 milionů korun. Návrh šel do vlády s rozporem ministerstva financí, které trvalo na tom, aby ministerstvo spravedlnosti pokrylo výdaje z vlastních nenavýšených zdrojů. Ministerstvo spravedlnosti argumentovalo tím, že k zabezpečení nové agendy nemá prostředky.
Mohlo by vás zajímat
Zákon o ochranném dohledu byl účinný od roku 1973. Jeho cílem bylo „přispět k dalšímu posílení ochrany společnosti před protispolečenskou činností osob zvlášť narušených, jakož i k dovršení nápravy odsouzeného“.
Soud mohl ochranný dohled uložit na jeden až tři roky. Postihoval jím nejen nebezpečné recidivisty, ale i odsouzené, u nichž nebylo možné předpokládat, že „povedou řádný život pracujícího člověka“. Opatření se tak stalo nástrojem politické perzekuce a legální možností, jak znepříjemnit život lidem, kteří se protivili vládnoucímu režimu – kvůli ochrannému dohledu čelili policejní šikaně i hrozbě návratu za mříže.
