Až u Nejvyššího soudu (NS) skončil desetiletý spor vyšší soudní úřednice s vedením Městského soudu v Brně (MS). Žena totiž nesouhlasila s tím, že v roce 2014 s ní byl ukončen pracovní poměr, přičemž důvodem měl být pouze její důchodový věk. Soudy jí daly zapravdu a rozhodnutí nyní potvrdil i NS. Stát to bude stát skoro dva miliony.
Vedení MS v Brně se v roce 2014 dopustilo nezákonné diskriminace, když ukončilo pracovní poměr s vyšší soudní úřednicí, která předtím odmítla podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru. Soudy shledaly její žalobu jako důvodnou, přičemž na náhradě ušlé mzdy bude muset stát ženě vyplatit za bezmála deset let přes 1,5 mil. Kč. Úřednice také vysoudila 50 tis. Kč za způsobenou újmu a přes 300 tis. Kč za náklady řízení.
Vedení MS v Brně neuspělo s tvrzením, že by za vyhazovem úřednice byly jiné, věcné důvody. Údajný nesprávný úřední postup, kterého se měla úřednice dopustit a měla tak způsobit státu škodu, se neprokázal. A nyní vytýkané nedodržování pracovní docházky shledaly soudy jako účelový argument, neboť ho vedení soudu dlouhodobě tolerovalo a bylo tak v podstatě součástí „firemní kultury“ soudu. Úřednice navíc pobírala vysoký osobní příplatek a nic negativního jí nebylo vedením vytýkáno.
Důchod byl zmíněn vedením
Naopak, v řízení vyšlo najevo, že důchodový věk měl být jako důvod pro ukončení pracovního poměru zmíněn při jednání úřednice s tehdejším místopředsedou soudu. A když spolu s dalšími dvěma zaměstnankyněmi žena nepodepsala dohodu o ukončení pracovního poměru, mělo být vyplacení odstupného místopředsedou soudu uváděno jako důvod, proč byly ostatním úřednicím na příslušném úseku soudu sníženy odměny.
S rozhodnutím se ovšem vedení MS v Brně nesmířilo a podalo dovolání k NS. V něm mj. namítalo, že soudy nerespektovaly judikaturu dovolacího soudu, když nepřihlédly k tomu, že si úřednice po vyhazovu mohla obstarat stejnou pozici u jiných brněnských soudů. V dovolání odmítlo argumentaci odvolacího soudu, že z hlediska věku by bylo dehonestující očekávat, že se bude vyhozená úřednice účastnit výběrových řízení u jiných soudů v Brně. Podle vedení MS se totiž žena „těšila dobrému zdraví a chtěla být zaměstnána“, navíc je o tuto pozici tak malý zájem, že by byla jistě všude vítána.
Podle NS by však muselo jít o konkrétní pracovní nabídku, kterou by žena nevyužila a nelze jí k tíži klást případnou nedostatečnou aktivitu při hledání zaměstnání.
Stát zaplatí i nemajetkovou újmu
„Pro posouzení, zda v případě zaměstnance jsou splněny podmínky pro snížení náhrady mzdy, není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání, ani zda byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť k přiměřenému snížení náhrady mzdy zaměstnanci, který se po neplatném rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nezapojil do práce u jiného zaměstnavatele, by soud mohl přistoupit – jak vyplývá z výše uvedeného – jen tehdy, bylo-li by možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, ale že této možnosti bez vážných důvodů nevyužil; se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce ani s tím, že se neobrátil na úřad práce se žádostí o zprostředkování zaměstnání, zákon možnost snížení náhrady mzdy nespojuje,“ připomněl NS v odůvodnění rozhodnutí.
V něm prakticky ve všem potvrdil předchozí rozhodnutí soudů, pouze mírně upravil výpočet náhrady mzdy. Potvrdil tedy, že ženě náleží mj. plná náhrada ušlé mzdy od ledna 2015 do dubna 2019, o kterou přišla v důsledku diskriminačního jednání někdejšího vedení MS v Brně. Stát bude muset ženě zaplatit ještě zmíněných 50 tis. Kč za nemajetkovou újmu a skoro 300 tis. Kč na nákladech řízení.
Petr Dimun
