Senátní ústavně-právní výbor podpořil nominace právníka a sociologa Jiřího Přibáně a soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) Tomáše Langáška na ústavní soudce. Senátorům oba ve středu vysvětlovali své názory a postoje. Výhrady zazněly i směrem k Ústavnímu soudu (ÚS) a jeho některým rozhodnutím. „Je to velmi nebezpečné, neboť za nouzovým stavem už je jen diktatura,“ kritizoval soudce Langášek ÚS za to, že se odmítl zabývat vyhlášením nouzového stavu v době pandemie. Jiří Přibáň zase vyjádřil pochopení nad zásahy do platů soudců v souvislosti s rozpočtovou odpovědností státu.
Předseda volebního senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) Langášek začínal jako právník u Veřejného ochránce práv, v roce 2003 přešel na Ústavní soud (ÚS). Nejdříve působil jako asistent předsedy Pavla Rychetského, později se stal vedoucím analytického odboru a následně zastával post generálního sekretáře soudu.
Langášek by tak mohl podle svých slov nabídnout kontinuitu a institucionální paměť, která podle něho může na ÚS chybět poté, co současný prezident Petr Pavel odmítl renominace stávajících soudců.
„Můj konzervativní postoj se projevuje při mém výkladu Ústavy a zákonů. Ústava je mladý dokument, jeho tvůrci jsou stále mezi námi a ústavnímu soudci nepřísluší její extenzivní čtení. Nemá do Ústavy vpisovat nová práva, ale ani nová omezení,“ reagoval Langášek na slova prezidenta Pavla, že se jedná o konzervativního kandidáta.
Langášek také na dotaz senátora Zdeňka Hraby obhajoval kontroverzní nález ÚS z roku 2009 v případu poslance Miloše Melčáka. Ten se na ÚS obrátil, neboť se cítil dotčen na svých právech tím, že si tehdejší Poslanecká sněmovna ústavním zákonem zkrátila své funkční období.
Podle Langáška má tento nález několik rovin. Ta základní je, že nelze připustit, aby bylo do Ústavy zasahováno účelově, jednorázovými, byť ústavními zákony. Dále jde o princip vlády na čas a garanci nerušeného výkonu veřejné funkce. Pozitivním výsledkem bylo, že zákonodárce přijal po tomto nálezu systémovou změnu a není podle Langáška vinou ÚS, že ji následně poslanci nevyužili.
Na otázku senátorky Daniely Kovářové ohledně garance práva na platbu v hotovosti v Ústavě Langášek reagoval tak, že mu to dává smysl, a to v širším kontextu práva na to být tzv. offline. Možnost platby v hotovosti totiž podle Langáška zaručuje zachování jisté „nepravidelnosti v systému“.
„Chci mít právo volby. Chci mít možnost projít městem, aniž bych všude zanechával digitální stopu. Vaše banka pak zná vaše zvyky i neřesti a tyto údaje mohou být zneužity,“ vysvětlil Langášek. Zmínil také možné negativní dopady v podobě úbytku lidské solidarity, například sbírek v kostele, ale i finanční gramotnosti, bez níž není podle Langáška demokratická společnost.
Ústava se nemá využívat k řešení sporů
Opačně se postavil k ústavnímu zakotvení manželství jako svazku muže a ženy.
„Je to věc ústavodárce, já bych to ale nedoporučoval. Ústava je dokument široké celospolečenské shody. Využít momentální většiny k její změně znamená, že ji vystavíme riziku, že jiná většina zase v budoucnu provede jinou změnu. Ústava, její hodnoty, musí být sdíleny, žity celou společností. Využívat ji k řešení aktuálních sporů není dobrá platforma,“ sdělil senátorům Langášek.
Senátory zajímalo i to, jak hodnotí nedávný nález ohledně platů soudců.
Podle Langáška, který je sám soudcem, je to otázka bolestivá.
„Nenajdeme více nálezů na jedno téma, než jsou platy soudců. Já rozumím, že současný Ústavní soud se snažil svojí předchozí judikaturu respektovat. Pokud chtějí politici současný způsob výpočtu platu ústavních činitelů změnit, je možné systémově redefinovat platové ohodnocení. Nevím, proč se pořád volí cesta jednorázových řešení,“ konstatoval Langášek.
Ten se naopak kriticky postavil k dalšímu nedávnému nálezu ÚS, který zrušil podmínku chirurgické změny pohlaví při jeho úřední změně. V tomto případě se podle Langáška ÚS naopak v krátké době odklonil od své předchozí judikatury.
„Já jsem v té věci zaujatý, protože jsem zpravodajem rozsudku Nejvyššího správního soudu, který byl napaden ústavní stížností, o níž Ústavní soud rozhodoval. Musím ale poctivě říci, že jsme to měli jednoduší, neboť jsme aplikovali občanský zákoník a byli jsme věrni judikatuře Ústavního soudu. A osobně to pro mne nebylo ani složité rozhodování. Se vším respektem k osobám, které tímto problémem trpí, jsme řekli, že pro právní řád a většinu společnosti má objektivní rozlišování pohlaví smysl,“ vysvětloval senátorům Langášek.
Pojetí pohlaví a genderu
Problém aktuálního nálezu ÚS je podle něho dvojí. Předně neřeší, že je zde objektivní pohlaví a subjektivní vnímání sebe sama.
„Objektivní pojetí pohlaví se tak mění na subjektivní pojetí genderu. A nevěnuje se podstatě těch stížností s argumentem, že tyto osoby se nějak identifikují. Přitom problém nastává většinou až tehdy, když musí vytáhnout občanský průkaz. Ale to lze řešit méně invazivními prostředky než rušit ustanovení občanského zákoníku,“ uvedl Langášek.
Na druhou stranu je podle něho pozitivní, že ÚS dal zákonodárcům prostor, aby to mohli vyřešit. Dodal také, že ÚS byl pod tlakem rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v případu Garcon a Nicot proti Francii. ESLP je přitom podle Langáška „klíčovým majákem svobody a stability lidských práv a byla by škoda tímto jedním rozhodnutím ho znevěrohodnit“. V rámci rozhodování NSS o této konkrétní žalobě se proto pokusili o soudní dialog a vznesli konkurenční argumentaci.
Kritika rozhodování ÚS zazněla od Langáška ještě jednou. A to za jeho rozhodování v době pandemie. Konkrétně zmínil odmítavé rozhodnutí ÚS přezkoumávat vyhlášení nouzového stavu, neboť neshledal svoji pravomoc. „Je to velmi nebezpečné, neboť za nouzovým stavem už je jen diktatura,“ konstatoval Langášek a dodal, že ÚS v tom navíc nebyl ani konzistentní a opět se odklonil od své předchozí judikatury.
Jiří Přibáň je profesorem práva na univerzitě ve velšském Cardiffu, kde vede právně-sociologické Centrum pro právo a společnost. Přibáň v roce 2013 odmítl nabídku na pozici ústavního soudce od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. Senátorům k tomu řekl, že nebylo jasné, koho by Zeman prosadil jako další ústavní soudce a zda by nebyl se svými názory v menšině. „Nechtěl jsem být sepisovatel ústavních disentů,“ uvedl Přibáň.
Suverenita jako hlavní téma
Při svém úvodním představení senátorům Přibáň uvedl, že je právním filosofem, nikoliv technikem a specialistou a jeho hlavním tématem je suverenita v postmoderní společnosti. Suverenitu vnímá jako ústavní hodnotu ve smyslu práv občanů a ústavních institucí, nikoliv jako izolaci od evropského či mezinárodního práva a judikatury.
Označil se za stoupence „ústavního minimalismu“ a připomněl, že v minulosti o této otázce vedl polemiku s ústavním soudcem Pavlem Holländerem. Senátorům také vysvětloval své veřejné vystoupení proti nominaci Aleše Gerlocha, kdy podle jeho názoru nešlo o nátlak na senátory, ale o apel, že se ústavním soudcem nemůže stát ten, kdo jde na ruku mocným.
V reakci na dotaz senátora Zdeňka Hraby, zda má být Ústavní soud katalyzátorem politické diskuse, jak zaznělo v jeho aktuálním „transgender“ nálezu, Přibáň uvedl, že Ústavní soud nesmí nahrazovat demokratický proces a říkat zákonodárci, co a jak má přijmout.
„Ústavní soud definuje procedurálně, jak by demokracie měla fungovat, nechrání jen individuální práva. ÚS však nesmí nahrazovat demokratický proces, nesmí být orgánem, který má říkat zákonodárci, co a jak přijímat. Máme zde suverenitu parlamentu,“ vysvětlil Přibáň.
Změny ústavního systému, včetně zrušení Ústavního soudu či jeho nahrazení nelze podle něho vyloučit, avšak musí se změnit limity ústavní legitimity při jejich schvalování. „Chceme ústavní změny a změny ústavního režimu? Pak musíme změnit limity ústavní legitimity. Já jsem odpůrce referend, je to institut ambivalentní a dvousečný, takové změny by mělo podle mne přijmout ústavodárné shromáždění, nikoliv parlament,“ sdělil senátorům Přibáň.
Proimigrační názory?
Senátora Michaela Canova zajímalo, zda se považuje za kritika konceptu národního státu a také jeho údajné proimigrační názory.
„Nekritizuji národní stát, je to základní demokratická instituce. Národní stát je klíčový zdroj demokratické legitimity i pro fungování nadnárodních organizací. Pokud něco kritizuji, pak je to nacionalismus. Stát je ústavní, právní, demokratický, národ je politický. Jak napsal Ernst Renan, národ je každodenní plebiscit. Národ je vždy cosi občanského, co se rodí každý den a o co musíme usilovat,“ reagoval Přibáň.
Nesouhlasil ani s tím, že by byl „proimigrační“. Podle něho je chybou západní společnosti, že nedokáže rozlišovat mezi migranty a uprchlíky.
„Uprchlíkům je třeba pomoci. Toto jsme v minulosti zažili také. Ale není možné říci, že nikdo není nelegální a všichni mají právo na azyl. Azyl dnes ztrácí svůj původní význam. Je to velký ústavně právní problém v Evropě, který je politicky zneužitelný. Musíme se tomu věnovat, abychom pomáhali uprchlíků, ale neotevřeli dveře každému. To si ovšem vyžaduje politickou odvahu, a ne jen právní argumentaci. Je to primárně věcí politické reprezentace,“ uvedl Přibáň.
Ohledně ústavního zakotvení manželství jako svazku muže a ženy a právo na platbu v hotovosti vysvětlil, že má rád ústavy, které se nemíchají do soukromí občanů a primárně řeší vztah mezi mocí a občanem. Proto by tyto věci měly být řešeny podústavními zákony.
Kriticky se Přibáň vyjádřil směrem k rozhodování Ústavnímu soudu hned několikrát.
Změna pohlaví? Primárně lékařský problém
Předně tak učinil k již zmíněnému tzv. transgender nálezu. Podle Přibáně se totiž v případě změny pohlaví jedná primárně o lékařský a etický problém, který se týká velmi malého zlomku populace. Ve Velké Británii došlo podle něho poté, co se z toho stala ideologie, k selhání lékařů, kteří masivně vycházeli vstříc zájemcům a předepisovali bez rozmyslu blokátory puberty dětským pacientům. Situace se změnila až po zásahu nejvyššího soudu, na který se obrátil jeden z pacientů, který se cítil postupem lékařů poškozený. Soud pak posílil práva pacientů a omezil užívání hormonálních přípravků. „Zbavme se kulturních válek. Bavme se právníci, lékaři, psychologové, jak pomoci osobám, které trpí,“ popsal svůj názor Přibáň. Za zajímavý a pozitivní označil disent ústavního soudce Milana Hulmáka.
Ohledně soudcovských platů konstatoval, že pokud by o této věci rozhodoval, přibyl by další disent. „Budu opatrný, abych nekritizoval. Soudce Wintr je můj bývalý student a já mu po tomto rozhodnutí poslal textovou zprávu: Honzo, já ti děkuji,“ konstatoval Přibáň s tím, že ho zarazila především argumentace nálezu. „Soudci jsou jistě důležitou součástí ústavního systému, ale nežijí ve vzduchoprázdnu. Pokud tedy jde o plošné opatření, je to vyarguementované a týká se to všech ústavních činitelů, pak se dostáváme na šikmou plochu…. Ono to nejde jinak, ale oni jsou opravdu soudci ve vlastní věci a když jsem v takové situaci, musím se chovat obzvláště obezřetně a s přihlédnutím, že nejsou žádná nedotknutelná elita,“ popsal svůj pohled Přibáň.
„Platy soudců rozhodně nejsou na úrovni, která by podstatně ztěžovala či dokonce znemožňovala fungování soudní moci,“ reagoval Wintr ve stanoviscích.
Jako další z příkladů rozhodnutí, k nimž je kritický, zmínil nález, který se týkal hotelu Brioni, kde majitelé podmínili poskytování služeb občanům Ruské federace podpisem nesouhlasu s anexí Krymu.
„Práva a svobody mají i právnické osoby, ale pokud to rozšíříme i na politická práva, můžeme se dostat do situace, která je ve Spojených státech, kde i financování politických stran se dostalo pod takovou ochranu a vedlo to k oligarchizaci politiky. Rozšiřovat pro právnické osoby politická práva se nám může vrátit jako bumerang,“ uvedl Přibáň. Ten byl kritický ještě k roli ÚS v době pandemie, kde očekával mnohem robustnější zásah. Naopak pochvalně se vyjádřil k nálezům ÚS k Lisabonské smlouvě.
Petr Dimun
