Nejvyšší správní soud opět zamítl kasační stížnost Unie obhájců ve věci rozsudku Městského soudu v Praze, podle kterého Unie prohrála žalobu kterou namířila na Úřad pro ochranu osobních údajů a Českou televizi. Unie se domáhala sady dat o účasti státních zástupců, policistů, soudců a vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové v pořadu Otázky Václava Moravce bez přítomnosti zástupce advokátního stavu. Veřejně přístupné informace lze získat bez vedení nákladných sporů, vzkázal znovu soud obhájcům.
Kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud poté, co v předešlém kole vrátil spor k Městskému soudu v Praze a určil, že Česká televize je osobou zúčastněnou a žalovaným je Úřad pro ochranu osobních údajů. Spor pokračuje sedmým rokem.
Unie obhájců konkrétně žádala informaci, kolikrát byl v letech 2012 až 2017 v pořadu jako host státní zástupce, soudce či advokát, kolikrát tam byl advokát společně s dalšími právními profesionály, kolik pořadů se týkalo justice, státního zastupitelství, advokacie a trestního řízení a s jakými hosty. Cílem bylo zjistit, zda televize při zvaní hostů neopomíjí některé právnické profese a nezve stále ty samé lidi.
O sporu Česká justice opakovaně informovala.
Kdo vystupuje v televizi za justici?
Vyhovět žádosti Unie obhájců nejprve v roce 2017 odmítl tehdejší ředitel ČT, Městský soud v Praze vydal rozsudek ve prospěch obhájců, ale případ k němu vrátil Nejvyšší správní soud, když kasační stížnost podala televize.
NSS dospěl totiž k závěru, že „příslušná část informační žádosti žalobce vyžadovala vytvoření nové informace ve smyslu § 2 odst. 4 informačního zákona, a závěr městského soudu, jenž vedl ke zrušení rozhodnutí České televize, proto neobstojí“.
Obhájci dále žádali například odpověď na tuto otázku: 3) Kolik pořadů bylo publikováno k tématům justice, státní zastupitelství, advokacie, trestní řízení a trestní kauzy; jaká byla účast hostů k výše uvedeným tématům z hlediska jejich odborného zařazení (státní zástupce, soudce, advokát, příslušník Policie ČR a další).
Loni v březnu odmítl stížnost spolku Ústavní soud.
Závěr, ke kterému ve svém druhém rozsudku musel dospět Městský soud v Praze, považují obhájci za nesprávný.
Soudy: Obhájci chtějí vytvořit novou informaci
Česká televizi naopak uznává, že disponuje informacemi z archivu, z iVvysílání přístupného všem, avšak musela by vytvořit novou analýzu rolí jednotlivých vystupujících v Moravcově pořadu. A takovou vyhodnocující povinnost televize nemá, vyplývá z rozsudku.
„Současně (MS v Praze) jasně uvedl, že Česká televize nemá právní povinnost disponovat informacemi tak, jak je stěžovatel požadoval, tedy analýzou pořadu OVM z hlediska stěžovatelem označených témat a odborného (profesního) zařazení hostů. Ani ze stěžovatelem zmíněného archivování výchozích audiovizuálních a písemných záznamů nelze dovodit, že by Česká televize měla disponovat analýzou pořadu tak, jak se jí stěžovatel domáhal, ztotožnil se s Městským soudem v Praze Nejvyšší správní soud.
Podle NSS Unie obhájců usilovala o analýzu, která by „srovnala frekvenci účasti soudců a státních zástupců na straně jedné a advokátů na straně druhé a pokud by Česká televize měla žádosti vyhovět, musela by zkoumat roli, v níž konkrétní fyzické osoby v pořadu OVM vystupovaly, čili musela by vytvořit požadovanou analýzu jako informaci novou“.
Nechť si ji vytvoří místo vedení nákladných sporů
Přitom podkladové informace k takové analýze jsou veřejné, což nezpochybňuje ani Unie obhájců. Poté Nejvyšší správní soud citoval sám sebe z předešlého rozsudku v této věci.
Jak přitom konstatoval zdejší soud v druhém rozsudku, situace je „do jisté míry absurdní v tom ohledu, že žalobce tvrdí […], že vyhledávání a vytvoření informace v odpovědi na informační žádost žalobce představuje jen mechanické vyhledávání ve zveřejněných podkladových informacích a nevyžaduje žádnou další složitější intelektuální činnost. Nabízí se tak přímo otázka, proč – je-li tato jeho premisa správná – tuto činnost žalobce nevykonal již dříve sám a namísto toho vede složitá a nákladná správní a soudní řízení, aby se těchto informací domohl“, uvedl NSS.
ČT nemá takovou právní povinnost
Podle NSS však by však bylo třeba hodnotit, nakolik konkrétní obsah jednotlivého odvysílaného dílu odpovídal některému z témat vymezených stěžovatelem a v případě jeho podřazení pod některé z žádaných témat dále hodnotit, v jaké funkci jednotliví hosté v konkrétním pořadu vystupovali. „Nejednalo by se o pouhé mechanické vyhledání ve zdrojových informacích, ale vytvoření analýzy pořadu OVM, kterou neměla Česká televize právní povinnost jako novou informaci vytvářet,“ zopakoval NSS.
„Stěžovateli nic nebránilo, aby si za účelem případné kontroly činnosti České televize vypracoval analýzu pořadu OVM (tj. zveřejněných informací) sám,“ uvedl v závěr rozsudku NSS, který zamítl stížnost Unie obhájců.
Irena Válová
