Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozsudku uvedl, že pokud vnitrostátní soudy neuloží za sexualizované násilí nepodmíněný trest odnětí svobody, může to za určitých okolností znamenat porušení Evropské úmluvy o lidských právech. V aktuálním čísle o rozsudku informoval Zpravodaj Kanceláře vládního zmocněnce k rozsudkům z oblasti lidských práv.
Případ Vučković proti Chorvatsku se týkal stěžovatelky, kterou v práci opakovaně sexuálně napadl její kolega. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců, ale odvolací soud zmírnil trest na obecně prospěšné práce. Štrasburský soud poukázal na to, že odvolací soud nevysvětlil, proč by zmírnění trestu mělo plynout jen z toho, že od spáchání skutku už uběhlo několik let, ani nezohlednil, že u stěžovatelky se v důsledku útoků rozvinula posttraumatická stresová porucha. Soud zdůraznil, že nedostatečné trestání pachatelů přehlíží zájmy obětí násilí. To může oběti odrazovat od nahlášení těchto činů. Stát by však měl dát jasně najevo, že násilí vůči ženám nebude tolerováno.
Stěžovatelka Maja Vučković je chorvatská státní příslušnice, která se narodila v roce 1978 a žije v Rijece
(Chorvatsko). V červnu 2015 podala zdravotní sestra trestní oznámení na svého kolegu řidiče sanitky. Obvinila ho, že ji sexuálně napadl při společné práci na směny mezi dubnem a červnem 2015, včetně osahávání a snažil se ji donutit k orálnímu sexu. Útoky byly doprovázeny nevhodným jazykem a výhrůžkami, že bude vyhozena z práce, pokud to někomu řekne.
Útočník byl v prvním stupni usvědčen ze dvou trestných činů a odsouzen k 10 měsícům vězení. Za přitěžující označil soud zejména skutečnost, že sexuální delikty byly páchány opakovaně a v krátké době.
Místo trestu obecně prospěšné práce
Trest byl ale po odvolání změněn na obecně prospěšné práce a podle vlády pachatelem řádně vykonán. Soud druhého stupně konstatoval, že zmírnění trestu by splnilo účel trestu s ohledem na to, že od přepadení uplynuly čtyři roky, aniž by se pachatel dopustil dalších trestných činů.
Útoky vedly k tomu, že stěžovatelka musela odejít na nemocenskou kvůli zranění paže a později kvůli posttraumatické stresové poruše.
Soud zdůraznil a podpořil rostoucí význam veřejně prospěšných prací v moderní trestní politice v členských státech, ale také poznamenal, že je třeba pevně stát za přiměřeným potrestáním sexuálního násilí na ženách.
Soud ve Štrasburku nijak nehodnotil, že vnitrostátní soudy posuzovaly chování muže jen jako mírnější sexuální trestné činy, nikoliv jako pokus o znásilnění. Bylo však zjevné, že násilné chování pachatele bylo hlavním faktorem pro odsouzení. Soud navíc poznamenal, že vnitrostátní soudy nevzaly v úvahu řadu
faktorů, které byly podle vnitrostátního práva relevantní v procesu vynesení rozsudku, jako jsou
důsledky trestného činu pro stěžovatelku a chování útočníka po činu, kdy ani neprojevil lítost.
Soudy zmírnění nevysvětlily
Soud proto shledal, že odvolací soud při zmírnění trestu neprovedl potřebné pečlivé přezkoumání
všech okolností případu. Vnitrostátní soud trest zmírnil na obecně prospěšné práce, aniž by uvedl přiměřené důvody nebo zvážil zájmy oběti. Takový přístup podle štrasburského soudu naznačuje, naznačoval, že chorvatské soudy byly příliš mírné při posuzování sexuálně motivovaného trestného činu na ženě, což dále potvrdila Skupina expertů Rady Evropy pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (GREVIO) a její základní hodnotící zpráva o Chorvatsku. Shovívavost trestání v podobných případech se totiž objevovala opakovaně.
Soud dospěl k závěru, že stát se v rozporu s články 3 a 8 řádně nevypořádal s opakovaným sexuálním násilím, kterému byla stěžovatelka vystavena na svém pracovišti a rozhodl, že Chorvatsko musí ženě zaplatit 10 000 eur (EUR) jako náhradu nemajetkové újmy a 3 050 eur jako náhradu nákladů a výdajů.
Aktuální číslo Zpravodaje KVZ i archiv starších čísel naleznete zde.
Eva Paseková
