Přes dva roky ve vazbě až do odsouzení z neměnných důvodů setrval obviněný Shahram Zadeh. Soudy nemají neomezenou pravomoc prodlužovat vazbu. Neměnící se důvody uvedené vnitrostátními orgány nemohly odůvodnit celkovou dobu vazby v řízení o nenásilném trestném činu, uvedl doslova Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Odsouzený podal do Štrasburku sedm stížností a uspěl.

Odsouzený česko-íránský podnikatel Shahram Zadeh uspěl u Evropského soudu pro lidská práva se stížností na porušení článku 5 Úmluvy.

ESLP rozhodl, že v případu Zadeh v. ČR porušila česká justice třetí odstavec ustanovení Článku 5, podle kterého „každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu soudní pravomoci a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení“.

Úplné znění rozsudku, jak byl vyhlášen 27. června 2024, je zde.

Mohlo by vás zajímat

Zadeh podal proti ČR celkem sedm stížností

Zadeh podal kvůli nepřiměřeně dlouhé vazbě, pomalému přezkumu zákonnosti vazby a kvůli kontrolám korespondence s advokátem ze strany vězeňské správy  celkem sedm stížností v letech 2017 – 2019.. Vedlejším účastníkem řízení byla připuštěna Česká advokátní komora.

Stížnosti byly podány v rámci trestního řízení zahájeného v České republice v březnu 2014 proti Zadehovi a dalším čtrnácti osobám pro podezření ze spáchání krácení daně a členství v organizované zločinecké skupině. „Dne 19. března 2014 byl stěžovatel zatčen a následně umístěn do vyšetřovací vazby, kde setrval do 4. února 2016, tedy dne propuštění na kauci,“ popisuje první dva roky vazby podnikatele rozsudek ESLP.

Ve vazbě až do odsouzení ze stále stejných důvodů

V prosinci 2016 byl Zadeh v dalším případu znovu vzat do vazby kvůli ovlivňování svědků. Vyšetřování bylo skončeno v březnu 2017. V dubnu rozhodl státní zástupce, že riziko ovlivňování svědků nadále neexistuje. Soudní líčení začalo v listopadu 21017. „Stěžovatel zůstal ve vazbě až do svého odsouzení Městským soudem v Brně dne 5. března 2019. Stěžovatel byl uznán vinným a odsouzen k osmi letům vězení,“ shrnuje Evropský soud pro lidská práva.

„Během tohoto období byla stěžovatelova vyšetřovací vazba osmkrát přezkoumána vnitrostátními soudy včetně Ústavního soudu,“ uvádí dále Soud. České soudy poukazovaly na přetrvávající důvody vazby: Ovlivňování vyšetřování, na riziko útěku kvůli přísnosti trestu a spojení s více zeměmi financemi a na podnikatelovu taktiku „zdržování řízení všemožnými způsoby“.  „Dále se domnívaly, že alternativní opatření k předcházení těmto rizikům nepostačují, zejména s ohledem na stěžovatelovy vazby na jiné země a na povahu a rozsah jeho trestné činnosti,“ uvádí Soud.

ÚS připustil výjimečnou délku, Zadeh se nesoudí o náhradu

„Dne 12. března 2019 Ústavní soud připustil, že řízení mělo výjimečnou délku trvání, ale shledal, že tato délka byla odůvodněna složitostí případu, velkým počtem obžalovaných, výší způsobené škody a četnými procesními návrhy, žádostmi a námitkami opakovaně předloženými obhajobou,“ stojí v rozsudku ESLP.

V říjnu 2021 schválil Krajský soud v Brně dohodu o vině a trestu, kterou stěžovatel uzavřel s obžalobou. Podle tohoto rozsudku se stěžovatel dopustil zvlášť závažného zločinu zkrácení daně a jiné podobné povinné platby a členství v organizované zločinecké skupině.   

Pokud jde o údajnou kontrolu dokumentů, poznámek a korespondence jeho advokátů ze strany vězeňské správy, tyto otázky byly opakovaně zamítnuty Ústavním soudem.

Vláda především namítala nevyčerpání vnitrostátních prostředků, protože Zadeh nezahájil s ČR řízení o náhradě škody.

Soud: Důvody pro neomezené prodlužování vazby

Shahram Zadeh tedy strávil napodruhé ve vazbě více než dva roky: „Stěžovatel byl zatčen na základě nových obvinění dne 2. prosince 2016. Soud prvního stupně ho odsoudil dne 5. března 2019. Doba, kterou je třeba vzít v úvahu, tedy trvala dva roky, tři měsíce a dva dny,“ uvedl v rozsudku Evropský soud pro lidská práva, který zopakoval tři důvody vazby podle české justice.

Soud poté uznal, že na samém počátku mohla být vazba důvodná. „Soud však znovu opakuje, že zatímco přísnost hrozícího trestu je relevantním prvkem při posuzování rizika útěku nebo opětovného spáchání trestného činu, závažnost obvinění nemůže sama o sobě ospravedlnit dlouhou dobu vazby,“ uvedl poté ESLP s odkazem na případy Ilijkov v. Bulharsko a Michta v. Polsko.

„I když všechny výše uvedené faktory mohly ospravedlnit i relativně dlouhou dobu vazby, nedávaly vnitrostátním soudům neomezenou pravomoc toto opatření prodloužit,“ uvedl doslova Evropský soud pro lidská práva

Vazební rozhodování: Žádné nové skutečnosti

Kromě obecného rizika plynoucího z organizované povahy údajné trestné činnosti stěžovatele vnitrostátní soudy konstatovaly, že stěžovatel se již dříve pokoušel ovlivňovat svědky a uplácet tlumočníka. Toto riziko však skončilo v dubnu 2017.

„Stěžovatel však zůstal ve vazbě až do svého odsouzení dne 5. března 2019. Vnitrostátní soudy ve svých rozhodnutích zopakovaly stejné důvody k odůvodnění jeho vazby, které spočívaly především v přísnosti trestu, kterému čelil v obou řízeních, v jeho osobní situaci a ve vazbě s jinými zeměmi a jeho předchozích pokusech zasahovat do vyšetřování, aniž by však uvedly jakékoli nové skutečnosti kromě odkazu na jeho procesní chování u soudu,“ uvedl v rozsudku ESLP.

Pro délku vazby v nenásilném činu nenašla justice důvod

Poté Soud upozornil, že vazební důvody se v čase stávají méně relevantní a nemohou odůvodnit celou dobu dvou let a čtyř měsíců v situaci, kdy „stěžovatel už strávil jeden rok, deset měsíců a dvanáct dní ve vazbě v souvisejícím trestním řízení“.

„S ohledem na výše uvedené, i když vezmeme v úvahu skutečnost, že soudy byly postaveny před zvlášť obtížný úkol projednat případ týkající se organizované zločinecké skupiny, dospěl Soud k závěru, že důvody uvedené vnitrostátními orgány nemohly odůvodnit celkovou dobu stěžovatelovy vazby v řízení o nenásilném trestném činu. Za těchto okolností není nutné zkoumat, zda řízení bylo vedeno se zvláštní péčí,“ uvedl v závěru rozsudku doslova Evropský soud pro lidská práva.

V souladu s tím došlo k porušení článku 5 odst. 3 Úmluvy, rozhodl ESLP.

Namísto požadovaných patnácti tisíc eur však Soud přiřkl stěžovateli dva tisíce eur a dvě stě eur za náklady řízení.

Irena Válová