Finanční správu, Českou správu sociálního zabezpečení, Ministerstvo zdravotnictví nebo Ministerstvo vnitra nejčastěji žalují lidé, odbory, vlastníci, obce a firmy v souvislosti s epidemií Covid-19. Správní soudy musí stále rozhodovat o zákonnosti tehdejších opatření. Na pandemii odkazují cizinci v azylovém i soudci v kárném řízení. Za čtyři roky jde celkem o 2 147 vydaných rozsudků. Většinu žalob soudy zamítají.
Bez zájmu veřejnosti dnes vedou spory dotčené situací během Covidu-19 a následky opatření odbory, zaměstnavatelé, pacienti, školáci, majitelé tančíren či nemovitostí. Výjimečný stav kvůli pandemii Covid-19 byl v České republice vyhlášen 12. března 2020. Den poté byl vydán rozsudek v azylovém řízení, který použil argument kovidem.
Zatím poslední rozsudek, ve kterém se správní soud vypořádává s Covidem-19 je z 24. dubna 2024. Za čtyři roky vydaly správní soudu různých stupňů celkem 2 147 rozsudků, ve kterých žalobce odkazuje k pandemii. Většinu soudy zamítly. V žalobách, kde lidé nebo firmy napadají opatření státu, v drtivé většině soudy neshledaly aktivní legitimaci.
K veřejnému vyhodnocení dochází jen v justici díky zásadě veřejnosti.
Mohlo by vás zajímat
Propad zisku, ztráta průmyslového vzoru
První rozsudek, ve kterém se argumentuje Covidem-19, je z 13. března 2020 a je to žaloba ukrajinské dívky proti azylovému odboru ministerstvu vnitra, která byla Krajským soudem v Praze zamítnuta. Soudce na závěr napsal: „Vzhledem k aktuálním poznatkům o novém typu koronaviru způsobujícím onemocnění COVID-19 lze předpokládat, že žalobkyně vzhledem ke svému nízkému věku a výbornému zdravotnímu stavu nebude v případě onemocnění nemocí COVID-19 ohrožena na životě. Dané onemocnění nevyžaduje žádnou specifickou léčbu, která by obecně nebyla dostupná v zemi původu žalobkyně. Žalobkyně nepředložila žádná tvrzení, z nichž by bylo možné usoudit, že by žalobkyni v případě potřeby léčby onemocnění COVID-19 byla v zemi původu systematicky odpírána léčba.“
Zatím poslední rozsudek, ve kterém žalobce argumentuje pandemií, byl vydán 24. dubna 2024 ve sporu firmy Kopalen s.r.o. s finanční správou pro Jihočeský kraj. Stát firmě vyměřil daň z nemovitosti ve výši takřka dvacet tisíc korun. Firma ji neuhradila kvůli situaci, do které se dostala za epidemie Covid-19. „Žalovaný svým postupem výrazně zhoršil podmínky pro sanaci propadu zisků stěžovatele způsobených pandemií,“ uvádí v žalobě proti finanční správě plátce daně. Před soudem neuspěla.
Na Covid-19 překvapivě odkazuje také žaloba osoby J.N. na Úřad průmyslového vlastnictví za účasti Lesů ČR o výmaz užitného vzoru č. 33377 o názvu „Zařízení ke shromažďování dat o zvěři, přístupu k nim a nakládání s těmito daty“ z rejstříku užitných vzorů. Úřad vzor na návrh jiné osoby vymazal s tím, že jeho majitel se ani v prodloužené lhůtě k návrhu nevyjádřil a tím byly dány podmínky pro výmaz. Žalobce v tomto případu zmeškal lhůtu a zdůvodňuje to nemožností komunikace v době Covidu-19, stojí v rozsudku z 10. dubna 2024.
Soudy stále rozhodují o ne/zákonnosti opatření
Dne 11. ledna 2024 naopak uspěla firma pumelice s.r.o. v žalobě na opatření ministerstva zdravotnictví ohledně dodržování počtů hostů u stolu a rozestupů mezi nimi. Hosté v hudebním klubu musí vždy sedět, provozovatel musí zajistit vzdálenost 1,5 metru mezi stoly a tančit nesmí nikdo bez negativního testu.
Nejvyšší správní soud prohlásil letos v lednu opatření za částečně v rozporu se zákonem, když ministerstvo nemělo zákonnou oporu k této regulaci.
Den poté 12. ledna 2024 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek rovněž ve prospěch dívky navštěvující mateřskou školu a školačky. Před soudem je jako zmocněnec zastupoval jejich otec advokát. Obě navrhovatelky brojily proti mimořádnému opatření ministerstva zdravotnictví, které podmiňovalo účast na vzdělávání testováním.
„Argumentovaly tím, že čl. II. vůbec nepočítá s možností výjimky z testování pro osobu, která COVID-19 prodělala a má protilátky, které jí v podstatě staví na roveň osobě očkované. Navrhovatelky podle svých tvrzení onemocnění COVID-19 prodělaly v prosinci 2020 a vyjádřily přesvědčení, že mají dostatek protilátek, což doložily výsledky aktuálních laboratorních testů (ze dne 8. 4. 2021). Na základě toho pak považovaly povinnost nechat se opakovaně preventivně testovat za zcela nadbytečnou a diskriminační, neboť mají dostatečnou imunitu,“ uvádí se v rozsudku. Případem se zabýval rovněž Ústavní soud.
Nezohlednit protilátky je v rozporu se zákonem
Ani Nejvyšší správní soud nerozhodoval tuto věc poprvé. Už v rozsudcích z roku 2021 a 2022 se uvádí: „Odpůrcem zvolené řešení je tedy opřeno i o vědecké poznatky. Otázce, proč neuznává přítomnost protilátek jako doklad bezinfekčnosti, se odpůrce věnoval v odůvodnění podrobně, přičemž k příslušné (zvláštní) části odůvodnění připojil odkazy (viz odkazy 40 a 41 na str. 29 odůvodnění) na doporučení FDA (Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv USA), v rámci obecné části odůvodnění pak mimo jiné ve vztahu k nestanovení protektivní hladiny protilátek odkázal na zprávu ECDC (Technical report) z 29. 3. 2021.“
Otec dívek se obrátil znovu na Ústavní soud, takže Nejvyšší správní soud musel rozhodovat potřetí. „Není jasné, na základě jakých úvah a konkrétních odborných podkladů dospěl odpůrce ke stanovení výjimek, a proč mezi ně nezahrnul situaci, kdy dotčené dítě/žák/student doloží, že má laboratorně potvrzenou hladinu protilátek. V mimořádném opatření absentuje zdůvodnění rozdílného zacházení s těmito osobami oproti jiným skupinám osob vymezeným v čl. II – a to osobám, které podělaly onemocnění COVID-19 [písm. a)], a osobám očkovaným [písm. c)], jak namítaly navrhovatelky,“ uvedl soud v rozsudku z letošního ledna, kterým prohlásil ministerské opatření nezákonným.
Kárná žalobkyně: Opatření měla vliv na soudy
Argument, že si lidé nebo firmy mohou před soudy obtížné situace za pandemických opatření vymýšlet, vyvrací rozsudky týkající se kárných řízení se soudci. Konkrétně 20. března 2024 schválil Nejvyšší správní soud dohodu o vině a kárném opatření se soudcem Okresního soudu ve Vyškově Petrem Doleželem. Za vinu mu byly kladeny průtahy v celkem 45 případech opatrovnické agendy. Situaci u soudu během pandemických opatření popsala sama předsedkyně Okresního soudu ve Vyškově:
„K situaci na opatrovnickém oddělení kárná navrhovatelka dodala, že v listopadu a prosinci 2021 byli v pracovní neschopnosti z důvodu onemocnění covid-19 dva soudci (s plným nápadem agendy P) a kárně obviněný jako zastupující soudce činil za nepřítomné soudce úkony, zejména o návrzích na nařízení předběžného opatření. Na délku řízení a plynulost vyřizování věcí měla vliv opatření předsedy soudu, v jejichž důsledku u Okresního soudu ve Vyškově v roce 2020 a 2021 neprobíhala po dobu osmi, resp. poté šesti, šesti a dvou týdnů jednání a po dobu tří týdnů s omezeními, případně již nařízená jednání byla, a to i opakovaně, odročována na pozdější termíny,“ stojí v rozsudku z 20. března 2024.
NSS: Soudce jistí základní funkci státu, život se nezastaví
Kárně potrestaná bylo rovněž soudkyně insolvenčního oddělení Krajského soudu v Praze Jitka Bartáková. Měla způsobit průtahy ve čtrnácti věcech. K argumentům soudkyně pandemií Covid -19 Nejvyšší správní soud v rozsudku zopakoval svá dřívější vyjádření a poté uvedl: „Kárný soud tedy opakuje, co uvedl už ve věcech Krátký a Kydalka IV, a sice že šíření nemoci covid-19 do značné míry nemá časové ohraničení a zasáhlo do mnoha sfér fungování společnosti. Zatímco první nouzový stav a s ním spojená opatření a doporučení na jaře 2020 představovaly reakci na zcela novou situaci (často označovanou za bezprecedentní), na podzim téhož roku a později (druhý a třetí nouzový stav) již šlo v zásadě o opakování jarních opatření, na která museli být všichni ve větší či menší míře připraveni.“
Podle soudu zajišťují soudci funkci státu i za pandemie: „Život se přitom nesmí zastavit a zajištěno musí být také základní fungování státu. To nutně platí i o organizačním zabezpečení činnosti orgánů veřejné moci, soudy nevyjímaje. Nelze navíc ztrácet ze zřetele, že soudci jsou ústavními činiteli, na které jsou obecně kladeny velmi vysoké nároky. Lze proto očekávat, že svou funkci budou vykonávat i v podmínkách ztížených probíhající pandemií,“ uvedl NSS.
„Soudní jednání navíc mohla být obecně konána za dodržení nezbytných hygienických opatření k ochraně zdraví. Platí to o nejkritičtějších obdobích nouzových stavů, tím spíše mimo tato období, kdy epidemie polevovala. Kárný soud tudíž konstatuje, že soudcům lze obecně přičítat průtahy i za dobu, jež byla poznamenaná pandemií onemocnění covid-19 a souvisejícími nouzovými stavy, opatřeními a doporučeními,“ uvedl Nejvyšší správní soud s analýzou jednotlivých nouzových stavů a jejich vlivem na ne/činnost soudů.
Rozsudek z 22. ledna 2024 má padesát stran a zčásti podrobně situaci rozebírá. Soudci došli k závěru, že pandemie a opatření neměly na činnost soudkyně vliv.
Stát v. firmy a podivné dotace a odpustky
V databázi rozsudků je vícero firem, která obtíže s placením závazků vysvětlují poklesem tržeb a nemožností fungovat za epidemie Covid-19. Některým nepomohly ani státní dotace, které nyní musí vracet jako firma Mesiaron, která vede spor o 382 000 korun s ministerstvem obchodu a průmyslu. Firma podala žádost o dotaci v rámci Výzvy 2 Programu COVID – Nepokryté náklady. Žádala o podporu ve výši 382 800 Kč za rozhodné období duben až květen 2021. Dotace sloužila jako kompenzace ztrát v rozhodném období (poznamenaném pandemií nemoci Covid-19) oproti srovnávacímu období. Jenže nesplnila podmínku vzniku či zahájení provozu až od 1. 4. 2019, když v roce 2020 ve skutečnosti provoz znovu zahájila. Rozsudek je z 21. března 2024.
Naději může zcela ztratit firma Bystroň Construction, které Česká správa sociálního zabezpečení odmítá uznat prominutí platby pojistného za zaměstnance, ke kterému stát přistoupil zákonem, za měsíce červen, červenec a srpen 2020 „v souvislosti s epidemií Covid-19“. Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava učinila závěr, že tento nárok firmě nevznikl. „Žalobkyně totiž zaměstnávala pracovníky až od dubna 2020 (včetně měsíců červen až srpen 2020, za které uplatnila prominutí pojistného), nikoli ovšem v březnu 2020, jak předpokládal zákon ve zmíněných ustanoveních,“ stojí ve faktech případu.
„Okresní správa uložila žalobkyni platebním výměrem ze dne 30. 11. 2021 uhradit dlužné pojistné ve výši 226 965 Kč a penále ve výši 52 895 Kč. Žalovaná platební výměr okresní správy rozhodnutím ze dne 19. 1. 2022 potvrdila,“ popisuje soud výsledek deklarovaného odpuštění pojistného.
Kafkovské sociální spory
Krajský soud v Ostravě se postavil na stranu firmy: „Pokud byl počet zaměstnanců žalobkyně v březnu 2020 nula a v měsících, za které žalobkyně uplatnila prominutí platby pojistného, vyšší než nula, byly podle krajského soudu podmínky zákona splněny,“ uvádí krajský soud, podle kterého toto byl účel zákona.
Nejvyšší správní soud však ve sporu s firmou, která se stala zaměstnavatelem až od dubna, dává za pravdu České správě sociálního zabezpečení: „Pokud by se však stav v měsících červen až srpen 2020 porovnával s měsícem březen 2020, ve kterém tato osoba žádné zaměstnance neměla a výchozí hodnota tedy byla nula, ztratilo by porovnání s měsícem březen 2020 smysl,“ pokračuje dále spor jako z románku Franze Kafky. NSS věc vrátil zpátky ke Krajskému soudu v Ostravě. Rozsudek je z 11. března 2024.
Mezi tím žalují Českou správu sociálního zabezpečení jednotlivci o nevyplacenou nemocenskou přes přetrvávající obtíže po nemoci Covi-19 „U stěžovatele aktuálně dominují bolesti kloubů a svalů potencované proběhlým Covidem-19 a neprobíhá u něj žádná zásadní léčba, “uvádí se v rozsudku žaloby pana L.K., který rovněž neuspěl: „Skutečnost, že stěžovateli neumožňovalo dočasně pracovní výkon náhodné koronavirové onemocnění, nemá z pohledu § 27 zákona o nemocenském pojištění vliv,“ uvedl Nejvyšší správní soud 17. dubna 2024.
Zdravotnictví na hraně, výzva pro společnost
A naposledy, Nejvyšší správní soud rozhodl 19. dubna kasační stížnost odborové organizace Nezávislé odbory Teva Czech Industries, kterou se odbory od roku 2021 domáhaly ochrany proti ministerstvu zdravotnictví, které nařídilo testování zaměstnancům „pod hrozbou likvidačních pokut a testy zaznamenávalo do dokumentace zaměstnavatele“.
Odboráři mimo jiné napadají dobu, po kterou opatření trvalo s tím, že pandemický zákon ukládá povinnost bezodkladně opatření zrušit nebo změnit, pokud pominou důvody jeho vydání. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, mimo jiné proto, že nešlo o nezákonný zásah, neboť situace nenaplnila kritéria nezákonného zásahu.
K délce trvání opatření NSS uvádí: „V nyní posuzovaném případě jsou specifické okolnosti dány mimořádnou situací v podobě pandemické krize, jejíž řešení a zvládnutí bylo výzvou pro celou společnost. Nejvyšší správní soud má za to, že sporný časový úsek je sice na horní hranici toho, co je ještě možno akceptovat, ale nejedná se o exces v postupu žalovaného, který by již zakládal rozpor jeho jednání se zákonem,“ uvádí NSS s tím, že pojem neodkladně je právně neurčitý. Žaloba odborů byla podána 8. června 2021 a 19. dubna 2024 ji NSS definitivně zamítl.
Irena Válová
