Rusovi z Karlových Varů Arturu Mirzoyanovi stát nejprve vydal povolení k dlouhodobému pobytu, aby mu ho v roce 2012 ve státním zájmu odebral. Utajované důvody dodal útvar pro odhalovaní organizovaného zločinu. Po letech sporů je uznaly Nejvyšší správní soud (NSS) i Ústavní soud. Mirzoyan kvůli tomu nyní neuspěl se stížností u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Rodina se čtyřmi dětmi stále žije na území a znovu probíhá řízení, neboť dcera nabyla občanství ČR. Kvůli délce řízení mohly děti strávit dětství s otcem, uvedl ESLP. Právo na rodinný život proto nebylo porušeno.
V případu Mirzoyan v. ČR nebyla porušena Úmluva o lidských právech a základních svobodách respektive Článek 8 právo na soukromý a rodinný život, rozhodl Evropský soud pro lidská práva. Artur Mirzoyan podal dvě stížnosti k ESLP v roce 2021. Rozsudek byl vyhlášen ve čtvrtek 16. května 2024 a je zde.
Podle posledního vývoje v případu požádal v roce 2020 Artur Mirzoyan vnitro o povolení k přechodnému pobytu pro rodinného příslušníka občana EU, příslušníkem je on sám. Jeho dospělá dcera totiž nabyla občanství ČR. Vnitro 3. března 2021 žádost zamítlo s tím, že existuje důvodné riziko, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, a stanovilo mu lhůtu 35 dní od nabytí právní moci k opuštění České republiky.
V následných soudních sporech Nejvyšší správní soud rozhodnutí zrušil s tím, že „není zřejmé, zda krajský soud disponoval všemi utajovanými skutečnostmi a/nebo zda všichni členové příslušného senátu mohli přezkoumal obsah všech utajovaných informací. Podle nejnovějších informací, které má Evropský soud pro lidská práva k dispozici, řízení před Komisí ministerstva vnitra stále probíhá, uvádí se v rozsudku ESLP z roku 2024.
Soudy: Jak byly informace získány? Jsou věrohodné?
Co této situaci předcházelo? Občan Ruské federace Artur Mirzoyan se narodil v roce 1966. Od roku 2006 žije v Karlových Varech s arménskou manželkou a čtyřmi dětmi. S platností do roku 2011 mu bylo uděleno dlouhodobé vízum za účelem podnikání. Jeho nejstarší syn žil v ČR rovněž na základě víza pro dlouhodobé podnikání. Dceři narození v roce 2002 bylo v roce 2020 uděleno české občanství.
Když Mirzoyan v roce 2011 požádal o prodloužení víza, vydalo po roce řízení ministerstvo vnitra zamítavé rozhodnutí, neboť jeho pobyt „není v zájmu ČR“. „Závěr, že jeho pobyt na území není v zájmu bezpečnosti České republiky, vycházel z utajovaných skutečností ze dne 1. 3. 2012 (označených jako V2-V/2012-UOOZ/OSAI), které ministerstvu předložil útvar pro odhalování organizovaného zločinu,“ uvádí se v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
Rus podal správní žalobu, ve které argumentoval porušením práva na rodinný život. Krajský soud v Plzni mu vyhověl, když nedokázal přezkoumat policejní informace: „Není zřejmé, jakým způsobem byly tyto informace získány, není uvedeno, proč je policie považovala za věrohodné, a pokud jde o uvedené důvody, konkrétně kontakt [stěžovatele] s osobami uvedenými v utajované informaci, tyto nemůže soud nijak ověřit,“ cituje ESLP z rozsudku.
Tajné informace nepopisují podvratnou ani trestnou činnost
Rozsudek potvrdil Nejvyšší správní soud. Vnitro přesto vydalo třetí rozhodnutí, kterým žádost o prodloužení pobytu zamítlo. Věc se znovu dostala k soudu a Krajský soud v Plzni v roce 2015 znovu rozhodl, že obsah a povaha utajované informace stále neumožňují konstatovat cokoli jiného než skutečnost, že „byla předložena [policejním útvarem pro organizovaný zločin] a že popisuje schůzky nebo kontakty mezi [stěžovatelem] a osobami, které poskytovatel informací považuje za negativní“.
„Informace nezmiňují žádnou konkrétní podvratnou nebo trestnou činnost [stěžovatele] ani neodkazují na žádný důkaz o spolupráci [stěžovatele] s identifikovanými osobami při jejich trestné činnosti. Přestože je zřejmé, že zdrojem utajovaných informací je [policejní útvar pro odhalování organizovaného zločinu], není zřejmé, jak byly tyto informace získány; není uvedeno, proč to policie považovala za věrohodné, a pokud jsou dány důvody, zejména kontakt [stěžovatele] s osobami uvedenými v utajované informaci, tyto nemůže krajský soud nijak ověřit.,“ cituje opět ESLP český soud. Rozsudek v roce 2016 potvrdil Nejvyšší správní soud.
NSS uznal metainformace z jiného řízení
Všechno začalo znovu. Ministerstvo vnitra ve svém pátém rozhodnutí neprodloužit Mirzoyanovi pobyt v roce 2018 uvedlo, že jeho pobyt „není v zájmu České republiky“ a je v rozporu se zachováním národní a vnitřní bezpečnosti, přičemž se opíralo opět o utajované informace, které mělo za věrohodné a bez nutnosti vyslechnout navrhnuté svědky. „Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že dne 19. ledna 2018 měl zástupce žalobce možnost nahlédnout do utajovaných informací označených jako V211-5/2016-OAM a V211 – 6/2016 – OAM, nikoli však do utajovaných informací označených jako V211 – 7/2016. -OAM a V5/2018-OAM, předložených policejním útvarem pro odhalování organizovaného zločinu a Národním úřadem pro boj s organizovaným zločinem (NCOZ), který obsahoval popis operační činnosti těchto složek, které by mohly být v případě zveřejnění kompromitovány,“ stojí v rozsudku ESLP.
V roce 2019 krajský soud rozhodnutí opět zrušil, avšak rok poté zrušil rozsudek krajského soudu Nejvyšší správní soud: „V projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal informace obsažené v utajované části správního spisu z hlediska průkaznosti, přesnosti a spolehlivosti dostatečné, a to přesto, že se jednalo o metainformace reprodukující obsah konkrétních důkazů (odposlechy sdělení, videozáznamy konkrétních osob a událostí, výpovědi policistů apod.) shromážděné v trestním řízení proti jiným osobám, které rovněž vypovídaly o přítomnosti a činnosti stěžovatele,“ stojí doslova v rozsudku ESLP.
ÚS: Zaručené právo cizince žít v ČR neexistuje
V lednu 2021 zamítl Ústavní soud první Mirzoyanovu stížnost, v únoru pak druhou. Rus si stěžoval na porušení Úmluvy o právech dítěte, protože znemožnění pobytu v ČR bude mít dopad na styk s dětmi.
V roce 2014 požádal o dlouhodobý pobyt v ČR také z rodinných důvodů. I tento typ pobytu mu byl zamítnut.
Ústavní soud svůj verdikt opřel o stanoviska obecných soudů. Ve druhé stížnosti, ke které odkazuje Evropský soud pro lidská práva, se věcí vůbec nezabýval.
Druhá ústavní stížnost je zde.
V první stížnosti Ústavní soud připomněl že jsou to státy, kdo rozhoduje, za jakých podmínek připustí pobyt cizince na svém území: „Ústavní soud dále připomíná svoji ustálenou judikaturu, podle které subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje; je věcí suverénního státu, za jakých podmínek připustí pobyt cizinců na svém území,“ uvedl český Ústavní soud.
„V nyní posuzované věci není pochyb, že v důsledku rozhodnutí Ministerstva vnitra dojde k omezení rodinných vazeb stěžovatele a jeho nezletilých dětí. Ve shodě se správními soudy má však Ústavní soud za to, že poměry nezletilých dětí byly s ohledem na informace, které měly správní orgány k dispozici, váženy dostatečně, zájem dětí byl brán ve vztahu k dalším konkurujícím zájmům v potaz. Odůvodněný závěr o přiměřeném důsledku omezení, které pro poměry nezletilých dětí plyne z rozhodnutí neudělit stěžovateli dlouhodobý pobyt, a o existenci protichůdného zájmu s vyšší intenzitou, je proto v kontextu posuzované věci dostačující, neboť z napadených rozhodnutí lze seznat, že zájem dětí správní soudy nepřehlédly a přiznaly mu odpovídající význam,“ uvádí se v nálezu senátu předsedy soudce Tomáše Lichovníka.
Úplný text první ústavní stížnosti je zde.
ESLP: Právo na rodinný život bylo zasaženo
Stížnost u ESLP se týká zejména kvality a důslednosti soudního přezkumu správních rozhodnutí o jeho žádostech o povolení k pobytu, neboť tvrdil, že soudy nenastolily smysluplnou rovnováhu mezi zájmy národní bezpečnosti. a jeho právem na respektování rodinného života a na řádné zjištění všech relevantních okolností týkajících se jeho rodinné situace. Nezpochybnil existenci právního základu pro údajný zásah ani jeho legitimní cíl, ale měl za to, že v důsledku výše uvedených nedostatků byl zásah do jeho práv podle článku 8 neoprávněný a svévolný, uvedl v úvodu svého rozhodování Evropský soud pro lidská práva.
„Soud má za to, že rozhodnutí vydaná v obou řízeních, která má v projednávané věci přezkoumat, zasáhla do stěžovatelova práva na respektování rodinný život,“ uvedl dále ESLP s tím, že kvůli neposkytnutí utajovaných informací stěžovateli došlo také k významnému omezení jeho procesních práv.
Kontakty na kriminální komunitu nebyly izolované
Tato situace však byla „zmírněna“ přezkumem u Nejvyššího správního soudu. „Nejvyšší správní soud shledal, že dostupné dokumenty a informace poskytly více než přesvědčivý obraz o obecných a dlouhodobých charakteristikách stěžovatelova způsobu života a kontaktu s kriminální komunitou v České republice, která se nevztahovaly k izolované skutečnosti nebo události, ale obsahovaly mozaiku skutečností, které se staly během delšího časového období S ohledem na tyto úvahy je Soud připraven uznat, že stěžovateli byly poskytnuty alespoň nástin obvinění proti němu,“ uvedl k tomu Evropský soud pro lidská práva.
Podle ESLP může zpřístupnění tajných důkazů v některých případech ohrozit bezpečnost státu, může ohrozit osoby, které by mohly být tímto zpřístupněním dotčeny, nebo odhalit metody vyšetřování používané národními bezpečnostními orgány. „V projednávané věci považuje (soud) za pochopitelné, že stěžovatel a jeho zástupce neměli být obeznámeni s relevantními utajovanými skutečnostmi s ohledem na možné důsledky pro národní bezpečnost a riziko prozrazení operativní činnosti policie,“ uvádí s v rozsudku.
Rus měl sám doložit zájem dětí na jeho setrvání v ČR
Co se týče práva na rodinný život, upozornil Evropský soud pro lidská práva, že definitivní rozhodnutí o vyhoštění zatím nebylo vydáno. „Vzhledem k tomu, že (zatím) nebylo vydáno rozhodnutí o vyhoštění, nelze kritéria stanovená v tomto ohledu judikaturou Evropského soudu pro lidská práva dvora automaticky přenést na projednávanou věc,“ uvedl Soud s tím, že tento zájem není určující, nýbrž jeden z mnoha, a úvahy o národní bezpečnosti mají svoji váhu.
Poté Evropský soud pro lidská práva upozornil, že o rodinných poměrech Artura Mirzoyana toho není moc známo. Jenže jako cizinec má při pohovoru na ministerstvu vnitra sám předložit informace o rodině, které by odůvodňovaly pobyt v ČR: „Je pravda, že zatímco stěžovatel v projednávané věci nebyl při prvním pohovoru ani později v řízení požádán o žádné podrobnosti o svém rodinném životě, nic mu nebránilo předložit prohlášení vztahující se k okolnostem jeho rodinného života a jejich doložení relevantními důkazy, jak na to poukázal i krajský soud. Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel ve své žalobě ani v kasační stížnosti neuvedl žádné informace, které by mohly zvrátit rozhodnutí správních orgánů, ani neuvedl žádné důležité skutečnosti ze svého soukromého či rodinného života. života, které by převážily nad veřejným zájmem na tom, aby již nepobýval v České republice,“ stojí v rozsudku ESLP.
Děti může živit manželka, je podnikatelka a dokáže to
I přes procesní nečinnost stěžovatele, však české soudy relevantní informace vážily včetně zájmů dětí. Úřady totiž zohlednily skutečnost, že žádné z povolení k pobytu dětí nezáviselo na existenci stěžovatele, že jeho rodinní příslušníci měli trvalý pobyt v České republice a mohli zde pobývat i nadále a že na něm byli finančně nezávislí, protože jeho žena je také podnikatelka a dokáže uživit rodinu.
„Skutečnost, že děti stěžovatele dlouhodobě žijí v České republice a mají v zemi rozvinuté sociální vazby, nebyla považována za specifikum vyžadující důkladnější posouzení. Úřady rovněž uvedly, že stěžovatel opakovaně cestoval do Ruska, takže jeho vazby s jeho domovskou zemí nemohly být narušeny, a že odmítnutí udělit mu povolení k pobytu ho nevyloučilo z péče o jeho děti, protože to bylo zcela v kompetenci rozhodnutí, kde bude vykonávat svá rodičovská práva a povinnosti,“ shrnul Soud.
Řízení trvá tak dlouho, že otec je s dětmi celé jejich dětství
Poté se Evropský soud pro lidská práva vrátil zpět do roku 2011: „Zatímco čtyři ze stěžovatelových dětí (narozené v letech 1995, 2002, 2007 a 2010) byly v roce 2011 nezletilé, když žádal o prodloužení povolení k pobytu za účelem podnikání, tři byly ještě nezletilé, když požádal o nové povolení k pobytu pro rodinné účely v roce 2014; dvě z nich (aktuálně ve věku sedmnáct a čtrnáct let) jsou stále nezletilé,“ Shrnul Soud.
„Za takových okolností, s ohledem na značnou dobu, která uplynula od začátku napadeného vnitrostátního řízení a následných rozhodnutí, kterými bylo žadateli odepřeno povolení k pobytu, a vzhledem k tomu, že proti němu dosud nebyl vydán žádný formální příkaz k opuštění území, Soud nemůže než konstatovat, že stěžovatel si mohl užívat rodinného života se svými dětmi po většinu jejich dětství.
„Navíc je stěžovatel zjevně stále v České republice, neboť řízení o jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu pro rodinného příslušníka občana EU stále probíhá, což de facto brání úřadům v jeho vyhoštění,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva s tím, že v případu nebylo porušeno právo na rodinný život.
Irena Válová
