Ministerstvo financí (MF) odmítlo navýšení advokátního tarifu. Vyplývá to z připomínek, které uplatnilo k návrhu Ministerstva spravedlnosti (MSp). Podle MF se navýšení jeví jako značně nepřiměřené a i s ohledem na stav veřejných financí odmítlo poskytnout na jeho pokrytí finanční prostředky. Jeho kritika ovšem zaznívá i zevnitř justice.
Jako „značně nepřiměřené“ označilo Ministerstvo financí (MF) ve svých připomínkách navrhované navýšení advokátního tarifu. Podle názoru MF nelze s ohledem na stav veřejných financí uvolnit požadovaných cca 630 mil. Kč. Pokud by se měl tarif navyšovat, musely by se dodatečné výdaje pokrýt ze stávajícího rozpočtu MSp.
V připomínkách zároveň MF obvinilo některé advokáty z účelového postupu v souvislosti s náhradami nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
MF: Účelové praktiky narostou
„U požadavku na náhradu za nepřiměřenou délku daňových řízení dochází k účelovému dělení řízení, které by mělo být považováno za jeden celek s vazbou na jednu daňovou kontrolu (navazují jednotlivé výměry pro doměření daně pro příslušná např. měsíční období). Někteří žalobci, resp. jeho právní zástupci, tato řízení účelově dělí a podávají žaloby u soudů s různě stanovenou místní příslušností, čímž brání spojení řízení do jednoho a vzniká nárok na několikanásobné náhrady nákladů řízení. Soudy považují za plně procesně úspěšného žalobce a přiznávají mu plnou náhradu nákladů řízení i v případě, že mu nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše. V praxi dochází k situacím, kdy někteří žalobci, resp. jejich právní zástupci, požadují neadekvátní plnění, přičemž soudními rozhodnutími je pak přiznáno plnění např. toliko ve výši 1 % požadované částky či jen konstatování porušení práva, ale na základě judikatury Nejvyššího soudu plná náhrada nákladů řízení,“ uvádí se v připomínkách MF. S případným navýšením advokátního tarifu ministerstvo očekává nárůst těchto praktik.
MF v připomínkách konkrétně odmítá navyšovat tarify za úkony správním soudnictví. V případě kasačních stížností je podle názoru MF nárůst nepřiměřený i s ohledem na to, že k jeho navýšení již došlo v roce 2013. Rozporuje také filosofii stanovení tarifní hodnoty u správních žalob proti rozhodnutí vydané správcem daně, která se má navyšovat na trojnásobek.
„Účelem správního soudnictví není posuzování důvodnosti peněžitých nároků. Účelem správního soudnictví je přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy a ochrana veřejných subjektivních práv (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č .j. 4 As 149/2017 – 121). Vzhledem k tomu, že ve správním soudnictví jsou přezkoumávány rozhodnutí správců daně, která ve svém výroku znějí na peněžité částky značné výše, dojde k neúměrné finanční zátěži správců daně při případném vyplácení náhrad nákladů řízení. Přitom nelze konstatovat, že by zastupování v řízeních ve správním soudnictví v daňových a celních věcech, bylo více odborně náročné a spojeno s vyšší mírou odpovědnosti advokáta než zastupování v ostatních řízeních ve správním soudnictví,“ uvádí se v připomínkách MF.
Proti je i vnitro. Zvýší se zisky, varuje
MF se ohradilo i proti odůvodnění MSp, že k vyplacení odměny by došlo jen v případě, že by soudy dospěly k závěru, že postup správců daně byl nezákonný. Podle MF totiž nejde o nezákonný postup, ale toliko o jiný právní názor správce daně, odlišný od názoru Nejvyššího správního soudu (NSS).
Proti návrhu se postavilo i Ministerstvo vnitra (MV), podle kterého je třeba provést podrobnou analýzu dopadů návrhu. Naznačilo totiž, že navrhované navýšení může zvýšit advokátům zisky, nikoliv jen pokrýt inflaci.
„Návrh vyhlášky by měl být podroben podrobnému zhodnocení hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy i z toho důvodu, že je v rozporu s aktuálně deklarovanou potřebou úspory veřejných prostředků. Zatímco dosud byla přijata řada opatření zaměřená na snížení výdajů ze státního rozpočtu, snižování státního dluhu a inflace, v uvedeném případě se jedná o opatření, které má naprosto opačný charakter. Proto je dle našeho názoru nezbytné, aby navrhované navýšení odměny advokáta za jím vykonávanou činnost podle zákona o advokacii bylo podloženo seriózními studiemi, z nichž by bylo nepochybné, že se jedná o navýšení, které má za cíl toliko pokrýt zvyšující se náklady advokátů v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, nikoliv přispět ke zvýšení jejich zisku. Jedná se především o vyjasnění otázky, zda je nutné provádět navýšení některých položek advokátního tarifu o inflaci, nebo zda by nebylo s ohledem na skutečné náklady advokátů namístě navrhnout navýšení nižší,“ uvádí se v připomínkách MV.
Státní zástupci jsou jiná kategorie
MV nesouhlasí ani s tím, aby se srovnávalo navyšování odměn advokátů s nárůstem platů soudců a státních zástupců. Advokátní činnost je totiž podle MV činností podnikatelskou, za účelem zisku. MV odmítlo i to, že by se návrhem měl řešit nedostatek advokátů v regionech a zvýšit jejich dostupnost pro sociálně potřebné. „Domníváme se, že naopak zvýšení odměn advokátů v uvedených regionech může přispět ke zhoršení přístupu nízkopříjmových skupin obyvatel k právní ochraně s ohledem na výši odměn advokátů v případě neúspěchu v soudním řízení. Advokáti nejsou při výkonu své podnikatelské činnosti vázání principem teritoriality a v důsledku elektronizace a digitalizace procesů ve společnosti mohou poskytovat služby neomezeně na celém území České republiky. Pokud se jedná o obavy z případného nedostatku advokátů, je vhodné upozornit na to, že to byla právě Advokátní komora, která byla v minulých letech iniciátorem návrhů vedoucích ke zpřísnění podmínek pro získání oprávnění pro výkon činnosti advokáta,“ argumentuje MV.
Z justice se kritika návrhu ozvala pouze z Nejvyššího soudu (NS), NSS tentokrát žádné připomínky neuplatnil.
NS sice vyslovil souhlas s tím, že je nutné tarif navýšit tak, aby odměny advokátů odpovídaly ekonomické realitě, avšak zároveň upozornil na některé údajné disproporce. Konkrétně je zmíněno až čtyřnásobné navýšení tarifní hodnoty v některých trestních věcech a až patnáctinásobné navýšení její hodnoty ve správním řízení.
„Jestliže tedy Ministerstvo spravedlnosti přikročilo k takovému razantnímu zvýšení odměn a dalších náhrad advokátů (a to i po předchozích dvou neúspěšných pokusech novelizovat advokátní tarif, nejprve s účinností od 1. 7. 2023 a poté s účinností od 1. 1. 2024), lze jen doufat, že si je vědomo značného zatížení pro rozpočty jednotlivých soudů a dalších subjektů, které jsou příslušné rozhodovat o odměnách a dalších náhradách advokátů, s tím, že má pro takovéto řešení vyjednanou jednoznačnou podporu ze strany rezortu Ministerstva financí tak, aby nedošlo k případnému ochromení jiných agend spravovaných obecnými soudy či jejich provozní činnosti,“ konstatuje se v připomínkách NS.
Chybí strop u zmocněnců
NS dále kritizuje, že návrh nestanovil strop u odměn pro zmocněnce a obhájců, kteří zastupují více osob v téže věci. Z více připomínkových míst pak zazněla kritika koncipování tarifu u formulářových žalob či navýšení paušálu u režijních nákladů.
„Ve světle současného technologického vývoje si především lze klást otázku po celkovém smyslu takového paušálu a především jeho vazbu na jeden úkon právní služby. V současnosti lze předpokládat, že komunikační a poštovní služby má advokát pokryt většinou nějakým obecným tarifem mobilního operátora, který mu pokrývá mobilní telefon, internet a další věci a jehož výši lze předpokládat do 1 000 Kč měsíčně. Náklady poštovného pak významně redukuje pro advokáty povinné používání datových schránek, které je vůči veřejným orgánům zdarma a u soukromých činí 10 Kč za kus (30 Kč za velkou zprávu). Domnívám se proto, že je vhodné zvážit, zda tento nárok je v dnešních podmínkách i nadále relevantní,“ uvádí se např. v připomínkách vládní zmocněnkyně pro lidská práva.
Petr Dimun
