Evropa se za stávající bezpečnostní situace nemůže prvoplánově upínat pouze k případné pomoci klíčového spojence Severoatlantické aliance – USA. Bezpečnostní hrozby, které Ameriku intenzivně zaměstnávají, bují v mnoha jiných regionech světa. „Evropa reaguje na některé události s jistým prodlením, proto je klíčové aktivně budovat společnou bezpečnostní a obrannou politiku a zaměřit se přitom také na výzkum a vývoj nových technologií,“ řekl na Eurodebatě Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku „Budoucnost Evropy – agenda pro nový Evropský parlament a Evropskou komisi“ náměstek ministra pro místní rozvoj a kandidát hnutí STAN do Evropského parlamentu Radim Sršeň.
V Evropě se v posledních dvou letech dramaticky změnila v důsledku ruské agrese na Ukrajině bezpečnostní situace. Podle Radima Sršně Evropa bohužel reaguje na některé krizové události s jistým prodlením, které je potřeba eliminovat. Sršeň na eurodebatě konstatoval, že evropská reakce nebyla v minulosti v reálném čase dostatečná, což ukázal příklad válek na Balkáně v 90. letech minulého století. „Nebyli jsme schopni na svém vlastním dvorku zkorigovat bezpečnostní situaci,“ připomněl. Proto je podle něj důležité soustředit se na takzvaný Druhý pilíř NATO, který má za cíl vytvoření společné evropské bezpečnostní politiky.
„Musí se budovat evropská bezpečnostní obranná politika. Konkurence nebo komplementarita NATO versus Evropská unie se tu řeší delší čas a trošku mě mrzí, že to utichlo a až aktuální bezpečnostní situace začala tuto klíčovou otázku znovu otevírat. Evropa nemůže spoléhat na kapacity Spojených států. Je to o určité rovnováze a solidaritě v rámci spojenectví v Severoatlantické alianci. Bohužel ale až zmiňovaná ruská agrese přiměla Evropu přidat v prostředcích na obranu,“ uvedl Sršeň.
Promrhaných 100 miliard eur
Sršeň také upozornil na rozdrobenost evropského zbrojního průmyslu v porovnání s americkým. „V Evropě se vyrábí 174 zbraňových systémů, v Americe stačí 33. Takže 100 miliard eur ročně propadne efektivitě využití zdrojů,“ řekl Sršeň a poukázal na dřívější problém při srovnání armád – na velký nepoměr mezi vyššími armádními hodnostmi a vojáky. „Dnes už je to naštěstí jinak. Efektivita vynaložených prostředků je klíčová. V Bruselu se už řeší, že by mohlo vzniknout generální ředitelství, které se bude zabývat obranným průmyslem a koordinovat obranu Evropy,“ podotkl Sršeň a připomněl i návrh na vznik samostatného evropského komisaře pro obranu: „který by se zabýval především konsolidací evropského obranného průmyslu a synergií výdajů jednotlivých zemí a kapacit pro to, abychom evropský pilíř NATO vybudovali.“
Sršně mrzí, že společná obranná politika nebyla dosud uvedena v život přes dřívější silné proklamace evropských politiků. „Už jsme více než 20 let od momentu, kdy se začalo intenzivně mluvit o tom, že evropský pilíř NATO vznikne. Mimochodem před naším vstupem do Evropské unie, když se v Kodani na summitu v roce 2002 jednalo o přistoupení, tak základním principem bylo domluvit se na mechanismu Berlín plus, který měl umožnit přístup kapacit ve spolupráci zemí Evropské unie. Ale ta efektivita a synergie tu dodnes chybí,“ posteskl si představitel hnutí STAN.
Sršeň při této souvislosti poukázal na velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU, co se týče výdajů na obranu, ale i výrobních kapacit zbrojovek. „Vnímám problém ve všech oblastech, výzkumu i vývoji. Sice vynakládáme na obranu 2 procenta HDP, ale často ani nemáme za co ty peníze utratit. Řešíme pak cesty ve vojenských újezdech. Zbrojní průmysl vzhledem k potřebám přitom bohužel nestíhá vyrábět.“ řekl Sršeň. Upozornil na to, že Spojené státy se v obranné oblasti daleko více zaměřují na výzkum a vývoj. „Využití vědy a výzkumu v civilní oblasti pak vytváří další synergie. V tom by měla Evropa zabrat,“ apeloval náměstek ministra pro místní rozvoj a kandidát hnutí STAN do Evropského parlamentu.
Nové technologie ano, ale nezapomínejme ani na těžký průmysl
Ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy Bohuslav Čížek navázal, že v České republice působí historicky firmy, které mají v oblasti obranného průmyslu velký potenciál. „Vidíme to poslední dva roky a ukazuje se to na růstech ekonomických výsledků.“
Připomněl prestižní české strojírenské i softwarové firmy a také výrobce dronů. „Je tady řada úspěšných podniků v elektronice a optice. Dodávají světovým zbrojařům. To je oblast, kde mají subdodávky vysokou míru přidané hodnoty právě na základě výsledků vývoje,“ řekl Čížek a jako konkrétní příklad uvedl výrobu plošin do amerických vrtulníků nebo českou strojírenskou firmu, která byla schopna v období pandemie covidu dodávat armádě požadované technologie ve větším objemu.
Podle Čížka celkově průmysl za posledních 10 až 15 let směřuje od klasické montážní výroby k vývoji a novým technologiím. „Zde vidím prostor a potenciál, aby podobné projekty v Česku vznikaly nepřesouvaly se do zahraničí. Bohužel řada českých vlastníků podniků přemýšlí, jestli pokračovat zde,“ řekl dále Čížek a podotkl, že v České republice působí firmy, které dodávají špičkové technologie například do NASA. „Takových firem potřebujeme samozřejmě víc. Vzhledem k tradici průmyslu a technicky vzdělaným lidem z minulosti máme prostor. Naše firmy jsou schopny dodávat průmyslovým špičkám a získávat mezinárodní zakázky,“ vyzdvihl ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy České republiky.
Čížek vypíchl také často pomíjenou oblast hutí a slévárenství: „To jsou vstupy do obranného průmyslu a je dobré je v Evropě a v České republice mít. Když se bavíme o strategických sektorech a soběstačnosti, nesmíme na tyto základní průmysly, které vstupují do všech odvětví, a hodně do obranného průmyslu, zapomínat,“ upozornil Čížek.
Berme si příklad z digitalizované Ukrajiny
Místopředseda dozorčí rady Asociace malých a středních podniků a živnostníků Jiří Kvíz zmínil důležitou roli malých, začínajících, nových podniků – start-upů. „V posledních letech a měsících zintenzivňuje role malých a středních podniků, zejména v oblasti inovací, výzkumu a vývoje. Když se podívám pět let zpátky a dále do minulosti, bylo raritou setkat se s nějakým malým a středním podnikem, který by řešil nějakou technologii, která by měla konkrétní využití v obranném průmyslu, ať už se jedná o materiálové inženýrství nebo IT. Nyní mám ve svém okolí řadu malých a středních firem, které vyhrály velmi náročné tendry pro americkou armádu a chystají se do tendrů pro další spojenecké armády. Bohužel je nemohu vyjmenovat, abych neohrozil jejich bezpečnost,“ uvedl Kvíz. Podle Kvíze jde o špičkové malé firmy do 49 zaměstnanců.
Ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT Jaromír Hanzal pak doplnil, že tyto společnosti dosahují vysoké přidané hodnoty právě díky výzkumu, vývoji a inovacím.
„Situace se mění nejen díky světovému vývoji, ale i díky finanční podpoře z veřejných zdrojů. Právě absentující podpora u projektů zaměřených na obranu byla v minulosti bariérou. Když se podíváme pár let zpátky na pravidla kohezní politiky, bylo v nich explicitně zakázáno podporovat projekty, které měly dopad do zbrojního průmyslu. Proto jsme je nepodporovali a naopak řízeně omezovali. To se naštěstí změnilo. Věřím, že přirozená evoluce bude směřovat k tomu, že budeme tyto projekty explicitně podporovat. Není to jen o velkých firmách, i malé a střední podniky mají chuť se do tohoto sektoru zapojit: mají know-how, znalosti a kompetence. Jde o to, jak prostředí smysluplně nastavit a zamezit roztříštění, aby vývoj i výroba směřovaly k cíli,“ podotkl ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT.
Právě Hanzalem zastupovaný ICT průmysl má podle něj v obraně evropských zemí a potlačování hybridních hrozeb významnou roli. „Na začátku ruské invaze na Ukrajinu Ukrajinci vytvořili seznamy potřebných technologií. Kolovaly po Evropě, takže každá země viděla, co reálně poptávají. U našich členů poptávali v rámci darovacích schémat zdarma licence na software, který si sami našli a považovali jej pro období konfliktu za užitečný. Z poskytnutí volných licencí se posléze stala normální komerční spolupráce. Je potřeba si uvědomit, že Ukrajina prošla za poslední roky obrovskou digitální transformací. Celý stát přenesla do cloudu. Má aplikaci na navádění dělostřelectva. Založíte tam on-line firmu, digitalizovány byly zdravotnické záznamy. Ukrajina je obrovským generátorem poptávky, prostorem pro spolupráci, například v rozvoji měst. Je to spousta příležitostí pro český byznys. My v Česku jsme velmocí v oblasti bezpečnostního softwaru na různých typech a úrovních, včetně zamezení úniku dat,“ popsal Hanzal a zmínil například českou společnost Safetica nebo bezpečnostní řešení pro energetické soustavy, které jsou klíčové pro vnitřní bezpečnost zemí.
Hanzal si posteskl, že pro malé a střední podniky je v obranném sektoru těžké tendrovat, protože je dávána přednost velkým firmám. „Dominace největších institucí je hendikepem. Ministerstva obrany jsou zvyklá tendrovat s největšími korporacemi. Zrušení tohoto státního byzantinského procesu by bylo velmi vítané. NATO má kvůli tomu akcelerátor start-upů DIANA, v České republice ale tato iniciativa není zatím tolik aktivní, jsme jednou z mála zemí, která nemá jejich testovací centrum. V evropském kontextu je potřeba silnější podpory a rozvoje malých a středních podniků, výzkumu a vývoje,“ uzavřel Jaromír Hanzal.
Pozdní analýza
Ředitel pro vnější vztahy společnosti Zentiva Tomáš Pala akcentoval problém týlové logistiky, která s bezpečností státu úzce souvisí a připomněl covidovou krizi, která narušila dodavatelské hodnotové řetězce: „Sice vznikla až sekundárně a i tak to neuvěřitelně zasáhlo celý svět. Evropská unie pak přišla s řešením a založila direktorát, ministerstvo pro řešení krizových situací ve zdravotnictví – DG Hera. Teď uvažujeme o tom, že založíme direktorát na obranu, což je skvělý nápad. Ale pozor, máme direktorát DG Hera, máme lidi, hodně peněz, které potřebujeme využít na to, aby už se neopakovala covidová krize, nebo byly případě zásadně zmírněny její důsledky. Jenže v podstatě jediné, na co se ten direktorát za dva roky zmohl, bylo vytvoření analýzy zranitelnosti Evropské unie.“
Zmínil jeden z nápadů, že Unie dá peníze na to, aby klíčové farmaceutické firmy držely 30 procent volné kapacity pro případnou krizi. „To nemohlo fungovat, protože žádná z továren dnes nevyrábí tak, aby si mohla dovolit držet za nějaké peníze volné kapacity, jede se na 100 procent. Dva roky po covidové krizi vlastně zjišťujeme, že jsme založili úřad na její řešení, ale teprve až teď zjišťujeme, že musíme udělat analýzu, co vlastně potřebujeme a co a jak můžeme řešit,“ konstatoval Pala s tím, že se obává obdobného vývoje u zamýšleného direktoriátu pro obranu.
Tomáš Pala zmínil také problematiku dodavatelských řetězců. Přestože Rusko nehraje téměř žádnou roli v dodávkách kritických surovin pro léčiva, tak agrese na Ukrajině podle něj zapříčinila zdražení dopravních nákladů o 500 procent: „Vůbec si neumím představit, co by se stalo, kdyby se nějakého konfliktu zapojily země jako Indie nebo Čína. Zaměřme se třeba na důležitá antibiotika. Na světe jsou už jen dvě továrny, které vyrábějí účinnou látku pro léky pro celý svět. Ty továrny jsou v jedné provincii v Číně vedle sebe.“ Proto je podle Paly zapotřebí do systému obrany státu zahrnout i ochranu hodnotových a dodavatelských řetězců.
Jan Hrbáček
