Celé trestní řízení v případu dívky, kterou měl zneužívat otčím, provázely nezákonnosti, avšak až postup odvolacího senátu Krajského soudu v Brně (KS) způsobil, že bylo zasaženo do jejích základních práv. „Odvolací soud zvolil postupy, které se příčí principům práva na spravedlivý proces v nejobecnější rovině, čímž současně zasáhl i do substanciálních práv stěžovatelky,“ konstatuje se v ústavní stížnosti, kterou v zastoupení poškozené dívky podal její právní zástupce Marcel Jurčaga. Česká justice měla možnost se s textem stížnosti seznámit.
Vedle Nejvyššího soudu (NS), na který se stížností pro porušení zákona obrátil ministr spravedlnosti Pavel Blažek, se bude případem dívky, kterou měl zneužívat její otčím a byl za to potrestán podmíněným trestem, zabývat i Ústavní soud (ÚS). Minulý týden byla podána ústavní stížnost, v níž se poškozená dívka domáhá toho, aby ÚS zrušil lednové rozhodnutí Krajského soudu v Brně
Právě postup a rozsudek odvolacího soudu byl totiž podle ústavní stížnosti natolik excesivním porušením základních pravidel právního státu, že bylo zasaženo hned do několika ústavně zaručených práv stěžovatelky.
Konkrétně do práva na účinné vyšetřování podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva stěžovatelky na účast v řízení dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále do práva na ochranu lidské důstojnosti, nedotknutelnosti osoby a soukromí dle čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v posledku do práva nebýt podrobena ponižujícímu zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Pohled justice na tresty za znásilnění se mění
Jakkoliv se ve stížnosti konstatuje, že dosavadní praxe Ústavního soudu je, co se týče rušení rozhodnutí soudů v neprospěch pachatelů, zdrženlivá s tím, že poškozený nemá subjektivní právo na potrestání pachatele, dochází k posunu. V této souvislosti je zmíněno aktuální rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci M.G. proti Litvě č. 6406/21 ze dne 20. února 2024, podle něhož příliš mírný trest za znásilnění nezletilého je porušením čl. 3 Úmluvy.
Stěžovatelka ohledně materiální přípustnosti stížnosti dále poukazuje na rozsah porušování zásad trestního řízení, které se podle ní netýkalo jen odvolacího soudu, jehož rozhodnutí napadá, ale k nezákonnostem docházelo i během přípravného řízení.
Překážkou pro to, aby stížnost ÚS projednal a věcně rozhodl, pak podle ní není ani ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona, neboť ta je čistě akademická. Ohledně rozhodnutí nejvyššího státního zástupce nepodat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu se ve stížnosti uvádí, že se nejednalo o žádný úřední akt, ale o sdělení tiskovou zprávou, v níž sdělil, že nespatřuje dovolací důvody v uložení nepřiměřeného trestu. Jak se ovšem upozorňuje ve stížnosti, Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí tuto možnost připustil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2024 pod sp. zn. 8 Tdo 985/2023).
O stížnosti pro porušení zákona, kterou podal Pavel Blažek, Česká justice aktuálně informovala.
Stát má závazek objasnit, chránit a napravit
Samotné odůvodnění stížnosti vychází z toho, že je povinností státu chránit hodnoty svobody a integrity jednotlivce, včetně svobodného rozhodování o vlastním sexuálním chování. To se však podle stěžovatelky nevyčerpává statickým nastavením pramenů trestního práva, ale je třeba posuzovat, jestli stát při ochraně těchto práv v každém jednotlivém případě dostál své povinnosti tato práva chránit.
Stá má povinnost objasnit veškeré aspekty trestného činu, včetně jeho následků pro jeho oběť. Musí také nakládat po celou dobu s obětí tak, aby byly maximálně chráněny její zájmy, tedy s určitou mírou respektu i potřebné procesní empatie orgánů činných v trestním řízení. „Jinými slovy, neučinit z ní předmět trestního řízení, ale respektovat prostý fakt, že trestní řízení jí má poskytnout procesní i věcnou satisfakci a probíhá primárně s cílem ochránit její práva a napravit následky, které pachatel způsobil. S tím pak souvisí i to, že uložený trest musí odpovídat tomu, co lze v běžných podmínkách považovat za adekvátní potrestání,“ popisuje se ve stížnosti. To vyplývá i z Úmluvy Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání, v níž se ČR mj. zavázala ukládat za tyto trestné činy účinné, přiměřené a odrazující sankce.
V tomto konkrétní případě však došlo k porušení zásad nejen trestního řádu, ale i těchto mezinárodních závazků.
Systém o oběť ztratil zájem
Stížnost předně upozorňuje na to, že nebyl dostatečně objasněn skutek, neboť v přípravném řízení nebyl řešen dopad spáchaného skutku na poškozenou. Ta byla vyslechnuta znalci primárně kvůli své věrohodnosti. „Celý problém má samozřejmě i klíčovou subjektivní stránku, protože sama stěžovatelka byla podrobena podrobnému zkoumání, aby se zjistilo, lidově řečeno, že si nevymýšlí. Jakmile ale bylo takové zkoumání dokončeno, tak už nikdo neřešil, co se jí stalo a co jí bylo způsobeno. Z hlediska stěžovatelky systém, se kterým byla konfrontována, v podstatě o ní ztratil zájem, poté co si ověřil, že „si nevymýšlí“ a následně už neřešil, jak jí pachatel ublížil,“ uvádí se ve stížnosti. To nenapravil posléze ani nalézací soud, který taktéž tuto věc po prohlášení viny nijak neobjasňoval.
Fatálního pochybení se však dopustil soud odvolací, který zvolil „postupy, které se příčí principům práva na spravedlivý proces v nejobecnější rovině, čímž současně zasáhl i do substanciálních práv stěžovatelky“.
Soud krystalicky porušil trestní řád
Předně je ve stížnosti namítáno, že odvolací řízení soud „utajil“ jak před poškozenou, tak před jejím právním zástupcem, ani jeden z nich nebyl soudem o nařízeném veřejném zasedání vyrozuměn.
A dále pak odvolací soud porušil zásadně trestní řád, když bez provedení důkazů vyhodnotil skutkový stav odlišně od soudu nalézacího, vycházel z procesně nepoužitelných důkazů, dezinterpretoval některé závěry znalců a v posledku se písemné vyhotovení odůvodnění odlišovalo od toho, které zaznělo v jednací síni.
„Odvolací soud hodnotil skutkový stav zcela jinak, některá skutková zjištění zcela ignoroval. Porušil tak uvedené ustanovení trestního řádu flagrantně, krystalicky. Toto porušení prochází úvahovou strukturou celého napadeného rozsudku. Nejedná se o dílčí exces v jinak obvyklé přezkumné činnosti. Odvolací soud dochází ke zcela nepodloženým závěrům o úloze pachatele jako živitele rodiny, bagatelizuje jeho trestnou činnost, popírá následky trestné činnosti a přenáší zcela nedůvodně vinu za závažnou trestnou činnost páchanou zcela z vůle vedlejšího účastníka na stěžovatelku. Zatímco nalézací soud neměl pochyby o závažnosti trestné činnosti, konstatoval, byť nedostatečně, následky a konstatoval, že majetkové poměry nebyly nijak zjištěny a nebylo možné k nim přihlížet, tak odvolací soud tato zjištění zcela obrátil a přidal k nim spoluvinu stěžovatelky. Jedná se o krystalické porušení pravidla stanoveného v § 263 odst. 7 trestního řádu,“ uvádí se k tomu ve stížnosti.
Ze strany odvolacího soudu tak podle stěžovatelky došlo k „uzurpaci moci“, kterou bylo zasaženo do jejích ústavních práv.
Konsensuální sex neospravedlňuje znásilnění
Odvolací soud tak dospěl k závěrům, které ve vztahu k pachateli nemají žádnou oporu v dokazování před nalézacím soudem, ani v trestním spisu. Jedná se o otázky, k nimž přitom odvolací soud přihlížel a odůvodnil jimi uložený trest: majetkové poměry pachatele či jeho vztah k rodině.
Za zásadní pochybení je pak označena jednak bagatelizace následků trestné činnosti na poškozenou, a především závěr odvolacího soudu o údajné iniciaci vztahu poškozenou, kterou soud opřel o procesně nepoužitelný úřední záznam z přípravného řízení, který navíc ani takto nevyznívá.
„Zde pak stěžovatelka musí zdůraznit, že i kdyby tyto závěry byly pravdivé, jako že zřejmě nejsou, nemohly by být vnímány jako polehčující okolnost. Konsensuální pohlavní styk, i pokud je iniciovaný jakoukoliv stranou, není nikdy za žádných okolností polehčující okolností ve vztahu k pozdějšímu znásilnění. V případě, kdy pachatel je otčím a znásilněná osoba je dítě v jeho péči, to platí rovněž. Představa odvolacího soudu, že konsensuální styk s dítětem ve vlastní péči nebo dokonce dítětem iniciovaný styk zakládá určitou míru ospravedlnění jeho pozdějšího opakovaného znásilnění nebo je důvodem pro jeho shovívavější hodnocení, je zcela absurdní a popírá zcela všechny zásady ochrany lidské důstojnosti. Představa, že pokud nezletilá dívka souloží dobrovolně, stává se jakousi potenciální nedobrovolnou konkubínou svého otčíma pro futuro pro účely dlouhodobého opakovaného znásilňování je zcela nepřijatelná,“ konstatuje se ve stížnosti.
Stížnost již byla přidělena III. senátu, který bude rozhodovat ve složení Vojtěch Šimíček, Tomáš Lichovník a Lucie Dolanská Bányaiová. Nicméně dvěma členům tohoto senátu, soudcům Šimíčkovi a Lichovníkovi, v červnu skončí mandát ústavních soudců.
Petr Dimun
