V případu dívky zneužívané otčímem postupovaly nezákonně jak nalézací Okresní soud ve Vyškově, tak odvolací Krajský soud v Brně. K takovému závěru dospěl ministr spravedlnosti Pavel Blažek ve stížnosti pro porušení zákona, kterou podal v neprospěch otčíma. Oba soudy totiž podle Blažka dospěly k extrémně nízkému, nezákonnému trestu. Senát KS v Brně navíc opřel své rozhodnutí o procesně nepoužitelné důkazy, přičemž se písemné odůvodnění má lišit od toho, které zaznělo v jednací síni.
Nejen odvolací soud, ale i nalézací soud porušil zákon v tzv. „případu Anička“, neboť jimi uložené tresty byly neodůvodněně nízké. Vyplývá to ze stížnosti pro porušení zákona, kterou k Nejvyššímu soudu (NS) podal ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Česká justice měla možnost do stížnosti nahlédnout.
Případ vzbudil pozornost veřejnosti a vyvolal kritické ohlasy, když muže, který měl dlouhodobě zneužívat nezletilou nevlastní dceru a byl odsouzen za znásilnění, za výrobu dětské pornografie a za zneužití dítěte k výrobě pornografie, odvolací soud potrestal podmíněným trestem s uloženým dohledem.
„Jsem si vědom toho, že podaná stížnost pro porušení zákona směřuje v neprospěch obviněného, a tudíž napadené rozhodnutí nemůže být odvolacím soudem zrušeno, nicméně stanovisko Nejvyššího soudu k předmětné věci může mít judikatorní význam v otázce obecného postupu soudů při ukládání trestu dle § 39 trestního zákoníku, k otázce ukládání trestu pachatelům sexuálních trestných činů, k otázce ukládání trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu pachatelům sexuálních trestných činů (zvláště za situace byla-li trestná činnost spáchána na zvlášť zranitelné oběti), k otázce rozsahu dokazování, jež má odvolací soud provádět, bylo-li nalézacím soudem s ohledem na prohlášení viny obžalovaného provedeno toliko omezené dokazování, a rovněž k otázce ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody rodiči nezletilého dítěte,“ uvádí se ve stížnosti.
Konkrétních nezákonností spatřuje v rozhodnutí soudů ministr Blažek hned několik.
Odvolací soud doplnil skutková zjištění bez dokazování
Zásadního pochybení se dopustil odvolací senát Krajského soudu v Brně, když podle ministra změnil rozhodnutí nalézacího soudu, aniž by ovšem provedl jakékoliv vlastní dokazování. Tento postup je ale podle Blažka v rozporu s trestním řádem, neboť odvolací soud v napadeném rozhodnutí podstatným způsobem doplnil skutková zjištění nalézacího soudu a na jejich základě dospěl k odlišnému právnímu stanovisku.
Své rozhodnutí totiž odvolací soud opřel pouze o provedenou výpověď obviněného a o důkazy opatřené v přípravném řízení, opětovné dokazování neprováděl. Závěry, k nimž dospěl, jsou tak podle ministerské stížnosti „výhradně a zcela jednostranně ve prospěch obviněného“. Tímto postupem tak byl podle ministra „uložen trest, jenž je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti obviněným spáchaných trestných činů“.
Konkrétně jde o závěry odvolacího soudu ohledně iniciace kontaktu mezi poškozenou a otčímem či ohledně osobních, rodinných a majetkových poměrů obviněného a následků trestné činnosti na poškozenou.
Ministr: Soud nekriticky převzal tvrzení obviněného
Co se týče iniciace kontaktu, vycházel totiž odvolací soud ze dvou výpovědí poškozené z přípravného řízení, aniž by je ovšem jako důkaz provedl při veřejném zasedání. Nadto jedna z nich má charakter úředního záznamu o podaní vysvětlení ještě před zahájením trestního stíhání, k jehož provedení je nutné dát souhlas obviněného i státního zástupce. Odvolací soud tak nemohl a neměl podle ministra k těmto výpovědím při rozhodování ve věci přihlížet. Pokud tak učinil, „založil tak v dotčené otázce extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními“.
Nadto podle ministerské stížnosti existuje více výpovědí a důkazů o opaku, k nimž ovšem odvolací soud nepřihlédl. „Odvolací soud pak pravdivost tohoto tvrzení podrobil přinejlepším zcela povrchnímu zkoumání, kdy sám neprováděl žádné důkazy, a v zásadě nekriticky do svého rozhodnutí přejal tvrzení obviněného,“ konstatuje se ve stížnosti.
Úvaha o souhlasu dítěte se vztahem je lichá
Kritice podrobuje stížnost i logiku následných chybných úvah soudu, že nebýt původní iniciace ze strany poškozené, k následné trestné činnosti obviněného by pravděpodobně nedošlo.
„Výše citovaný závěr odvolacího soudu lze rovněž vyjádřit tak, že odvolací soud je toho názoru, že bez předchozího konsenzuálního vztahu mezi obviněným a poškozenou by obviněný zřejmě předmětnou trestnou činnost nespáchal, a poškozená si tak tím, že s obviněným byla dříve ve vztahu, sama způsobila, že ji obviněný krom dalšího opakovaně po delší dobu znásilňoval. Takovýto názor je s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti nutno odmítnout jako zcela nemorální, a to zvláště za situace, kdy byla předmětná trestná činnost páchána na dítěti,“ uvádí se ve stížnosti.
Znalec se otázkou následků zabýval okrajově
Nezákonně postupoval soud podle ministra Blažka i v případě hodnocení následků trestné činnosti. Zde měl totiž opětovně vycházet z výpovědí učiněných v přípravném řízení, aniž by je ovšem jako důkaz provedl. A v případě posudků dvou znalců, kteří posuzovali psychický stav poškozené dívky, se odvolací soud dopustil nezákonnosti, když k nim přihlédl, ačkoliv se otázkou následků trestné činnosti na poškozenou zabývaly pouze okrajově, a navíc byly zastaralé.
„Skutečnost, že poškozená ke svému zdravotnímu stavu ve svém vyjádření nic neuvedla, nezbavuje odvolací soud povinnosti v tomto rozsahu dokazování doplnit. Nadto podotýkám, že ze znaleckého posudku vyplývá, že poškozená byla ochotna na vyšetřování dále spolupracovat a případně poskytnout další výpovědi. S ohledem na vše výše uvedené proto uzavírám, že odvolací soud dospěl k závěru o mírném charakteru duševní poruchy poškozené a o její pozitivní prognóze do budoucna na základě zcela nedostatečně zjištěného skutkového stavu, jenž byl nadto učiněn na podkladě nezákonně provedeného dokazování,“ shrnuje své výtky ministr.
Důvodné pochybnosti o schopnosti obviněného plnit závazky
Ani v případě hodnocení majetkových a rodinných poměrů se odvolací soud nedržel podle ministra pravidel, které stanovuje trestní řád. I v tomto případě provedl pouze výpověď obviněného a přihlédl k listinám, které ovšem jako důkaz neprovedl.
Odvolací soud přitom uložení podmíněného trestu otčímovi odůvodnil právě majetkovými a rodinnými poměry: tedy závislostí rodiny na jeho příjmech a ekonomickou aktivitou obviněného, která povede k lepší možnosti splácení soudem uložené náhrady způsobené škody.
Vedle toho ovšem existují podle Blažka důvodné pochybnosti ohledně majetkových poměrů obviněného, jeho vůle a schopnosti splnit své závazky. Mnohé totiž nasvědčuje tomu, že tvrzení obviněného učiněná před soudem byla pouze účelová.
„V kontextu všech shora popsaných skutečností se lze do značné míry domnívat, že námitka rodinných a majetkových poměrů obviněného byla obviněným uplatněna účelově s cílem vyhnout se výkonu trestu odnětí svobody. Shledal-li odvolací soud, že rodinné a majetkové poměry představují v případě obviněného okolnost odůvodňující uložení mírnějšího trestu, učinil tak v rozporu se zákonem a s navazující judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu,“ argumentuje se ve stížnosti.
Obviněný se dříve dopustil násilí na matce poškozené
Podle ministra existují i závažné pochybnosti ohledně závěru odvolacího soudu, že obviněný není primárně násilník, ani sexuální predátor. Z důkazů, které byly ve spise k dispozici, totiž vyplývá, že obviněný již byl v minulosti soudně trestán a dopustil se dokonce i násilí na matce poškozené, a to během Vánoc v roce 2021.
Oba soudy, tedy nalézací i odvolací, se pak podle Blažka dopustily porušení zákona, když uložily za prokázané trestné činy extrémně nízký trest. Oběma soudům vytkl zcela nedůsledné zhodnocení přitěžujících a polehčujících okolností.
„S ohledem na uvedené nalézací soud i soud odvolací postupovaly v předmětné věci ve svých úvahách o druhu trestu a jeho výměře zcela nedůsledně ve vztahu k zákonným kritériím zakotveným v § 39 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku. Obviněným spáchaná trestná činnost přitom svědčí o značné společenské škodlivosti jeho jednání. Obviněný byl předně odsouzen pro tři trestné činy, jež je nutno s ohledem na jimi dotčené chráněné zájmy hodnotit jako velmi závažné,“ konstatuje se ve stížnosti.
Odvolací soud založil zřejmý nepoměr mezi trestem a činem
„Nalézacím soudem, jenž rozhodl o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání tří let, aniž by vzal v potaz všechny výše popsané relevantní okolnosti případu, tak byl obviněnému uložen nepřiměřeně mírný trest. Pokud odvolací soud následně dospěl na základě vadně provedeného dokazování a nedostatečně zjištěného skutkového stavu (rovněž bez přihlédnutí ke všem výše popsaným relevantním okolnostem případu), k závěru o nezbytnosti zmírnění nalézacím soudem uloženého trestu na trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu dle § 81 odst. 1 trestního zákoníku, založil tak již zřejmý nepoměr mezi uloženým trestem a povahou a závažností trestného činu ve smyslu § 266 odst. 2 trestního řádu,“ popisuje ministr své výtky ohledně výše uloženého trestu.
Stížnost ministra spravedlnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného je pouze akademická. Nejvyšší soud tak může pouze vyslovit, že stížností napadeným rozsudkem byl porušen zákon.
Petr Dimun
