Muž z Liberce ignoroval výzvy českého Ústavního soudu k nápravě svých vadných podání. U soudu si stěžoval více třicetkrát bez právního zastoupení. Změny nedosáhli ani zpravodajové. Poslední stížnost byla odmítnuta bez přezkumu pro opakované nesplnění zákonných náležitostí podání. K Evropskému soudu pro lidská práva podal muž stížnost na ČR pro porušení práva na přístup k soudu, který mu měl být znemožněn.
V případu Horyna v. ČR přijal Evropský soud pro lidská práva argumenty české vlády. Vyhověl návrhu vlády a stížnost Josefa Horyny z Liberce prohlásil za nepřípustnou.
Horyna podal stížnost pro porušení práva na přístup k soudu v lednu 2020. „S odvoláním na čl. 6 odst. 1 Úmluvy stěžovatel namítá, že mu byl znemožněn přístup k Ústavnímu soudu, který zamítl jeho odvolání pro procesní vady dříve, než ji mohl nechat doplnit advokátem,“ shrnul jádro stížnosti soud ve Štrasburku.
Rozhodnutí, které ESLP vyhlásil 4. dubna 2024, je zde:
Mohlo by vás zajímat
Stížnost podal sám, soud ji zamítl, až potom dostal advokáta
Stěžovatel Josef Horyna byl účastníkem konkursního řízení. Dne 15. května 2019 mu byl doručen rozsudek Nejvyššího soudu. Až dne 1. července 2019 požádal Českou advokátní komoru o bezplatné přidělení advokáta za účelem napadení rozsudku Nejvyššího soudu u Ústavního soudu.
Avšak v poslední den lhůty 15. července 2019, podal ústavní stížnost sám, protože Komora nereagovala na jeho žádost o přidělení advokáta. Současně požádal o dodatečnou lhůtu k doplnění, jakmile mu bude advokát ustaven. Tři dny poté Ústavní soud jeho stížnost zamítl.
Rozhodnutím I. ÚS 2298/19 ze dne 18. července 2019 Ústavní soud stížnost stěžovatele zamítl, aniž by ji věcně přezkoumal. Konstatoval, že stěžovatel byl v minulosti opakovaně a podrobně informován o všech formálních náležitostech ústavní stížnosti, včetně požadavku právního zastoupení před Ústavním soudem, a že tedy již není nutné a účinné informovat ho znovu,“ uvádí se v rozhodnutí ESLP.
Dva týdny po rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí jeho stížnosti vyhověla stěžovatelově žádosti Advokátní komora a dne 31. července 2019 mu přidělila advokáta.
O bezplatné přidělení advokáta žádal pětatřicetkrát
Podle informací předložených Soudu českou vládou se stěžovatel k Ústavnímu soudu obrací pravidelně od roku 2010. Podal více než třicet stížností, které byly všechny zamítnuty buď pro formální vady, nebo pro zjevnou neopodstatněnost. Ve velkém počtu případů nebyl stěžovatel zastoupen advokátem, což vedlo Ústavní soud k poskytnutí dodatečné lhůty k nápravě; v některých případech žadatel vyhověl, v jiných ne.
V červenci 2018 už nebyl vyzván, aby se nechal zastupovat, protože všechny informace obdržel v minulosti, a „přesto je ignoroval“, uvádí ESLP.
„Kromě toho stěžovatel žádal od roku 2011 Českou advokátní komoru v pětatřiceti případech o bezplatné poskytnutí advokáta pro účely řízení před Ústavním soudem; obvykle byly žádosti zpracovány do dvou až čtyř týdnů, často zamítnutím s tím, že předpokládaná odvolání byla zjevně bez šance na úspěch,“ shrnuje dále ESLP.
Usnesení ÚS obsahují jen opakovaná poučení
Předmětné usnesení českého Ústavního soudu z 18. července 2019, ve kterém soud stížnost zamítá, neboť nejde o řádné podání, je zde.
Usnesení Ústavního soudu odkazuje na další dvě usnesení. Hned první z nich obsahuje dalších šest odkazů na odmítnuté stížnosti pro neodstraněné vady podání a absenci právního zastoupení před Ústavním soudem.
„Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. např. III. ÚS 3601/17, IV. ÚS 1720/18, IV. ÚS 2878/17, I. ÚS 2309/17, I. ÚS 1136/14, III. ÚS 2911/11). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti,“ napsal stěžovateli mnohokrát Ústavní soud.
Ústavní soud se brání před obcházením zákona
Evropský soud pro lidská práva nejprve připomněl, že způsob aplikace článku 6 – právo na spravedlivý proces závisí na zvláštnostech daného řízení u vyšších soudů, k posouzení je nutné vzít v úvahu celý proces v tuzemském právním řádu včetně zákonných omezení přístupu k vyšším soudům, předvídatelnosti omezení či nadměrného formalismu. Podle Soudu je rovněž třeba zvážit, zda byl stěžovatel zastoupen.
Současná praxe českého Ústavního soudu je taková, že pokud ústavní stížnost obsahuje formální vady, které lze napravit, může soudce zpravodaj poskytnout stěžovateli k nápravě dodatečnou lhůtu. Cílem je zejména informovat žadatele o procesních náležitostech, které mu nejsou známy.
„Protože stěžovatel obdržel relevantní informace již mnohokrát a byl žádán o nápravu stále stejných formálních nedostatků ve svých podáních, Ústavní soud má za to, že poskytovat i nadále tomuto stěžovateli stále stejné informace je formalistické a neefektivní,“ uvádí v rozhodnutí ESLP.
Takový postup má zabránit stěžovatelů, kteří záměrně ignorují formální požadavky a automaticky očekávají, že jim bude poskytnuta dodatečná lhůta k nápravě svých odvolání, obcházet zákon a prodlužovat zákonnou lhůtu.
Vědomě jen dva týdny před uplynutím lhůty
V projednávané věci, přestože mu byl rozsudek Nejvyššího soudu doručen dne 15. května 2019, požádal stěžovatel Českou advokátní komoru o přidělení advokáta pro účely řízení před Ústavním soudem až 1. července, tedy patnáct dnů. před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti, uvedl v rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva. Podle Soudu si muž byl plně vědom, že musí být před Ústavním soudem zastoupen advokátem, že mu Ústavní soud nemusí poskytnout dodatečnou lhůtu k nápravě a že trvá několik týdnů, než Komora zpracuje jeho žádost.
„Tvrdí-li ve svém vyjádření před Soudem, že nemohl kontaktovat advokátní komoru dříve, protože se na plný úvazek staral o svou nemocnou matku, které byl zároveň opatrovníkem, nemůže Soud takové odůvodnění přijmout,“ uvádí dále ESLP.
Ústavní soud jednal předvídatelně s legitimním cílem
Podle Soudu tento argument neuplatnil u Ústavního soudu na podporu své žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty, ale především fakt, že od roku 2017 vystupoval jako opatrovník své matky, mu nebránil, aby se už dříve mnohokrát obrátil na advokátní komoru a Ústavní soud. „Je třeba také poznamenat, že žádost o přidělení advokáta kanceláří se provádí pomocí formuláře,“ dodal k tomu Soud.
S ohledem na výše uvedené má Soud za to, že omezení přístupu, v tomto případě Ústavním soudem, nebylo pro stěžovatele nepředvídatelné a že sledovalo legitimní cíle, požadavek právní jistoty a řádný výkon spravedlnosti, uzavřel Evropský soud pro lidská práva. Stížnost prohlásil za zjevně neopodstatněnou a zamítl ji.
Irena Válová
