Spor o datum prohlášení za mrtvého vedou dcery pohřešovaného otce. Soudy trvaly na sedmileté ochranné lhůtě, zatímco ženy navrhovaly prohlásit otce mrtvým dnem následujícím po dni jeho zmizení. V sázce bylo sedm let neuhrazených závazků, které postihnou pozůstalé. Teprve Nejvyšší soud judikoval, že den, který nezvěstný nepřežil, může být určen i zpětně a může předcházet konci sedmileté lhůty.
Případ prohlášení pohřešovaného zpětně za mrtvého projednalo občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu 13. března a schválilo z něho právní větu.
Podle policie se muž pohřešoval od 7.8. 2011. Ten den „odjel od své matky na motorce do Slatinek údajně za účelem řešení dluhu, jeho další pohyb již nebyl zjištěn“, popsala policie.
Dne 15. 8. 2011 byl jeho motocykl nalezen odstavený na parkovišti v Brně – Vinohradech. Na motocyklu byly zajištěny biologické stopy, ale nic neprokazovalo, že ho odstavil sám pohřešovaný. O jeho cestě do Brna vypovídal pouze poslední výskyt mobilu „Pohřešovaný nebyl ode dne pohřešování kontrolován ani trestně stíhán orgány Policie ČR, nebylo zjištěno, že by opustil ČR, a dosud se neprokázalo, že by se stal obětí trestného činu,“ shrnuje soud informace z policejního spisu.
Pohřešovaný byl podle policie rozvedený, měl dvě děti a byl podnikatelem. Od doby pohřešování nepobíral sociální dávky, ani nebyl registrován na Úřadu práce, a ani z žádného jiného registru nevyplývá, že by byl v době pohřešování naživu.
Soud určil dnem smrti den vyhlášení rozsudku
Návrh na prohlášení otce za mrtvého podaly k soudu jeho dvě dcery: „Jelikož navrhovatelky mají právní zájem na prohlášení za mrtvého, neboť jsou dcerami pohřešovaného, a uplynula stanovená lhůta sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva o pohřešovaném, že byl ještě naživu, shledal soud za splněné podmínky pro prohlášení za mrtvého. Zákonná lhůta sedmi let uplynula 31. 12. 2018,“ stojí v rozhodnutí.
Ženy navrhovaly, aby byl pohřešovaný otec prohlášen za mrtvého dnem následujícím po dni jeho zmizení, tedy ke dni 8. 8. 2011. „Soud určil den, který se pokládá za den jeho smrti 9. 9. 2019, tj. den vyhlášení rozsudku,“ shrnuje Nejvyšší soud rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově.
Úplný text rozhodnutí o dovolání Nejvyššího soudu je zde:
Ani sedmileté dluhy na tom nic nezmění
Ženy nebyly úspěšné ani v odvolacím řízení. Krajský soud v Brně určil dnem smrti jejich otce datum 1.1.2019. Podle odvolacího soudu se lhůta sedm let, po kterých lze prohlásit osobu za mrtvou, počítá od posledního dne toho roku, kdy se objevila zpráva, z níž je možné usoudit, že jedinec byl ještě naživu. V tomto případě doba začala dnem 31. 12. 2011 a uplynula 31. 12. 2018. K prohlášení za mrtvého tak mohlo dojít nejdříve k 1. lednu 2019, rozhodl odvolací soud.
„Nová právní úprava jednoznačně stanoví ochrannou 7letou dobu, tudíž nemůže být určen den, který se pokládá za den smrti, den předcházející dni 1. 1. 2019. Na tom nemohou ničeho změnit ani navrhovatelkami tvrzené obtíže spojené se 7letou dobou (závazky postihující pozůstalost, kdy lze podle nich očekávat např. požadavky na doplacení úhrad zdravotního pojištění za několik let zpětně, a že životní pojištění pohřešovaného po nehrazení pojistného bylo pojišťovnou vypovězeno a že odkupné nebylo vyplaceno, protože platbu nemohla převzít oprávněná osoba). Soud nemá možnost tyto skutečnosti zohledňovat,“ uvedl Krajský soud v Brně.
Dovolání: Zákaz ze zákona nevyplývá
V reakci na to podaly ženy dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm argumentovaly, že v zákoně je pouze stanovena povinnost, aby soud určil den, který se pokládá za den smrti, ale soudem dovozený zákaz ze zákona neplyne. Odkázaly na odbornou literaturu, podle níž se u nezvěstných osob určí jako den úmrtí den, který se jeví jako nejpravděpodobnější, a že pravděpodobně půjde o den následující po dni, kdy byl člověk naposled viděn živ.
Zdůraznily, že muž odjel jako podnikatel na schůzku související s dluhem a jeho motocykl měl být odstaven neznámou osobou, v čemž „spatřují zřejmé okolnosti, že se stal obětí trestného činu“.
NS o dni, který nezvěstný zřejmě nepřežil
Podle Nejvyššího soudu už z jazykového výkladu příslušného ustanovení občanského lze usuzovat, že je soudu ponechán prostor k uvážení a dnem smrti se „určí den, který se pokládá za den jeho smrti“, nebo se „určí den, který platí za den smrti člověka, popřípadě den, který nezvěstný zřejmě nepřežil. Jinak by zřejmě zákonodárce přímo v textu zákona stanovil, k jakému okamžiku má být datum úmrtí soudem určeno, upozornil Nejvyšší soud.
„Den, který nezvěstný zřejmě nepřežil, se přitom nemusí podle okolností konkrétního případu shodovat s uplynutím ochranné doby, ale může tomuto okamžiku i předcházet,“ uvedl Nejvyšší soud. Také historický výklad vede podle soudu k závěru, že den, který se pokládá za den smrti, lze určit zpětně před konec uplynutí ochranné doby.
Podle Nejvyššího soudu ani odborné analýzy občanského zákoníku zjevně nepovažují za zakázané, aby určený den, který se pokládá za den smrti, předcházel konci ochranné doby, pokud není možné určit den, který nezvěstný zřejmě nepřežil. „Ten přitom bude ze své podstaty zpravidla předcházet konci ochranné doby, podaří-li se jej zjistit,“ uvedl Nejvyšší soud.
Sedmiletá doba chrání živého, nikoli mrtvého
Poté Nejvyšší soud vysvětlil: „Smysl a účel ochranné sedmileté doby spočívá především v tom, aby uplynutím této doby, po kterou zde nebudou žádné zprávy, z nichž by bylo možné usuzovat, že byl nezvěstný stále živ, byl dosažen dostatečně vysoký stupeň pravděpodobnosti, že nezvěstný již není naživu, a byla tak minimalizována možnost negativních důsledků rozhodnutí o prohlášení za mrtvého pro nezvěstného člověka, byl-li by tento člověk ve skutečnosti stále naživu.“
Délka doby, která musí uplynout, aby bylo možné nezvěstného člověka prohlásit za mrtvého, tak představuje prostředek vyvážení ochrany práv nezvěstného a oprávněných zájmů osob, které mohou mít právní zájem na prohlášení nezvěstného člověka za mrtvého, uvedl dále soud s tím, že ochranná lhůta je vykonána jejím uplynutím.
NS: Den smrti může předcházet konci lhůty
Při samotném určování konkrétního dne, který nezvěstný zřejmě nepřežil, už však podle Nejvyššího soudu ochranný potenciál stanovení tohoto dne až ke konci doby ztrácí význam. Naopak do popředí vstupuje potřeba určit den, který lze s ohledem na konkrétní okolnosti považovat za nejpravděpodobnější den smrti. Jestliže se totiž posléze zjistí, že člověk stále žije, ale mezitím po něm bude například projednána pozůstalost, stanovení pozdějšího data smrti živé osoby při vypořádání takové situace neochrání.
„Lze proto uzavřít, že den, který se pokládá za den smrti člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen (§ 74 odst. 1 o.z.), může být určen zpětně ke dni, který bude předcházet konci ochranné sedmileté doby,“ uzavřel Nejvyšší soud.
Nesprávně posouzený případ se vrací
Jelikož odvolací soud nesprávně vycházel ze závěru, že den, který se pokládá za den smrti, nemůže být určen zpětně před konec doby potřebné k prohlášení za mrtvého, a nezabýval se tím, zda lze v okolnostech projednávané věci určit den, který nezvěstný zřejmě nepřežil, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné, uvedl Nejvyšší soud
Nesprávné je podle Nejvyššího soudu i rozhodnutí soudu I. stupně, který určil dnem, který se pokládá za den smrti, až den vyhlášení svého rozhodnutí. Soud proto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení k Okresnímu soudu v Prostějově.
Právní věta:
Den, který se pokládá za den smrti člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen (§ 74 odst. 1 o. z.), může být určen zpětně ke dni, který bude předcházet konci ochranné sedmileté doby.
Irena Válová
