Ministerstvo průmyslu a obchodu dokončilo návrh aktualizace vodíkové strategie z roku 2021. Hlavní změnou ve tři roky starém dokumentu je stanovení tří etap, ve kterých bude využití vodíku v České republice probíhat, řekl na sympoziu Ekonomického deníku k tématu Vodíkové strategie vedoucí oddělení analýz strategických projektů na ministerstvu průmyslu a obchodu Petr Mervart.
Podle ředitele strategie společnosti Orlen Unipetrol Martina Gajdoše aktualizace napravuje nedostatky původní vodíkové strategie, která postrádala nástroje a postupy, jak ji naplňovat. „Řekl bych, že je to dobrý start, ale čeká nás spousta práce, abychom cílů do roku 2030 daných evropskou legislativou dosáhli,“ uvedl Gajdoš.
Strategický dokument zatím prošel interním posouzením na ministerstvu průmyslu a obchodu a na ministerstvu životního prostředí. V tomto týdnu má začít mezirezortní připomínkové řízení. Případné připomínky chce ministerstvo vypořádat do konce května, v průběhu červnu by vodíkovou strategii měla schválit vláda.
Změny ve vodíkové strategii budou poměrně výrazné. „Původně jsme si mysleli, že aktualizace bude poměrně jednoduchá – opravíme nějaká čísla, upravíme odhady a trochu tu strategii oprášíme. Pak jsme zjistili, že takto jednoduché to nebude a že musíme mít několik etap, které mají různé cíle, různé ambice a různé způsoby, jak je naplňovat,“ řekl Mervart.
V první fázi mají vzniknout „ostrovy“ s lokální výrobou i spotřebou vodíku. „V této fází není naší prioritou maximalizace spotřeby vodíku. Ten bude poměrně drahý a nebyli bychom schopni to ufinancovat,“ řekl Mervart. Tady bude hlavním úkolem splnit cíl daný evropskou směrnici o obnovitelných zdrojích (RED III), tedy vyrobit nejméně 20 tisíc tun zeleného vodíku v roce 2030.
Skokový růst spotřeby vodíku nastane až v druhé fázi, kdy začneme vodík dovážet ze zahraničí. Cena by měla spadnout na 3 až 5 eur za kilogram a využití tohoto ekologického paliva začne být ekonomicky výhodné. Tady se nabízí možnost využít současných plynovodních potrubí a část přestavět na přepravu vodíku. Už v roce 2030 by mohlo přes Česko protékat 1,5 milionu tun vodíku za rok, velkou část z toho bude tvořit plyn ze severu Německa přepravovaný přes české území do Bavorska.
Fáze dovozní závislosti, která s sebou nese svá rizika, se nemá stát trvalým stavem. Ve třetí fázi, zhruba v letech 2040 až 2050, bude podle Mervarta zapotřebí najít způsob, jak vyrábět vodík ještě levněji na českém území. „Dnes na to nemáme potřebné technologie. Musíme počkat, až se technologie vyvinou. Může to být třeba vysokoteplotní elektrolýza s využitím tepla z nových jaderných reaktorů čtvrté generace,“ doplnil Mervart.
Vodíkové technologie přinesou již v tomto desetiletí velké byznysové příležitostí pro český průmysl. Petr Mervart zmínil tři projekty, které se slibně rozbíhají. Německý koncern Robert Bosch bude v Českých Budějovicích vyrábět komponenty pro palivové články. Podnik Iveco Czech Republic má v plánu vyrábět autobusy s vodíkovým pohonem. Do vodíkového byznysu se zapojí také ostravský výrobce tlakových lahví Cylinders Holding.
Současně to také bude velká a náročná výzva, jak ve svém vystoupení uvedl ředitel strategie a business analýz společnosti Orlen Unipetrol Martin Gajdoš. Například jen v pohonu 30megawattového elektrolyzéru bude zapotřebí postavit fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 60 megawattů a větrný park o výkonu 30 megawattů, nebo si zajistit odběr zelené elektřiny formou PPA kontraktů. Výsledkem bude produkce pouhých 2500 tun zeleného vodíku za rok. Spotřeba zeleného vodíku přitom podle Gajdoše bude v roce 2030 dosahovat zhruba 47 500 tun.
Splnění tohoto úkolu značně ztíží nepříznivě nastavená unijní legislativa. „Zdroj zelené elektřiny musí být přímo v místě, odběr elektřiny ze sítě nám evropská pravidla neumožní. Využití elektrolyzéru kvůli tomu klesne z 95 na 48 procent a vyprodukovaný vodík bude dražší, než jsme očekávali,“ upozornil Martin Gajdoš.
Podle studie, kterou zpracovala poradenská společnost PricewaterhouseCoopers Česká republika (PwC) pro Svaz průmyslu a dopravy, si investice do vodíkové ekonomiky v Česku vyžádají roku 2030 zhruba 115 miliardy korun. Z toho polovina padne na výstavbu dalších solárních a větrných elektráren. Poměrně nákladný bude také nákup elektrolyzérů (27 miliard korun) a pořízení dopravních prostředků s vodíkovým pohonem včetně infrastruktury (22 miliard korun).
Partner poradenské firmy PwC ČR Jan Brázda k tomu dodal, že i tak se investice do využití vodíku vyplatí. Pokud by Česko nesplnilo cíle dané směrnicí RED III, hrozí riziko pokut pro soukromý sektor ve výši až 10 miliard korun ročně. Dalších 18,5 miliardy korun bychom museli zaplatit na zvýšených nákladech na emisní povolenky, které po roce 2027 postihnou také spotřebu pohonných hmot.
Na jeho vyjádření navázal Pavel Dočekal, ředitel pro regulační a právní záležitosti plynárenské společnosti GasNet. Podle Dočekala lze bez dodatečných investic přimíchávat do zemního plynu až 20 procent vodíku. Investice na přebudování plynovodní sítě na přepravu vodíku jsou poměrně nízké. „Očekávám, že vodík bude konkurenceschopný v dopravě zhruba od roku 2030. V průmyslu a energetice to bude o něco později, po roce 2035,“ řekl Dočekal.
Předseda poslaneckého podvýboru pro energetiku Róbert Teleky očekává, že se vodík prosadí hlavně tam, kde nebude jiná cesta k dekarbonizaci daného oboru. Tedy například v chemickém průmyslu či při výrobě cementu. „Uplatnění bude možné i díky tomu, že vodík je skladovatelný. Můžeme jej vyrobit z přebytků zelené elektřiny v létě a využít v zimě,“ řekl Teleky.
Je zřejmé, že v první fázi bude nezbytné využití vodíku podpořit dotacemi z veřejných zdrojů. Možnosti financování z Modernizačního fondu na sympoziu Vodíková strategie představili vrchní ředitel ministerstva životního prostředí Jan Kříž a ředitel odboru Státního fondu životního prostředí Ivo Marcin. První náměstek ministra dopravy Tomáš Vrbík hovořil mimo jiné o dotacích na stavbu vodíkových plnicích stanic z Operačního programu Doprava.
Další podporu nabídne Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK). Zhruba za půl roku bude podle vrchního ředitele ministerstva průmyslu a obchodu Mariana Piechy vypsána výzva pro zájemce o pořízení elektrolyzéru, výše dotace se má pohybovat od 45 do 65 procent uznatelných nákladů dle velikosti podniku.
Další z účastníků, náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák, upozornil, že do roku 2030 bychom měli v Česku nainstalovat elektrolyzéry o výkonu 300 až 400 megawattů. Později to budou už tisíce megawattů „Výkon větrných a solárních elektráren není v českých podmínkách optimální. Můj osobní názor je, že budeme muset využít elektřinu z jaderných elektráren v době, kdy bude elektřiny nadbytek,“ řekl Třešňák.
David Tramba, Ekonomický deník
Poděkování za podporu sympozia Vodíková strategie patří partnerům, společnostem ORLEN Unipetrol a GasNet.
