Čtrnáctým rokem usiluje žena o uznání bakalářského diplomu v oboru právo, který získala studiem Moskevského institutu podnikatelství a práva v Moskvě v Rusku se sídlem v panelovém domě v pražské Michli. Žena tvrdí, že jde o zahraniční vzdělání. To se podařilo vyvrátit ministerstvu školství v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem (NSS). Případ se vrací už podruhé ke Krajskému soudu v Plzni.
Západočeská univerzita v Plzni zamítla v roce 2018 žádost ženy o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání v České republice, které „žalobkyně získala studiem v bakalářském studijním programu oboru Právo na nestátním vzdělávacím zařízení vysokoškolského vzdělání Moskevský institut podnikatelství a práva v Moskvě, Ruské federaci, prostřednictvím Mezinárodního institutu podnikatelství a práva v Praze, s.r.o.“
Žádost o uznání diplomu podala žena už v roce 2010.
Soud: Rusko jí diplom neodebralo, tedy platí
Odvolání ženy zamítlo ministerstvo školství, žena reagovala žalobou u Krajského soudu v Plzni. Soud v roce 2020 ministerské rozhodnutí zrušil s tím, že pro uznání zahraničního vzdělání musí být splněny současně dvě podmínky: Žadatel musí být absolventem zahraniční vysoké školy podle zákona o vysokých školách a studijní programy nesmí být podstatně odlišné.
„Jelikož správní orgány nepředložily žádné rozhodnutí příslušných státních orgánů Ruské federace o odebrání žalobkyní předloženého diplomu a prohlášení státní závěrečné zkoušky za neplatnou, je dle krajského soudu první podmínka splněna. Co se týká druhé podmínky, krajský soud konstatoval, že správní orgány nedokázaly jednoznačně prokázat, že by se studijní programy lišily v podstatných rysech. Druhá podmínka je tedy taktéž splněna,“ rozhodl Krajský soud v Plzni.
Akreditaci vydal Federální dozor ve vzdělání Ruska
Ministerstvo školství následně podalo první kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ministerstva žena neabsolvovala studium na zahraniční škole, tzn. na Moskevském institutu podnikatelství a práva v Moskvě (MIPP Moskva), nýbrž u v Praze sídlícího Mezinárodního institutu podnikatelství a práva, s.r.o. („MIPP Praha). Předměty zaměřené na právní systém v České republice byly vyučované tuzemskými lektory.
Osvědčení o státní akreditaci z roku 2007 bylo vydané Federální službou dozoru ve vzdělávací a vědecké sféře v Moskvě v Ruské federaci a „nepotvrzuje, že by byla akreditace udělena studijnímu programu zaměřenému na studium v oblasti právního řádu České republiky“. Ani jeden předmět závěrečné zkoušky se neshoduje s českou státní závěrečnou zkouškou a početná řada předmětů vyučovaných na Západočeské univerzitě v Plzni naopak schází. Ani jedna z podmínek pro uznání tak podle ministerstva nebyla splněna.
Západočeská univerzita porovnala studia v Užhorodu
Na to NSS zrušil rozhodnutí plzeňského krajského soudu mimo jiné s tím, že se krajský soud nevypořádal s námitkou, dle které osvědčení udělené ruským pověřeným orgánem neobsahuje oprávnění k odborné přípravě v oboru právo mimo území Ruské federace, konkrétně na území České republiky“.
Krajský soud v Plzni však setrval na svých závěrech, když žalobkyni již dříve vyhověl. Podle krajského soudu je na ministerstvu školství, aby prokázalo, že žena „ve skutečnosti nežádá o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace ve smyslu zákona o vysokých školách“.
Jak dále vyplývá z rozhodnutí NSS, pro splnění druhé podmínky srovnatelných předmětů žena doložila dokument Studijní předměty, který se však „vztahuje k jinému studijnímu programu ze Zakarpatské státní univerzity v Užhorodě (Ukrajina), nikoliv z moskevského institutu v Rusku, jehož uznání se domáhá. Podle soudu však právě tento studijní program porovnávala Západočeská univerzita jako první správní instance, „vycházeje ze závěru, že odpovědnost za předložení relevantních skutečností nese především žadatelka“ (o uznání).
Moskevská práva se sídlem v paneláku v Michli
Ministerstvo školství podalo proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni druhou kasační stížnost. „Stěžovatel je toho názoru, že pojetí důkazního břemene, jak jej vnímá krajský soud, je v rozporu s racionalizovanou zásadou materiální pravdy,“ uvádí k tomu Nejvyšší správní soud.
„Důkazy, které žalobkyně doložila, neprokazují, že by studovala zahraniční vysokoškolské studium. Naopak z těchto dokumentů vyplývá, že žalobkyně absolvovala MIPP Praha se sídlem v bytě nacházejícím se v panelovém domě v pražské Michli,“ uvedlo v kasační stížnosti ministerstvo školství doslova.
Podle ministerstva školství žena sama prokázala nesplnění podmínky zahraničního studia, když doložila, že je absolventkou MIPP Praha. Podle ministerstva argumentace krajského soudu nemá oporu v platné legislativě a rozsudek je nepřezkoumatelný.
Ministerstvo: Máme snad shánět důkazy v Rusku?
K replice ženy – žalobkyně pak stěžovatel – ministerstvo školství v červenci 2023 uvedlo, že nesouhlasí s výkladem zákona o vysokých školách, jak jej předestřela žalobkyně. Závěrem se ministerstvo vymezilo proti nedostatečně prokázanému skutkovému stavu. Požadavek krajského soudu, aby si ministerstvo zajistilo podklady v zahraničí, je „podle jeho názoru v rozporu s Lisabonskou úmluvou a zrušujícím rozsudkem NSS“.
„Žalobkyně podala předmětnou žádost v roce 2010, přičemž o existenci právního státu v Ruské federaci bylo tehdy možné mluvit jen v analogickém smyslu. Nutno taktéž doplnit, že prostřednictvím Ministerstva školství a vědy Ruské federace lze získat pouze informaci, že je zahraniční vysoká škola součástí systému vysokých škol Ruské federace. Jiné podklady stěžovatel opatřit nemůže,“ uvedlo ministerstvo školství v druhé kasační stížnosti.
NSS už jednu studentku moskevských práv řešil
Stěžovatel se vyhradil vůči nesprávnému posouzení obou podmínek, které musí být kumulativně splněny pro uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice. Konkrétně musí být dle 89 odst. 1 zákona o vysokých školách prokázáno, že se jedná o zahraniční vysokoškolské studium a současně nesmí veřejná vysoká škola, popř. ministerstvo dojít k závěru, že jsou studijní programy odlišné v podstatných rysech ve smyslu § 90 odst. 5 zmíněného zákona, shrnul podstatu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud.
Co se týče první podmínky, odkázal Nejvyšší správní soud ke svému rozsudku z roku 2023, který řešil totožnou situaci: Žadatelka v citované věci se domáhala uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice získaného studiem v bakalářském oboru právo na nestátním vzdělávacím zařízení vysokoškolského vzdělání Moskevského institutu podnikatelství a práva v Moskvě, Ruské federaci, přičemž samotná výuka byla realizována prostřednictvím MIPP Praha.
Na rozdíl od krajského soudu se v uvedeném případě NSS přiklonil k materiálnímu pojetí „zahraničního vysokoškolského vzdělání“, které v projednávané věci zastávalo rovněž ministerstvo školství.
NSS: Žena nikdy v zahraničí nestudovala
Názor krajského soudu, že žalobkyně je formálně držitelkou zahraničního vysokoškolského diplomu, jehož kopie s ověřeným překladem z ruského jazyka je rovněž založena ve spise žalovaného, je podle NSS správný a nikdo ho nezpochybňuje. Podle ministerstva školství však nejde o doklad o „zahraničním vysokoškolském vzdělání“.
Názor ministerstva školství, že pro uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání musí jít o vzdělání získané v zahraničí, má podle NSS oporu jak v textu, tak logice zákona o vysokých školách, stejně jako Lisabonské úmluvě. „Sama Lisabonská úmluva jak ve svém preambuli, tak ve svých definičních ustanoveních (kupř. definice „uznání“ jako „oficiální potvrzení hodnoty akademické kvalifikace získané v zahraničí …“) mluví vždy o uznávání studií, osvědčení, diplomů a titulů získaných v jiné zemi evropského regionu, a nikoliv na území té samé smluvní strany. Podstatou úpravy nostrifikace je tedy uznávání vysokoškolského studia získaného v jiném státě, než ve kterém o jeho uznání žadatel usiluje,“ uvedl NSS.
Případ se vrací podruhé do Plzně
V projednávané věci tak podle Nejvyššího správního soudu ministerstvo školství správně posoudilo situaci, kdy žadatelka předložila sice diplom formálně vydaný zahraničním subjektem (MIPP v Moskvě), nicméně ze všech dalších podkladů, které předložila, stejně jako ze zjištění učiněných žalovaným, vyplynulo, že v rámci daného studijního programu v zahraničí nikdy nestudovala. Ostatně, žalobkyně to sama nerozporovala.
„Za této situace nebyla další skutková zjištění ze strany žalovaného či prvostupňového orgánu zapotřebí. Žalobkyně totiž nemohla materiálně naplnit první ze dvou podmínek § 89 an. zákona o vysokých školách a žádat o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání,“ uzavřel Nejvyšší správní soud, který případ se závazným právním názorem vrátil ke Krajskému soudu v Plzni.
Irena Válová
