Jde o politováníhodnou věc, přesto o velký pokrok v právech dětí, které matka porodila utajeně. Tak vyhodnotil Evropský soud pro lidská práva nástroj, kterým mohou děti zrozené utajeně matkou X zjistit svoji identitu. Žena pátrala matce ve svých šestapadesáti letech, avšak matka trvala na anonymitě i po smrti. Stát jí umožnil pochopit okolnosti narození a zašel při tom tak daleko, jak jen mohl, stojí v rozsudku případu Cherrier v. Francie.
Stěžovatelka paní Annick Cherrier se narodila v roce 1952. Několik měsíců po narození byla opuštěna matkou a předána k adopci. Že je adoptované dítě, se dozvěděla až v roce 2008. bylo jí 56 let a v té době zemřel druhý z jejích adoptivních rodičů.
Během roku 2008 kontaktovala francouzskou Národní radu pro přístup k údajům o osobnímu původu (CNAOP). Chtěla zjistit, proč ji matka opustila, kdo je její biologický otec, jaké národnosti byla matka, jaké jsou lékařské anamnézy rodičů a zda má biologické bratry a sestry.
Národní rada CNAOP získala šetřením informace o jméně, příjmení, místě a datu narození a fyzickém popisu matky i otce. Získala také rozsudek o adopci dítěte a následující informace o příčině opuštění: „Mladá dívka (jejíž věk není znám) je zasnoubená a její snoubenec si ji chce vzít pouze v případě, že opustí dítě“.
Národní radě se biologickou matku podařilo nalézt. Matka však podle francouzské legislativy vyjádřila své přání „zachovat svoji identitu v tajnosti nyní i po smrti“. Rovněž osobu otce se podařilo dohledat.
V dubnu 2009 požádala stěžovatelka paní Cherrier Radu, aby znovu kontaktovala její matku s tím, že má ještě spoustu otázek, na které se chce zeptat. Rada to odmítla, neboť její biologická matka žádala, aby ji nechali na pokoji a respektovali její soukromý život.
Úplný rozsudek z 30. ledna 2024 je zde.
Starý muž, neschopen poznat, že je otcem
V červnu 2009 se podařilo nalézt jejího otce. „Tato osoba, velmi starý muž, nebyla schopna rozpoznat své otcovství a odmítla prozradit svoji identitu, a to i po své smrti,“ cituje Soud výsledek pátrání.
Stěžovatelka paní Cherrier zopakovala svoji žádost o přístup k totožnosti své biologické matky znovu v roce 2012. Vyjádřila své utrpení pramenící z tajemství vlastní identity, která ji je upřena.
Její žalobu zamítl soud v Nové Kaledonii v roce 2015, Nejvyšší správní soud zamítl odvolání v roce 2018 a poté v roce 2019 zamítl její stížnost ústavní soud Francie.
Stěžovatelka si před ESLP stěžuje na porušení Článku 8 – právo na respektování soukromého a rodinného života. Jeho součástí je právo dítěte znát svůj původ, jak judikoval Evropský soud pro lidská práva. Stížnost byla podána k Evropskému soudu pro lidská práva dne 27. dubna 2020.
Jde o rovnováhu zájmu matky a dítěte
Právem na informace o svém původu se zabýval ESLP také v rozsudku k případu dětí narozených ve Francii ze spermatu anonymního dárce, které pátraly po svých rodičích, jak Česká justice informovala. Francie učinila změny v legislativě v tom smyslu, že nyní je možné informace o svém původu získat, avšak jen se souhlasem biologického rodiče. Soud neprohlásil porušení práv, avšak u případu je nyní žádost o přezkoumání Velkým senátem.
Provedenou reformu Evropský soud pro lidská práva zohlednil a rovněž poznamenal, že dne v roce 2012 shledal francouzský Ústavní soud systém anonymních porodů kompatibilním s Ústavou, přičemž „své rozhodnutí opírá o ústavní požadavky na ochranu zdraví a zastává názor, že systém zajišťuje uspokojivou rovnováhu mezi „zájmy matky a dítěte“.
Zákon z 2. srpna 2021 pak zavedl zrušení anonymity dárců gamet a otevřel nové právo lidem narozeným prostřednictvím lékařsky asistované reprodukce (AMP) s dárci třetích stran. Dítě se může po dosažení zletilosti obrátit na komisi pro přístup osob narozených z lékařsky asistovaného oplodnění k údajům třetích dárců (CAPADD) za účelem zjištění totožnosti dárce a získání informací, které dárce neidentifikují.
Dárci pak mohou přístup ke své totožnosti povolit.
Zájem dospělého dítěte v. zájem narodit se
Co se týče opuštění dítěte, shrnuje Evropský soud pro lidská práva závěry zprávy pro ministerstvo sociálních věcí pod názvem Původ a rodičovství – Zákon tváří tvář nové generační odpovědnosti z roku 2014. Podle této zprávy zájem ženy v době narození a opuštění dítěte nemusí nutně přetrvat po celý její život. Nelze předpokládat, že žena v tísni, která porodí utajeně tuto významnou událost vymaže ze svého života, jako kdyby se nikdy nestala. Podle zprávy to potvrzuje svědectví žen, které „vyšly ze stínu“ a mnohé z nich porod pod jménem X. odsuzují jako nelidský.
„Zájem dítěte mít přístup ke svému původu, až se stane dospělým, nemusí být nutně neslučitelný s myšlenkou, že dříve mohlo být v jeho zájmu narodit se v podmínkách vhodných k ochraně svého života a zdraví, díky organizaci utajení porodu,“ uvádí dále zpráva k utajeným porodům.
Vláda: Úřady zašly tak daleko, jak jen mohly
Zájem anonymního porodu a právo znát svůj původ je třeba sladit, všem zaručit skutečné právo znát svůj původ, ale rodičce dát záruky, že předání identity bude organizováno s ohledem na její pokoj a soukromý život.
To se podle francouzské vlády v tomto případě stalo: „Vláda dospěla k závěru, že francouzské úřady zašly tak daleko, jak mohly, aby stěžovatelce poskytly informace o jejím narození a její identitě, přičemž respektovaly soukromý život osoby, která ji porodila. Napadené odmítnutí podle něj dosáhlo spravedlivé rovnováhy a plně spadalo do prostoru pro uvážení státu,“ stojí v rozsudku ESLP.
Soud: Právo postavené na hlavu
Podle Evropského soudu pro lidská práva se v tomto případě právo stěžovatelky znát svůj původ, které je nedílnou součástí pojmu soukromý život, dostává do konfliktu s právy a zájmy její biologické matky na zachování její anonymity. Děje se to padesát let po narození dítěte, což ovlivňuje intimní stránku osobního života a představuje zvláštní vyjádření práva na sebeurčení, které je základem práva na respektování soukromého života.
Zejména podle článku 8 Úmluvy, kde pojem osobní autonomie odráží důležitou zásadu, na níž je založen výklad záruk tohoto ustanovení, je chráněna osobní sféra každého jednotlivce. Na rozdíl od věcí Odièvre a Godelli, ve kterých stěžovatelé ještě neměli nebo vůbec neměli možnost zahájit řízení o zrušení utajení, stěžovatelčino pátrání v projednávané věci, jak bylo předloženo CNAOP a vnitrostátním soudům, ho staví na hlavu, když jde proti přání biologické matky zůstat v anonymitě. „V této souvislosti se Soud domnívá, že je vhodné vzít přísně a rovnocenně v úvahu přání obou,“ stojí v rozsudku.
Co se týče utajeného porodu, většina členských zemí Rady Evropy tuto instituci nemá, a proto je prostor pro uvážení státu zúžen.
Anonymita je zvratná a pokaždé má jinou váhu
Vyvstává otázka, zda zamítnutím žádosti o sdělení totožnosti matky na základě jejího přání nezrušit tajemství žalovaný stát s ohledem na prostor pro uvážení, který má k dispozici, vycházel z relevantních důvodů a zajistil spravedlivou rovnováhu mezi právem stěžovatelky znát svou biologickou matku na jedné straně a na straně druhé právem a zájmem posledně jmenované na zachování její anonymity.
Nyní jde o práva dvou dospělých osob, jejichž vůle jsou obtížně slučitelné.
Podle Soudu možnost matky vyjádřit své přání, aby její totožnosti nebyla ani po její smrti prozrazena, což v projednávané věci učinila, vyvolává zvláštní otázku, pokud jde o sladění práv a zájmů. Anonymita v této situaci má podle Soudu jinou váhu. Tento bod však Soudu nepřísluší rozhodovat vzhledem k mechanismu „zvratného utajení“ ve Francii. Stěžovatelka má stále novou možnost podat další žádost.
Mlčení v. utrpení
Stěžovatelka tvrdí, že její právo znát svůj původ je zcela paralyzováno. Je pravda, že v této situaci je její právo zcela neslučitelné s právy a zájmy její biologické matky: Odmítnutí biologické matky za všech okolností brání přístupu k její identitě, která závisí výhradně na jejím rozhodnutí, uvedl dále Soud.
Pokud jde o biologickou matku stěžovatelky, Soud poznamenal, že porodila tajně v roce 1952, tedy v době, kdy legislativa neumožňovala kontakt s matkou za účelem vyjádření jejího přání přijmout nebo odmítnout mlčenlivost o své identitě. „Na druhou stranu je třeba brát vážně bolest, kterou může zachování mlčenlivosti způsobit, když dospělé dítě ví, že jeho matka žije. Soud zdůrazňuje, že hledání vlastního původu se jeví jako základní prvek konstrukce vlastní identity, která je doprovázena morálním a psychickým utrpením,“ uvedl soud v rozsudku.
Je to politováníhodná věc, přesto však velký pokrok
Evropský soud pro lidská práva však nevidí důvod zpochybňovat rovnováhu mezi právy zajištěnými vnitrostátními orgány v projednávané věci. I když je politováníhodné, že přístup k původu byl zakotven jako „oprávněné přání “, a nikoli jako subjektivní právo, jako je právo na porod.
Podle ESLP francouzský úřad „shromáždil určité množství neidentifikujících informací, které předal stěžovatelce a které jí umožnily pochopit okolnosti jejího narození“. Biologickou matku informoval o možnosti vždy zvrátit své rozhodnutí. Podle Soudu je tento mechanismus jasným pokrokem v zacházení s osobami utajeně porozenými osobou X.
Stěžovatelka měla navíc prospěch ze soudních řízení před vnitrostátními soudy, když se jí podařilo získat neidentifikující informace o její osobní historii, uvedl dále Soud, který rozhodl, že Francie v tomto případě neporušila Úmluvu.
Irena Válová
