Polský Ústavní soud odmítl vydat nevládní organizaci deník schůzek soudců a záznamy o příchodech a odchodech z budovy Ústavního soudu, protože deník není veřejná informace podle zákona. Nevládní organizace je veřejný hlídač, má roli jako tisk, shromažďuje a šíří informace důležité pro veřejnost a je jí zaručena ochrana jako novinářům, uvedl Evropský soud pro lidská práva a odsoudil Polsko za porušení práva na informace.
Na porušení článku 10 – právo na informace si u Evropského soudu pro lidská práva stěžovala nevládní organizace Sieć Obywatelska Watchdog Polska. Nevládní organizaci odmítl Ústavní soud Polska poskytnout přístup k deníkům schůzek soudců s jinými osobami a k záznamům o příchodech a odchodech všech lidí, kteří v určitém časovém období vstoupili a opustili budovu soudu.
V roce 2017 kolovaly na celostátní úrovni informace o údajných schůzkách předsedkyně Ústavního soudu Julie Przyłębské a místopředsedy soudu Mariusze Muszyńského s ministerským „koordinátorem zvláštních služeb“ Kamińským. Média uváděla, že se taková setkání konala, ale bez data, okolností a zdroje.
Mohlo by vás zajímat
V době údajných schůzek mezi vládními činiteli a funkcionáři polského ústavního soudu řešil Ústavní soud návrh generálního prokurátora z června 2017 na vyslovení protiústavnosti některých částí trestního řádu týkajících se prezidentských milostí. Věc měla původ v dřívějších případech pana Kamińského jako vládního úředníka. Rozhodnutí by ovlivnilo postavení pana Kamińského v probíhajícím trestním řízení, uvádí ve faktech případu Soud.
Ústavní soud nevede evidenci vstupů do budovy
V červenci 2017 zaslala nevládní organizace e-mailem žádost Ústavnímu soudu o informací týkající se deníků jednání soudkyně J. Przyłębské a soudce M. Muszyńského po 1. lednu 2017, pokud se týkaly plnění povinností Ústavního soudu. „Stěžující si organizace rovněž požádala o záznamy všech osob, které vstoupily a opustily budovu Ústavního soudu od 1. ledna 2017. Žádost neobsahovala žádné odůvodnění ani odkaz na právní základ ve vnitrostátním právu,“ uvádí ke stížnosti ESLP.
Tiskové oddělení Ústavního soudu odpovědělo, že deník jednání není oficiálním dokumentem a nepředstavuje veřejnou informaci ve smyslu ustanovení zákona o přístupu k veřejným informacím. Dále Ústavní soud uvedl, že nevede evidenci osob vstupujících a opouštějících budovu, a proto takové informace nemohou být poskytovány.
Nevládka chce přístup k deníkům, ne k informacím
Nevládní organizace podala v září 2017 žalobu ke Krajskému správnímu soudu ve Varšavě na nečinnost Ústavního soudu. Dále správní soud žádala, aby uložil předsedovi Ústavního soudu požadované veřejné informace poskytnout.
Soud konstatoval, že deníky jednání předsedy a místopředsedy Ústavního soudu, pokud se týkají výkonu jejich profesních povinností, nejsou veřejnou informací: Jsou interním dokumentem úřadu sloužícím k organizaci práce a neurčují postup rozhodování soudu. Návštěvní kniha se netýká činnosti soudu a neobsahuje proto veřejné informace.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právním názorem krajského soudu a kasační stížnost zamítl. „Kniha návštěv je nosič informací ryze technického charakteru, sloužící správě budovy, práci recepce a udržování bezpečnosti a pořádku v budově soudu,“ dodal k předchozím závěrům.
„Nejvyšší správní soud dále uvedl, že nevládní organizace požádala o přístup k deníkům jednání, a nikoli o přístup k informacím o jednáních konaných těmito osobami, a výslovně uvedl, že takový požadavek by se rovnal žádosti o veřejné informace. Rovněž uvedl, že v tuzemském právu neexistuje povinnost vést deník jednání nebo vést záznamy o osobách vstupujících a opouštějících veřejné budovy,“ popisuje vývoj případu v Polsku Soud.
Organizace: Jsme hlídači lidských práv a právního státu
Před Evropským soudem pro lidská práva nevládní organizace uvedla, že informace potřebovala nezbytně proto, aby „mohla uplatnit svobodu ,přijímat a předávat informace a myšlenky´, to znamená ověřit u jejich zdroje tvrzení a spekulace v polských médiích o setkáních pořádaných prominenty na půdě Ústavního soudu“ .
Povaha požadovaných informací podle nevládní organizace splnila kritérium veřejného zájmu. Pokud jde o roli nevládní organizace, tato se zavázala šířit informace o otázkách týkajících se lidských práv a právního státu. Její žádost o informace byla podána za účelem informování veřejnosti jako veřejného „hlídacího psa“. Informace byly připravené a dostupné.
Vláda takovou roli stěžovatelské organizace uznala. Rovněž předpokládala, že účelem žádosti o informace bylo „přijmout a předat“ tyto informace veřejnosti. Podle vlády však nebyla splněna dvě kritéria ze čtyř, jak definuje „veřejné informace“ případ Magyar Helsinki Bizottság. Podle vlády nebylo splněno kritérium povahy požadovaných informací ani v případě deníků schůzek, ani knihy návštěv. Kniha návštěv nebyla „připravená a dostupná“. Z ustálené judikatury nebyly žádané informace veřejné, uvedla vláda a předložila patnáct rozsudků Nejvyššího správního soudu vydaných v letech 2014 až 2019, v nichž byl nevládní organizaci odepřen přístup k deníkům jednání různých veřejných činitelů.
Místopředseda soudu byl ve funkci první den
Co se týče deníku jednání, zařazení konkrétní schůzky do deníku mělo navíc podle polské vlády pouze technický charakter. Nepotvrzovalo, zda ke schůzce skutečně došlo.
Pokud jde o knihy návštěv budovy soudu, jde o čistě interní informace, kniha neodkazuje k veřejné činnosti soudu. Kritérium připravenosti a přístupnosti navíc není splněno, neboť polský Ústavní soud „nevedl záznamy o osobách vstupujících a opouštějících jeho prostory“.
Podle vlády by žádost o informace z deníků jednání funkcionářů mohl mít pro nevládní organizaci různé právní důsledky. Kromě toho žádosti nelze vyhovět proto, že místopředseda Ústavního soudu Muszyńský byl do funkce jmenován den před podáním žádosti. „V důsledku toho se předmětná žádost týkala především období, kdy byl pan M. Muszyński řádným soudcem Ústavního soudu,“ uvedla polská vláda před ESLP.
Co je veřejný zájem? Závisí na okolnostech
Před vlastním rozhodnutím poznamenal Evropský soud pro lidská práva, že „článek 10 neuděluje jednotlivci právo na přístup k informacím, které má k dispozici veřejný orgán, ani nezavazuje vládu, aby takové informace jednotlivci sdělila“. „Takové právo nebo povinnost však může vzniknout tam, kde přístup k informacím slouží jednotlivci k výkonu jeho práva na svobodu projevu, zejména ,svobodu přijímat a rozšiřovat informace´, a pokud by jeho odepření představovalo zásah do tohoto práva.“
Pokud jde o povahu požadovaných informací, informace, údaje nebo dokumenty, ke kterým je požadován přístup, musí podle Soudu obecně splňovat kritérium veřejného zájmu, aby vyvolaly potřebu zpřístupnění podle Úmluvy. Definice toho, co může představovat předmět veřejného zájmu, závisí na okolnostech každého případu.
„Veřejný zájem se týká věcí, které se dotýkají veřejnosti do té míry, že se o ně může oprávněně zajímat, přitahují její pozornost nebo se jí významnou měrou týkají, zejména tím, že ovlivňují blaho občanů nebo život komunity. To platí i pro záležitosti, které mohou vyvolat značnou kontroverzi, které se týkají důležitého společenského problému nebo problému, o kterém by veřejnost měla zájem být informována. Veřejný zájem nelze redukovat na žízeň veřejnosti po informacích o soukromém životě druhých nebo na touhu publika po senzacechtivosti či dokonce voyeurismu. Aby bylo možné zjistit, zda se publikace týká předmětu veřejného významu, je nutné posoudit publikaci jako celek s ohledem na kontext, ve kterém se objevuje,“ citoval Soud z rozsudku Couderc a Hachette Filipacchi Associés v. Francie.
ESLP: Nevládní organizace má stejnou roli jako tisk
Podle Soudu má logicky zvláštní význam role tisku jako žadatele o informace. Avšak takovou roli nehraje jen tisk: „Funkce vytváření různých platforem pro veřejnou diskusi se neomezuje pouze na tisk, ale mohou ji vykonávat mimo jiné i nevládní organizace, jejichž činnost je základním prvkem informované veřejné diskuse,“ uvedl Soud.
„Soud uznává, že když nevládní organizace upozorňuje na záležitosti veřejného zájmu, vykonává roli veřejného hlídače podobného významu jako tisk (viz Animal Defenders International) a lze ji charakterizovat jako společenského „hlídacího psa“, kterému je zaručena podobná ochrana podle Úmluvy, jakou poskytuje tisku,“ uvedl Soud.
Je v zájmu demokratické společnosti umožnit tisku, aby vykonával svou zásadní roli „veřejného hlídacího psa“ při předávání informací o záležitostech veřejného zájmu, stejně jako to má umožnit nevládním organizacím dohlížejícím na stát, uvedl dále ESLP.
Vzhledem k tomu, že přesné informace jsou nástrojem obchodu, je podle Soudu často nutné, aby osoby a organizace vykonávající hlídací funkce získaly přístup k informacím, aby mohly plnit svou roli podávání zpráv o záležitostech veřejného zájmu.
Stěžující si nevládní organizace nepotřebovala požadované informace k přípravě tiskového článku nebo k vyplnění průzkumu. „Činnost nevládní organizace se však rovná shromažďování a šíření informací, které mohou být důležité pro veřejnost nebo mohou přispět k veřejné diskusi. Je tomu tak zejména v politickém kontextu projednávané věci, kdy se objevily pochybnosti o kontaktu předsedy a místopředsedy Ústavního soudu s aktivním politikem na půdě Ústavního soudu, přičemž došlo k v řízení před tímto soudem, jehož výsledek by měl na politika dopad,“ vysvětlil Soud.
Soud: V politickém kontextu odepřel stát informace
Soud je obeznámen s argumentem Nejvyššího správního soudu, že stěžující si nevládní organizace mohla požádat o seznam schůzek, které předseda a místopředseda Ústavního soudu ve stanoveném období skutečně pořádal.
Bez ohledu na to, zda nevládní organizace mohla formulovat svou žádost o informace jiným způsobem, má Soud za to, že žádostí o deníky ze schůzek za konkrétní období dala nevládní organizace jasně najevo, že hledá informace o schůzkách pořádaných předsedou a místopředsedou Ústavního soudu na půdě Ústavního soudu, uvedl dále Evropský soud pro lidská práva.
Podle Soudu však žádný z vnitrostátních soudů nezvážil kontext, ve kterém stěžující si nevládní organizace požadovala tyto informace, navzdory spekulacím, které se v té době šířily v celostátních médiích. „Tím, že vnitrostátní orgány neprovedly žádné individuální posouzení dotčených zájmů, fakticky odepřely nevládní organizaci přístup k informacím, které byly podle názoru Soudu ve veřejném zájmu, zejména s ohledem na politický kontext. Soud se proto domnívá, že bylo splněno i druhé kritérium, kterým je povaha požadovaných informací,“ uvedl ESLP.
Zbývá zjistit, proč
Evropský soud pro lidská práva poté dospěl k závěru, že odepření přístupu k požadovaným informacím mělo základ ve vnitrostátním právu. „Zbývá určit, zda zásah sledoval jeden nebo více legitimních cílů uvedených v odstavci 2 článku 10 a zda byl ,nezbytný v demokratické společnosti´,“ uvedl Soud.
V této souvislosti Soud poznamenal, že vnitrostátní orgány nepředložily žádný argument, aby prokázaly, že odmítnutí informací sledovalo jakýkoli legitimní cíl nebo bylo „nezbytné v demokratické společnosti“. „Soud si je vědom skutečnosti, že přístup k určitým informacím může být omezen z bezpečnostních důvodů nebo z důvodu ochrany státního tajemství nebo soukromého života jiných. Vnitrostátní orgány však neuvedly žádný z těchto důvodů, aby ospravedlnily odepření přístupu k informacím. Aniž by vzali v úvahu konkrétní okolnosti případu, omezili svou argumentaci na tvrzení, že požadované informace nelze charakterizovat jako ,veřejné´ ve smyslu vnitrostátních ustanovení, a proto nepodléhají zveřejnění,“ uvedl ESLP doslova.
V tomto ohledu tedy došlo k porušení článku 10, uzavřel Evropský soud pro lidská práva. Žádost o náhradu soudních výdajů ESLP zamítl.
Protože nebylo možné ověřit, zda existovaly záznamy v knize návštěv a evidence osob vstupujících a vystupujících z budovy Ústavního soudu, nenalezl se důkaz, že tyto informace byly připravené a dostupné. V tomto ohledu podle Soudu nedošlo k porušení článku 10.
Soudce Wojtyczek: Zvláštní zacházení?
Nesouhlasné stanovisko k rozhodnutí sepsal soudce Krzysztof Wojtyczek zvolený za Polsko: „Uctivě nesouhlasím s názorem, že článek 10 je v daném případě použitelný a že byl porušen, uvedl soudce s odkazem na svůj právní názor publikovaný v v rozsudku Guseva v. Bulharsko.
„Dále považuji za problematické některé konkrétní argumenty rozvinuté v odůvodnění rozsudku. Zejména nesouhlasím se zvláštním zacházením vyhrazeným pro novináře a nevládní organizace podle judikatury Evropského soud pro lidská práva,“ uvedl soudce.
Soudce rovněž upozornil, že v Polsku je definice pojmu „veřejná informace“ uvedena v zákoně o přístupu k veřejným informacím. „Bylo by vhodnější postupovat podle obvyklého způsobu prezentace příslušného právního rámce a praxe a do této části odůvodnění zahrnout podrobné informace o vnitrostátní judikatuře, o kterou se následně opírá,“ uvedl mimo jiné soudce s tím, že veřejnost má právo získat informace o oficiálních setkáních osob s vyššími veřejnými funkcemi a žadatelská organizace mohla bez nadměrné zátěže pro úspěšnou žádost splnit podmínky nastolené Nejvyšším správním soudem.
Irena Válová
