Univerzita zveřejnila, že ke studiu přijme 280 studentů, ale vzala jich 740. Uchazeč o magisterské studium práva se přesto do počtu nevešel. Rozhodnutí je nicotné a odkazuje na neexistující hmotné právo, uvedl uchazeč o studium práva v žalobě. Změna neměla vliv na nepřijetí, rozhodnutí není rozporné ani nicotné a netrpí vadami, rozhodl soud. Žalobce se totiž umístil ve srovnávací zkoušce až na 870. místě.

Příběh je jednoduchý: „Dne 8. 6. 2021 rozhodl děkan Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci o tom, že žalobce se nepřijímá k prezenčnímu magisterskému studijnímu programu v akademickém roce 2021/2022. V rámci Národních srovnávacích zkoušek se žalobce umístil na 870. místě. Přijato bylo 740 uchazečů, a proto nebylo možné žalobce z kapacitních důvodů přijmout,“ shrnul ho Nejvyšší správní soud stručně.

Jenže Právnická fakulta Univerzity Palackého na svém webu uvedla, že „přijme 270-280 uchazečů“.  Navzdory uvedenému číslu jich univerzita přijala zmíněných 740.  Žalobce – uchazeč o studium práva se nejprve odvolal k děkanovi a poté Univerzitu Palackého v Olomouci zažaloval. Po neúspěchu žaloby u krajského soudu podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl.

Úplné znění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 26. února 2024 je zde:

Mohlo by vás zajímat

Počty přijímaných změnila fakulta za jízdy

Krajský soud žalobu zamítl s tím, že fakulta sice porušila zákon o vysokých školách, ale jde o takovou procesní vadu, která nemohla způsobit nicotnost rozhodnutí o nepřijetí a je bez vlivu na jeho zákonnost. „Žalobce netvrdil a krajskému soudu ani není zřejmé, jak by popsaná vada mohla zasáhnout do práv žalobce,“ cituje Nejvyšší správní soud z rozhodnutí krajského soudu.

Uchazeč o studium práv proti krajskému rozhodnutí podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle něho fakulta zveřejnila „relativně konkrétní představu o počtu přijímaných studentů“, jejich „počet měl být stanoven přesně“ a „krajský soud se dopustil soudcovského dotváření práva“. Podle stěžovatele je povinnost zveřejnit nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu „povinností hmotněprávní, která se provádí procesními kroky“.

Stěžovateli před Nejvyšším správním soudem se rovněž nelíbí skutečnost, že fakulta upravila podmínky přijímacího řízení v jeho průběhu, když stanovila dodatečný limit přijímaných studentů. Dále namítá nesrozumitelnost rozhodnutí krajského soudu. „Stěžovatel považuje rozhodnutí fakulty za nicotné, protože odkazuje na ,neexistující hmotné právo´ (neboť limity přijímaných uchazečů nebyly stanoveny zákonným způsobem),“ shrnuje argumentaci v kasační stížnosti NSS.

Nejvyšší počet přijímaných škola zveřejnit musí

Nejvyšší správní soud se ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu, avšak nikoli už s jeho odůvodněním: „Podle NSS ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že žádné z namítaných pochybení žalované (resp. fakulty) nemohlo zasáhnout do stěžovatelových práv. Odůvodnění napadeného rozsudku je však třeba korigovat,“ uvedl NSS.

Podle zákona o vysokých školách musí škola ve čtyřměsíčním předstihu zveřejnit podmínky a kritéria přijetí ke studiu včetně vyhodnocení, a to na svých internetových stránkách. „Stejným způsobem musí být zveřejněn nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu,“ zvýraznil Nejvyšší správní soud.

Uchazečům musí být sdělen nejvyšší počet přijímaných studentů, vyplývá ze zákona. Podle NSS však tento údaj není absolutní, nýbrž informativní. Škola například nemusí přijmout i ty uchazeče, kteří nesplnili kritéria, jen proto, aby naplnila avizované číslo.

Nový limit neovlivnil neúspěšné pod čarou

V tomto konkrétním sporu uchazeče a univerzity není sporné, že fakulta zveřejnila na webu údaj „odhad počtu přijatých pro příští akad. rok: 270-280“. „Sporu není ani o tom, že fakulta namísto avizovaného počtu nakonec přijala 740 studentů. NSS zdůrazňuje, že se v této věci zabývá výhradně případem stěžovatele,“ uvedl Soud.

Podle NSS je zřejmé, že fakulta tedy zamýšlela přijmout maximálně 270-280 studentů, což je srozumitelný údaj zveřejněný zákonným způsobem. „S krajským soudem lze souhlasit v tom, že přichází v úvahu i jiná formulace nejvyššího počtu přijímaných uchazečů. Fakulta například může uvést přesný počet přijímaných studentů s tím, že současně budou přijati všichni uchazeči, kteří dosáhnou stejného počtu bodů jako poslední přijímaný uchazeč. Tím se vyhne případným nesrovnalostem ohledně 271. až 280. místa,“ rozvedl úvahu NSS.

„Pokud fakulta namísto avizovaného počtu přijímaných studentů přijala vyšší počet (konkrétně 740), pak postupovala jednoznačně ve prospěch uchazečů. Nikterak tím nezasáhla do jejich veřejných subjektivních práv,“ uvedl dále Soud s tím, že uchazeč přijatý nad zveřejněné číslo jednoduše nemusel nastoupit ke studiu, pokud by se svým přijetím nesouhlasil.

Podle NSS výsledek ostatních uchazečů, kteří se i přes nově stanovený limit ocitli tzv. pod čarou (tzn. že byli na 741. či následném místě), tato změna nijak neovlivnila. „Tak či tak by nebyli přijati ke studiu, což je i případ stěžovatele,“ uvedl Soud.

Povinnost zveřejnění může mít hmotněprávní důsledky

Na rozdíl od krajského soudu má Nejvyšší správní soud jiný názor na důsledky povinnosti zveřejnit zamýšlené počty přijatých: „Podle názoru NSS může mít povinnost zveřejnit nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu hmotněprávní i procesní důsledky. To ovšem v dané věci není významné. Podstatný je zde závěr o nedostatku stěžovatelovy aktivní věcné legitimace, tedy že stěžovatel nemohl být namítanými vadami zkrácen na svých veřejných subjektivních právech,“ uvedl NSS.

„Vzhledem k výše uvedenému nelze přisvědčit stěžovateli, že napadená rozhodnutí odkazují na ,neexistující hmotné právo´, vzkázal uchazeči o studium práv Soud.

„Rozhodnutí fakulty není nicotné, neboť netrpí žádnou z vad podle § 77 odst. 1 správního řádu. Vydal jej věcně příslušný správní orgán, není vnitřně rozporné ani fakticky neuskutečnitelné a netrpí ani jinými vadami, pro něž by jej nebylo možné považovat za správní rozhodnutí. Lze shrnout, že fakulta a žalovaná v napadených rozhodnutích přesvědčivě (a v souladu s obsahem správního spisu) zdůvodnily, proč stěžovatel nebyl přijat z kapacitních důvodů,“ uzavřel Nejvyšší správní soud.

Irena Válová