Nejvyšší soud (NS) je připraven sjednocovat rozhodovací praxi i v rodinném právu a dalších oblastech, kde zatím nelze podat dovolání, a spory tak míří rovnou k Ústavnímu soudu. Případnou změnu však musí provázet také další úpravy dovolacího řízení, především možnost jednoduššího odmítání dovolání bez bližšího odůvodnění. Jinak hrozí zahlcení soudu, řekl ČTK v rozhovoru jeho místopředseda Petr Šuk.
Otevření dovolacího řízení v rodinném právu, třeba sporech o péči nebo výživné, zahrnuje například pozměňovací návrh k zákonu o hromadných žalobách, který nedávno podpořil Ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny, ovšem bez souvisejících změn v dovolacím řízení. O možných širších úpravách se minulý týden hovořilo také u kulatého stolu ve Sněmovně, zástupci soudu opakovaně jednají s ministerstvem spravedlnosti a politiky.
„Jakkoliv považuji otevření přístupu k NS v dosud vyloučených oblastech, včetně rodinného práva, za krok správným směrem, musíme si uvědomit, že lidské i materiální zdroje, které má NS k dispozici, jsou omezené. Pouhé rozšíření dovolacího přezkumu i na věci rodinného práva, aniž by došlo k dalším změnám, by NS prakticky paralyzovalo,“ varoval Šuk.
Nástroj na sjednocení chybí
Místopředseda NS uznává, že například v rodinném právu nyní chybí nástroj, jak zabezpečit jednotu rozhodování v ČR. „Neumíme zajistit, aby se lidé dočkali ve stejné věci stejného výsledku v jižních Čechách i na jižní Moravě. Jediná cesta, jak toho lze dosáhnout, je umožnit NS reálně a účinně sjednocovat výklad právních předpisů, a to ve všech oblastech práva,“ popsal Šuk.
Sjednocování je nezbytné, přestože soudy vycházejí ze stejných právních předpisů. „Mnoho případů často nemá – na rozdíl od matematiky – jediné správné řešení. V řadě sporů tak lze racionálně obhájit více v úvahu připadajících řešení. Proto tu musí být autorita, jež řekne, které z nich je nejpřiléhavější, jak tomu či onomu obecnému pravidlu napsanému v zákoně rozumět a jak je aplikovat v konkrétních, typově obdobných případech,“ doplnil místopředseda NS.
Řešení je podle Šuka jediné: otevřít možnost dovolání ve všech oblastech a současně umožnit takzvanou filtraci nápadu. Zjednodušeně řečeno to znamená, že dovolání, které NS nepřipustí, odmítne bez bližšího odůvodnění. Jde o přístup běžný v řadě evropských zemí, akceptovaný Evropským soudem pro lidská práva. Jinak podle Šuka hrozí, že se ještě prohloubí stav, kdy NS vynakládá čas a energii na odůvodňování odmítavých usnesení. V jejich množství se pak těžko orientují i právní profesionálové.
Bolest pro NS i ÚS
„Stejná bolest tíží i oba zbývající vrcholné soudy – Nejvyšší správní soud a Ústavní soud (ÚS). Paradoxně tak činnost vrcholných soudů místo objasňování práva dále znepřehledňuje, komplikuje a zapleveluje již tak nepřehledný a mimořádně složitý právní řád,“ uvedl Šuk.
Na nedávné Noci práva se k problematice vyjádřili také někteří ústavní soudci. Jan Wintr souhlasí s tím, aby rozhodovací praxi v rodinném právu sjednocoval NS. Vojtěch Šimíček poukázal na paradox, že NS může rozhodovat ve sporu o péči o psa, ale nikoliv o dítě. Daniela Zemanová uznala, že sjednocující instance chybí, ale varovala před zbrklými změnami. „Diskutujme o tom, ale nepřistupujme k unáhleným řešením, která by nezletilým nepomohla,“ uvedla.
Jaromír Jirsa s nadsázkou řekl, že teprve u ÚS se z něj stal opatrovnický soudce. „Možná je to otázka pro zákonodárce, zda tu procesní úpravu nezměnit, aby se tyto kauzy ve třetím kole hned nehrnuly na ÚS a aby tam nějakým způsobem zafungoval NS jako vrcholná instance v obecné justici,“ uvedl Jirsa. Zdůraznil ale, že spory, ve kterých figurují děti, se ÚS zabývá s plnou vážností a nevnímá je jako břemeno.
(čtk)
