Zákonodárce připomínky soudců k zamýšleným legislativním krokům příliš nezajímají. Myslí si to dlouholetý předseda senátu nejvyššího soudu Pavel Příhoda, který na sklonku loňského roku ukončil kariéru. O své profesní dráze poskytl rozhovor čtvrtletníku Nejvyššího soudu AEQUITAS.
K poslednímu dnu roku 2023 jste opustil řady Nejvyššího soudu. Vaše soudcovská kariéra skončila, jak začínala? Vzpomenete si na úplně první věc, kterou jste v taláru rozhodoval?
To si nevzpomenu. Je to přeci jen více než čtyřicet let. Živě se mi vybavují pocity, které jsem měl, když jsem coby soudce ve věku dvaceti sedmi let měl při rozvodech mluvit do duše manželům ve věku mých rodičů.
Působil jste 13 let jste jako advokát, jak náročný byl přechod po takto dlouhé době zpět na pozici soudce?
Náročný byl pouze v tom ohledu, že jsem byl přidělen ke konkursní agendě, s níž jsem se dříve jako soudce nesetkal vůbec a jako advokát jen okrajově. Podstatné bylo, že jsem se po letech konečně vrátil ke svému povolání. Mnohem náročnější byl pro mě přechod z justice k výkonu advokacie v roce 1992. Brzy jsem poznal, že poskytování právních služeb za úplatu není moje parketa.
Které rozhodnutí bylo ve Vaší funkci pro Vás nejtěžší?
Na tuto otázku je obtížné odpovědět. Za takřka třicet let v taláru mám za sebou tisíce rozhodnutí a moje paměť nesahá tak daleko. V posledních letech, v nichž jsem působil na Nejvyšším soudě, bylo po stránce odborné nejtěžší jak z hlediska zpracování, tak z hlediska prosazení, rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia řešící otázku moderace smluvní pokuty v režimu nového občanského zákoníku. Ve věci jsem působil jako zpravodaj, neboť věc do velkého senátu předložil náš tříčlenný senát.
Cílem změny dosavadní rozhodovací praxe bylo umožnit soudům vytvořit podmínky pro skutečně spravedlivé posouzení přiměřenosti nároku na smluvní pokutu. Velmi náročné, a to nejen odborně, byly spory mezi provozovateli zdravotnických zařízení a zdravotními pojišťovnami o úhradu za poskytnuté zdravotní výkony. Nejen že šlo o složitou právní problematiku, komplikovanou specifičností předmětu právní úpravy a soustavně probíhajícími legislativními změnami (experimenty usilujícími o nalezení uspokojivého řešení), ale věci byly pro soudce náročné i lidsky, pocitově. Ve vztazích zatížených dost dobře neřešitelným rozporem mezi omezenými zdroji veřejného zdravotního pojištění a prakticky neomezenými potřebami zdravotnictví bylo obtížné nalézt spravedlnost.
Jak vnímáte dialog mezi zákonodárci (legislativci) a soudci?
Podle toho, co je mi známo, nejde o dialog dostatečně efektivní. Domnívám se, že zákonodárce připomínky soudců k zamýšleným legislativním krokům příliš nezajímají, ačkoliv právě soudci dokáží posoudit, zda nebude aplikace navržené právní úpravy spojena s komplikacemi.
Jakou roli by soudce Nejvyššího soudu měl hrát v akademické rovině?
Jsem přesvědčen, že je dobře, když soudci Nejvyššího soudu učí, přednášejí a jsou literárně činní. Určitě je ku prospěchu věci, když se akademické debaty účastní lidé, kteří mají praktické zkušenosti. Nemyslím si ale, že by takové aktivity nutně musel vyvíjet každý soudce Nejvyššího soudu. Soudce je tu od toho, aby soudil.
Kdo byl Vašim profesním vzorem?
Jako pro mladého soudce jím byly předsedkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Karla Hladilová a JUDr. Jarmila Němcová, později moje kolegyně na tomto soudě JUDr. Miloslava Hoffová, a na Nejvyšším soudě (tak jako pro mnohé) JUDr. Ljubomír Drápal.
Co Vám bude po odchodu z Nejvyššího soudu nejvíce chybět?
Chybět mi myslím bude prakticky všechno. Jak práce, její kreativní složka, tak lidé, kteří se na Nejvyšším soudě sešli opravdu v úžasné sestavě. Možná mně nakonec bude chybět i ten všudypřítomný časový stres.
Jaké jsou Vaše koníčky, na co se nejvíce po odchodu z Nejvyššího soudu těšíte?
Těším se na to, že se budu moci konečně plně a s klidným svědomím věnovat tomu, co jsem při pracovním zatížení nezvládal. S manželkou, která je soudkyní Krajského soudu v Brně, a přestože je mladší, odchází do důchodu spolu se mnou, máme spoustu plánů. Máme rádi přírodu, máme rádi památky, a tak chceme poznat místa, kde jsme ještě nebyli. Jezdíme rádi na kole (nyní již jen s pomocí elektřiny), lyžujeme (nyní již jen opatrně), trochu houbaříme, chceme se více věnovat našim třem vnučkám. Chystám se hospodařit na našich nemovitostech a začít zase pořádně rybařit, především muškařit na pstruhových vodách. Jak to vidím, bude toho tolik, že budu velmi zaneprázdněný důchodce.
Kdo je Pavel Příhoda?
Soudcem od roku 1981.
Soudcem Nejvyššího soudu od roku 2009.
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita).
Od roku 1981 byl soudcem Okresního soudu v Břeclavi, od roku 1984 Městského soudu v Brně a od roku 1989 soudcem, později předsedou senátu Krajského soudu v Brně.
V letech 1992 až 2005 působil jako advokát. Od roku 2006 byl soudcem Vrchního soudu v Olomouci.
Zdroj: AEQUITAS
