Nárokem na odškodnění za nezákonné nařizování služby přesčas u příslušníků bezpečnostních sborů se budou nadále zabývat správní orgány, tedy v podstatě nadřízení, a to podle zákona o služebním poměru. Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost bývalého policisty proti rozhodnutí zvláštního senátu tvořeného soudci Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu, tedy takzvaného konfliktního senátu. Pisatel stížnosti se domníval, že podobné nároky by měly vždy projednávat civilní soudy.
Ústavní soud nenašel důvod, aby rozhodnutí zvláštního senátu měnil. Nedopustil se žádné „interpretační libovůle“ a jeho rozhodnutí z hlediska ústavních soudců obstálo. Zdůraznili, že podobné nároky v praxi řeší vždy jiný služební funkcionář, než který vydal sporné rozhodnutí.
Bývalý policista původně žaloval stát u civilního soudu o 200.000 korun podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Jeho nárok tvořilo několik částí. Šlo jednak o náhradu nemajetkové újmy za pozdní vyplacení služebního příjmu, dále o odchodné, výsluhový příspěvek, ušlý zisk a také o náhradu za údajně nezákonné nařizování přesčasů.
Obvodní soud řízení zastavil a nárok postoupil krajskému policejnímu řediteli. Ředitel ovšem svou pravomoc popřel u všech uplatněných nároků vyjma přesčasů a obrátil se na zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů. Jde o zvláštní orgán, který rozhoduje kompetenční spory, v nichž na jedné či obou stranách stojí soud.
Zvláštní senát uvedl, že o většině uplatněných nároků budou rozhodovat soudy. O náhradě nemajetkové újmy za nezákonné nařizování přesčasů má ovšem podle zvláštního senátu rozhodovat správní orgán, který nakonec policistovi žádné peníze nepřiznal s vysvětlením, že v režimu zákona o služebním poměru je podobná žádost zjevně právně nepřípustná.
Ústavní soudci zdůraznili, že i po rozhodnutí služebního funkcionáře může bývalý policista hledat zastání u soudů. „Dotčený příslušník bezpečnostního sboru se vždy může domáhat soudní ochrany proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve správním soudnictví a následně také v případném řízení o ústavní stížnosti,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Josefa Baxy.
Spory o kompetence nejsou v agendě Ústavního soudu příliš časté, rozhoduje o nich plénum, tedy sbor všech soudců a soudkyň. Dnešní nález se proto vyhlašoval ve sněmovním sále za přítomnosti plné sestavy Ústavního soudu, včetně služebně nejmladšího soudce Milana Hulmáka. Rozhodnutí bylo jednomyslné.
(čtk, epa)
