Za nepravdivé komentáře, zveřejněné na sociálních sítích v době pandemie, lze uložit trest ve zvýšené sazbě. Soudy by také neměly přihlížet k „faktické přesvědčivosti“ takových komentářů, nejedná-li se zjevně o „čistě fantazijní projevy mysli“, a naopak by je měly hodnotit v „kontextu doby, kdy došlo k jejich rozšíření“. Vyplývá to z písemného odůvodnění senátu Nejvyššího soudu (NS), který vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce Igora Stříže v případu muže, který v roce 2021 zveřejnil své názory na facebokovém profilu Fakultní nemocnice v Plzni.
Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž u NS plně uspěl se svojí argumentací v případu, který lze vnímat přesně na pomezí mezi projevem svobodného názoru, byť pomatené mysli, a šířením poplašné zprávy s potenciálně velmi negativními důsledky.
Jde o případ muže, třicátníka, který mezi 3. a 18. únorem v roce 2021, tedy v době vládou vyhlášeného nouzového stavu, zveřejnil na profilu Fakultní nemocnice v Plzni na sociální síti Facebook tři příspěvky, které se týkaly pandemie.
Relevantní z pohledu dovolání a rozhodnutí NS jsou primárně dva z nich: „Já si myslím, že je schválně nějak zabíjíte, aby jste měli čísla. Určitě jim dáte něco do pití nebo nějaký jed místo léků“, který zveřejnil v diskusi pod článkem, kde se lékař vyjadřoval k tomu, že na nákazu virem COVID umírají mladí lidé.
A dále o komentář „Myslím, že jste tomu dítěti vetřeli na sliznici nějakou chemikálii, aby onemocnělo a vy jste to mohli dát na facebook“, který zveřejnil pod článkem o příznacích nákazy COVID u dětí.
Špatný psychický stav
Oba tyto příspěvky mělo podle obžaloby „sdílet“ dohromady 567 lidí, přičemž jeden z nich posléze smazali pracovníci nemocnice, druhý sám obžalovaný.
Obžaloba nejprve neuspěla u okresního soudu, kde se muž hájil tím, že byl ve špatném psychickém stavu, měl deprese, cítil se vystrašený zprávami o pandemii a jednoduše nevěděl, co píše. Podle soudu byly komentáře natolik absurdní, že nemohly způsobit znepokojení čtenářů, a navíc byly následně smazány.
V dovolání nejvyšší státní zástupce polemizoval s názorem soudů, že komentáře nenaplnily ohrožovací účinek, že se jednalo o hodnotící soudy či že se mělo jednat o natolik neuvěřitelná tvrzení, která nemohla způsobit u jejich čtenářů znepokojení. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil ani s tím, že soudy opřely mužovo „vyvinění“ o pandemický zákon, konkrétně § 14. Ten byl do zákona vložen proto, aby zamezil uplatňování aplikace vyšší trestní sazby u trestných činů spáchaných v době pandemie, avšak s jejím zvládáním věcně nijak nesouvisejících.
Senát NS v čele se soudcem Petrem Škvainem argumentaci nejvyššího státního zástupce plně přisvědčil.
„Pokud se týká jednotlivých znaků této skutkové podstaty, z provedeného dokazování je zřejmé, že obviněný svým aktivním jednáním (komisivně) shora uvedené komentáře rozšiřoval, když je uveřejnil prostřednictvím veřejné počítačové sítě internet, resp. sociální sítě Facebook, čímž zajistil, aby se tyto dostaly do sféry většího počtu adresátů. Stejně tak je podle Nejvyššího soudu nepochybné, že se jednalo o zprávy objektivně nepravdivé. Co do posouzení charakteru zpráv obviněného platí, že jím učiněné výroky je nutné hodnotit v kontextu doby, kdy došlo k jejich rozšíření,“ uvádí se v písemném znění odůvodnění.
Kontext doby
Za tento „kontext doby“ považuje NS to, že komentáře byly zveřejněny „za stavu bezprecedentního plošného ohrožení zdraví a životů obyvatel v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19, kterou byla zásadně postižena celá společnost“, a proto výroky „vykazují poplašný charakter a tyto také vyvolaly ohrožující následek uvedený v § 357 odst. 1 tr. zákoníku, a to způsobení nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, konkrétně v souvislosti s poskytováním zdravotní péče ve Fakultní nemocnici Plzeň“.
Ohledně faktické povahy komentářů soudci NS uvedli, že je „rozhodně nelze považovat za vyjádření osobního názoru obviněného na danou problematiku, neboť hodnotící soudy obviněného nepředstavovaly rozhodující část nepravdivého obsahu zveřejněných výroků“.
A navíc pro případnou trestní odpovědnost obviněného podle NS není relevantní ani „faktická přesvědčivost učiněných komentářů, když je zřejmé, že tyto – nepravdivé poplašné zprávy – nelze považovat toliko za čistě fantazijní projevy mysli“.
NS nesouhlasí ani s názorem nižších soudů, že smazáním komentářů nebyl trestný čin dokonán, neboť ještě předtím je sdílely stovky čtenářů. „Samotné smazání uvedených komentářů pak již nemohlo mít vliv na dokonání tohoto ohrožujícího přečinu, neboť postačí, pokud alespoň došlo k vyvolání nebezpečí vážného znepokojení, jeho reálné vyvolání tedy není nezbytné,“ konstatuje v odůvodnění NS.
A co je důležité, NS dospěl k závěru, že soudy nesprávně aplikovaly nejen pandemický zákon, ale i judikaturu NS, když nepřihlédly v daném případě k závěrům velkého senátu NS z 16.3. 2021. Tedy že je dán věcný důvod, aby na jednání obžalovaného byla uplatněna vyšší trestní sazba, v tomto případě v rozmezí 2 až 8 let odnětí svobody.
„V případě obviněného je pak dána nejen souvislost časová a místní, avšak i souvislost věcná s takovou událostí, resp. s opatřeními pro její zvládání, neboť jak již uvedl Nejvyšší soud výše, obviněný svými výroky úmyslně způsobil nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva v souvislosti s poskytováním zdravotní péče ve Fakultní nemocnici Plzeň zaměřené na zvládání pandemie COVID-19, jejímž cílem bylo nepochybně zamezit či zmírnit následky šíření tohoto infekčního onemocnění,“ konstatuje se v odůvodnění NS.
NS takt rozhodnutí obou soudů zrušil a vrátil zpět k projednání Okresnímu soudu Plzeň-město.
Petr Dimun
